Taťjana Nikolajeva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Taťjana Nikolajeva
Základní informace
Narození 4. května 1924
Běžica
Úmrtí 22. listopadu 1993 (ve věku 69 let)
San Francisco
Povolání hudební skladatelka, klavíristka, muzikoložka, hudební pedagožka a vysokoškolská učitelka
Nástroje klavír
Ocenění Stalinova cena
národní umělec RSFSR
medaile Za pracovní udatnost
národní umělec SSSR
zasloužilý umělec RSFSR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taťjana Petrovna Nikolajeva (rusky Татья́на Петро́вна Никола́ева; 4. května 1924 Běžica (od r. 1956 součást Brjanska) – 22. listopadu 1993 San Francisco) byla ruská a sovětská klavíristka, hudební skladatelka a hudební pedagožka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Taťjana Petrovna Nikolajeva se narodila 4. května 1924 v obci Běžica, která je od roku 1956 součástí Brjanska. Její matka byla klavíristka, žačka Alexandra Goldenweisera, který byl mimo jiné učitelem Samuila Fejnberga a Lazara Bermana. Otec byl amatérský houslista a violoncellista. Na klavír Taťjana Nikolajeva začala hrát ve třech letech a komponovat od dvanácti. Ve třinácti letech vstoupila na Moskevskou konzervatoř, kde studovala u Alexandra Goldenweisera a Jevgenije Kiriloviče Golubjeva. Absolvovala v roce 1948. Po absolutoriu pokračovala ve studiu kompozice u Golubjeva. V té době zkomponovala kantátu Píseň o štěstí a dva klavírní koncerty.

V roce 1950 Nikolajeva zvítězila v prvním ročníku Mezinárodní soutěže J. S. Bacha v Lipsku. Během svého pobytu v Lipsku se seznámila se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Stali se celoživotními přáteli. Svěřil jí mimo jiné první provedení svých 24 preludií a fug.

Od roku 1959 vyučovala na Moskevské konzervatoři a v roce 1965 byla jmenována řádnou profesorkou. Během své kariéry natočila více než 50 gramofonových nahrávek. Převážně šlo o díla Johanna Sebastiana Bacha (včetně jeho Umění fugy) a Ludwiga van Beethovena. Po pádu komunismu vykonala několik koncertních cest po Evropě a Spojených státech a zasedala v porotách mezinárodních soutěží.

13. listopadu 1993 ji během koncertu v San Franciscu, na kterém uváděla Šostakovičova Preludia a fugy, postihla cévní mozková příhoda. Koncert nedokončila a o devět dní později zemřela.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Vítězství v Mezinárodní soutěži J. S. Bacha Lipsku (1950)
  • Stalinova cena prvního stupně (1951)
  • Zasloužilá umělkyně RSFSR (1955)
  • Medaile За трудовую доблесть (1966)
  • Cena Roberta Schumanna, (Zwickau, 1971)
  • Národní umělkyně RSFSR (1977)
  • Národní umělkyně SSSR (1983)
  • Členka Švédské královské hudební akademie (1988)
  • Cena Gramophone (1991)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Klavírní kvintet (1947)
  • Polyfonická triáda (1949, revize 1966)
  • Sonáta pro klavír č. 1 (1949)
  • Island (cyklus klavírních skladeb, 1950)
  • Píseň o štěstí (kantáta, 1950)
  • Koncert pro klavír a orchestr č. 1 G-dur, op. 10 (1950)
  • Variace na pamět N. Mjaskovského (1951)
  • 24 koncertních etud (1953)
  • Sonatina pro housle a klavír (1953)
  • Trio pro flétnu, violu a klavír (1954)
  • Symfonie (1955, revize 1958)
  • Dětské album (1958)
  • Pět etud (1959)
  • Poema pro violoncello a orchestr (1960)
  • Valse capriccio pro housle a orchestr (1960)
  • Smyčcový kvartet (1960)
  • Sonáta pro violoncello a klavír č. 1 (1960)
  • Koncert pro klavír a orchestr č. 2 Es-dur, op. 32 (1966)
  • Borodinské pole (symfonická báseň, 1968)
  • Hudba k filmu Žena v umění (1970)
  • Koncert pro housle a orchestr (1972)
  • Sonáta pro violoncello a klavír č. 2 (1973)
  • Šaldy-baldy (cyklus 12 skladeb s epigrafy, 1974)
  • Fantasie „Z ruské poesie“ (1975)
  • Sonáta pro klavír č. 2 (1977)
  • Romance na slova ruských básníků (Puškin, Lermontov, Baratinskij a další)
  • Scénická hudba
  • Kadence ke klavírním koncertům Josepha Haydna

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]