Třezalka čtyřkřídlá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxTřezalka čtyřkřídlá
alternativní popis obrázku chybí
Třezalka čtyřkřídlá
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheophyta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď třezalkovité (Hypericaceae)
Rod třezalka (Hypericum)
Binomické jméno
Hypericum tetrapterum
Fr., 1828
Synonyma
  • Hypericum acutum
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Třezalka čtyřkřídlá (Hypericum tetrapterum) je bylina charakteristická úzce čtyřkřídlou lodyhou, jako třezalka je známá pro své farmaceutické a léčebné využití, ale na rozdíl od nejznámější třezalky tečkované (hypericum perforatum) má především menší siličné žlázky, proto není tolik farmaceuticky a i v lidovém léčitelství využívána. Je také náročnější na půdu, tudíž ji nenalezneme tak často jak již zmíněnou třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velikost třezalky čtyřkřídlé je 20–80 cm. Její lodyha je přímá, jednoduchá s typicky silně výraznými lištami, ty jsou u báze červenohnědě naběhlé. Tato lysá bylina s četnými výběžky má poloobjímavé listy, které jsou většinou široce eleptické. Na sobě mají hustě tečkované siličné nádržky. Dále nalezneme na okrajích a špičce černé tečkovité žlázky. Hlavní větve květenství jsou řídké a koncové vidlany hustě směstnané. Velikost květů je v průměru 10–15 mm. Kališní lístky jsou úzce kopinaté, korunní pak vejčité, tvarově mírně asymetrické. Zbarvení je světle žluté a ve špičce žláznatě tečkované. Plod je tobolka s řídce se vyskytujícími lištami.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Třezalka čtyřkřídlá je rozšířená v Evropě, hlavně ve Střední Evropě a Středomoří, tam ji ale rozhodně nenajdeme ve vyšších oblastech. Dále její hranice určují jižní Švédsko, ruský Černigov, dokonce i západní Afrika.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Tato třezalka k ideálním podmínkám potřebuje být ve vlhké a živinami bohaté půdě. Zejména obývá mokré louky, rašeliniště, lesní mokřady a také se vyskytuje podél potoků. Typické pro ni je, že kvete od června do srpna.

Užívaná část[editovat | editovat zdroj]

Nať (Herba hyperici) a květ (Flos hyperici)

Sběr a úprava[editovat | editovat zdroj]

Nať se sbírá v době květů, tedy v době července a srpna. Celá rostlina musí být olistěná. Svazuje se v kytice a rozvětvuje se ve stínu na provaze nebo na tyčích a bez obracení se rychle suší. Umělá teplota při sušení nemá přesáhnout 35 stupňů Celsia. Tzv. droga z této rostliny je bez pachu a má trpce nahořklou chuť. Nemají v ní být plody. Květy se často zabarvují a hnědnou. Je nutno ji občas prohlížet, eventuálně přesušit. (Naše rostliny v lékařství, Korbelář, Endris, Avinecum zdravotnické nakladatelství Praha,1981,šesté vydání viz Literatura)

Účinné látky a působení[editovat | editovat zdroj]

Jako účinné látky jsou hlavně silice, flavonové glykosidy, důležitá barviva,katechinové třísloviny a látky doprovodného charakteru. Obsah a vzájemný poměr barviv kolísá podle lokality. Bylina působí příznivě na látkovou výměnu a na vylučování žluči, zlepšuje krevní oběh a zmírňuje dráždění. Vyznačuje se i mírným sedativním efektem. Má také hojivý a protizánětlivý účinek.

Užití[editovat | editovat zdroj]

Vnitřně v nálevu jako sedativum, antiflogistikum a mírné diuretikum, podává se při potížích trávicí soustavy s nedostatečnou činností žaludku, jater, žlučníku, při dráždivosti, neklidném spánku a při nemocech ledvin. Zevně slouží jako adstringens nejčastěji v oleji, dobře hojí popáleniny i kůži spálenou sluncem, těžce se hojící rány a hemeroidy. Třezalkový olej se připraví macerací 100g čerstvě rozřezané kvetoucí natě ve 250g lněného oleje nebo oleje olivového, popřípadě slunečnicového. Láhev s olejem a drogou se vystaví na 14 dní na slunce. V té době je nutno občas protřepat. (Naše rostliny v lékařství, Korbelář, Endris, Avinecum zdravotnické nakladatelství Praha,1981,šesté vydání viz Literatura)

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

U třezalky po rozemletí čerstvých listů a květů se uvolňuje červené barvivo („krev svatého Jana“), z toho vzniklo mnoho pověr o zázračném účinku třezalky, které se říkalo bylina sv. Jana.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Naše rostliny v lékařství, MUDr.Jaroslav Korbelář, CSC., Zdeněk Endris, ilustroval: Jindřich Krejča,Vydání šesté- Avinecum zdravotnické nakladatelství Praha, 1981,735 21-08/31, 08-001-85
  • Atlas léčivých rostlin, doc.RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr.František Starý, CSc., ilustroval: František Severa, první vydání-Státní Pedagogické Nakladatelství v Praze, 1986,č.6-82-33/1, 14-578-86
  • Zdraví z boží lékárny, Maria Treben, nakl. Dona- České Budějovice,Ennsthaler Verlag, Steyr, vydání třetí,2003- ISBN 80-7322-039-3, ISBN-originál: 3-85068-090-8

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]