Třebíč ve středověku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dějiny Třebíče
Vlajka Třebíče
  • Třebíč v novověku

Třebíč se vyvíjela již od středověku, byl zde založen klášter benediktinů a řešila se městská práva a později bylo město vypleněno Matyášem Korvínem.

Založení města[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Počátky města Třebíče.

První zmínky o Třebíči sahají až do roku 1101,[1] kdy zde moravská údělná knížata Oldřich Brněnský a Litold Znojemský založila benediktinský klášter. První stavbou tohoto kláštera byl kostel sv. Benedikta vysvěcený roku 1104, posléze byl v roce 1109 vysvěcený i klášterní chrám Nanebevzetí P. Marie. Prvním opatem kláštera byl opat Cuno, dalším opatem byl opat Vojtěch a posléze, do roku 1160, opat Naděj. Ve čtyřicátých letech 13. století byla na rozkaz opata Arnolda z Porýní přistavěna nová klášterní budova a kolem roku 1260 bazilika svatého Prokopa, tehdy známá ještě jako klášterní chrám Nanebevzetí P. Marie.

Městská práva[editovat | editovat zdroj]

Městská věž – dříve významná součást opevnění
Pozůstatky městských hradeb se střílnami, pohled z vnitřní strany ze dvora Černého domu.
Listina z roku 1335, kterou markrabě Karel povyšuje Třebíč na město.

Nejstarší listina, kde je Třebíč již zmiňována jako město pochází z roku 1277. V této listině, která je uložena v okresním archivu města Třebíče, jsou opatem Martinem oceněny zásluhy Heřmana v Třebíči (latinsky Hermanni in Trebetz), dále zmiňuje i to, že zbavuje jeho dům od veškerých daní a dávek. Také se usuzuje, že Heřman byl tzv. lokátorem města, lokátor je osoba určená vrchností, která se zavázala, že v určité době založí vesnici nebo město, klidně i na zelené louce, za to měl obdržet nejlepší rychtu a nejlepší statek. Tato práva měl i Heřman, který je zmiňován v tom, že byl povolán zpět ze zahraničí a bude se s ním zacházet milostivě.[2]

V květnu 1312 a v květnu 1315 město Třebíč navštívil Jan Lucemburský a ochránil město před výboji od majitele hradu Ungersberg (nynější hrad Sádek) jménem Jimram z Boskovic. Podle A. Kubeše se "především král Jan obrátil k tomuto hradu a dobyv ho, dal 18 loupežníkův tam zajatých popraviti".[3] V roce 1335 město od markraběte moravského Karla obdrželo privilegia znojemského práva, mezi privilegii bylo i právo opevnit se hradbami a příkopy ("aby město vaše ve třech letech silnými zdmi a příkopy dokonale ohrazeni bylo"[4]) a řídit se městským právem. Město dostalo právo působit přes městskou radu (lat. consilium), městská rada byla složena z přísežných (lat. iurati) vybíraných původně pánem města a později volených z nejbohatších měšťanů. Ve svém čele měla purkmistra, který byl volen vždy na 4 týdny, později přestal mít moc rychtář a veškerá právní moc města přešla na radu, místo rychty začaly být centrem města radnice (něm. rathaus).[5]

Hradební soustava města byla tvořena hradbami s úzkými střílnami, několika kulatými věžmi, které měly být pozůstatkem z původního hrazení a mohutnými čtvercovými věžemi. Součástí byly i tři brány, Znojemská, Jihlavská a Brněnská, součástí znojemské brány byla i městská věž, která měla funkci oznamovací. Předsunuté hlídky sídlily v objektech na Strážné hoře, Hrádku a podle Fišera i nad Polankou, zbytky kulaté věže se dochovaly pouze na Hrádku.[6]

Šest set let zapadlo v hlubinu věků od doby Karlovy, paměti slavné,

kdy Karel, markrabí tohoto kraje, na město povýšil domy tvé dávné,

na město zpevněné kamennou hrází, kde v době válečné našel by klid
jak občan pokojný se svými statky, tak blízký poddaný, venkovský lid.

— Josef Rokyta[7]


V roce 1405 byl v Třebíči zřízen špitál, zřídil ho měšťan Janek, tentýž rok biskup olomoucký (Lacek) vyzývá k darům pro třebíčský špitál.[8] V roce 1413 byla městu potvrzena všechna práva a všechny výsady, po smrti Jošta Moravského a Prokopa Lucemburského je potvrdil král Václav IV.

Husitské období[editovat | editovat zdroj]

Král Zikmund potvrdil v roce 1421 všechny výsady městu.[9] Podle A. Kubeše byl spolu s Ivančicemi v roce 1424 dobyt snad i třebíčský klášter, stalo se tak při tažení Žižkových vojsk. Podle jiných zdrojů (tj. dle listiny, kterou napsal Zikmund a psal v ní Oldřichovi z Rožmberka) byla Třebíč v rukou husitů nejpozději 9. října 1425.[10] Třebíč se tak stala jednou z opor táboritů na moravě a také jedním z cílů výpadů královských měst (Jihlava, Brno, Znojmo). V únoru roku 1425 se tyto výpady konaly převážně ze Znojma, v říjnu obléhala vojska Albrechta Habsburského a Zikmunda Lucemburského klášter, ale po očekávané pomoci Pražanů a Táboritů vojska královská ustoupila. Husité přišli o klášter někdy před rokem 1430. Dle jiných zdrojů, však až někdy kolem roku 1435.[10]

Město ovšem patřilo husitům i další léta, jeho zástupci se 21. prosince 1434 zúčastnili porady měst v Táboře, podle Kubeše bylo město Třebíč dobyto a byla mu tehdejším markrabětem Albrechtem (Albrecht II. Habsburský) navrácena zpět všechna práva dříve nabytá.[11] V roce 1436 bylo povoleno třebíčským mnichům vrátit se do kláštera.[9] Husité však odtáhli bez bojů.[10]

Klášter se po těchto bitvách zadlužil a postupně začal odprodávat svůj majetek a obce, které mu patřily.[12] Město, na rozdíl od kláštera, vzkvétalo, od markraběte Albrechta obdrželo právo dvou výročních trhů, v roce 1454 město obdrželo od Ladislava Pohrobka právo mílové (zákaz vaření piva v okruhu jedné míle od kláštera) a od krále Jiřího z Poděbrad právo vybírat dávky z piva a také dovážet pivo svídnické a pražské, stejně tak umožnil městu provozovat trh se solí.[10] Z listiny od krále Ladislava se mělo město věžemi a zdmi obehanti, nejpevněji bylo opevněno vnitřní město, předměstí byla opevněna také.[13] Mezi lety 1458 a 1468 byla postavena městská věž (tehdy jako obranná věž ku kostelu svatého Martina)[10] a k ní byl ulit i zvon se zlatou obručí (ten byl posléze ukořistěn Uhry[10]), byla obnovena předsunutá stanoviště na Šmeralově kopci, Strážné hoře a Hrádku.[13] Celkové hradby pak byly rozšířeny o dalších sedm věží.[10]

Vypálení města Matyášem Korvínem[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Bitva o Třebíč.
Matyáš Korvín

Po ustálení situace s hospodářským stavem kláštera a po sporech opata kláštera a města se situace kláštera obrátila v lepší a po konfliktech krále Jiřího a papežské kurie v roce 1466 se klášter a jeho opat zařekli, že se pokusí udržet smír mezi oběma stranami. Během česko-uherských válek, které probíhaly poblíž Znojma Matyáš Korvín pouze bránil vojskům Jiřího v rozhodující bitvě. Po ústupu Jiřího vojsk zpět do Čech však rychlým výpadem 12. května 1468 oblehla Korvínova vojska třebíčský klášter a 14. května jej dobyla.[10] Ženy a děti byly poslány do Velkého Meziříčí, spousta měšťanů zemřela a město bylo podle listu odeslaného českým katolíkům vzato, spáleno a do kořene zničeno.[14] Zřejmě vítězství pomohl požár, který měl být založen Uhry, ti vstoupili do předměstí, začali rabovat a oheň se pak rozšířil i na zbylé části města.[10] Posléze Matyáš táhl na opevněný klášter, kde bylo schováno 1500 jezdců a syn Jiřího z Poděbrad Viktorín. Matyáš se domníval, že v klášteře jsou schováni oba Jiřího synové, Viktorín i Jindřich mladší, Jindřich, nazývaný též Hynek, byl ovšem otcem z Čech vyslán na obranu kláštera a záchranu svého bratra, ke klášteru měl dorazit 22. května téhož roku,[10] jeho vojska byla poražena. Viktorín lstí v noci 6. června mezi třemi skupinami jízdy uprchl z kláštera. 15. června se vzdal i zbytek osazenstva kláštera a 20. června odtáhl i Matyáš. Po dalších sedm let zde měly stát pouze ohořelé trosky města.[14] Měšťané opustili město a část z nich se odstěhovala do Velkého Meziříčí a Měřína.[10]

Tak mínil markrabě, příští náš král. Dějiny však vždy svou cestičkou běží,

divoký Asiat na hradbách stojí, pochodeň války plá s hradebních věží,

za dne i za noci tvé domy hoří, plameny šlehají vysoko k nebi.
Z kolébek vychladlých v májové noci se místo života smrti tvář šklebí.

— Josef Rokyta[7]

Obnova města a Pernštejnové[editovat | editovat zdroj]

V roce 1469 město získali Šternberkové.[9] Podle Štřelkovy kroniky mělo být město po zničení vlastněno třinácti pány, v roce 1478 bylo vlastněno Zdenkem ze Šternberka, měl jej obdržet za jeho pomoc při dobytí města a kláštera. Některé klášterní vsi drželi i jiní páni.[15] V roce 1474 již město mělo být částečně obýváno, Ctibor Kozský měl v Třebíči za úkol verbovat lidi na obranu purkrabího.[10]

V roce 1483 zde pobýval král Vladislav Jagellonský, ten zde pobýval od 1. srpna do 11. listopadu a schovával se v klášteru před morovou ranou[10] a ještě o rok později Třebíč patřila pánům ze Šternberka. Po uzavření smlouvy o zboží dobytých mečem mezi českým králem a Matyášem se král zbavil Třebíče tak, že ji zastavil Vilémovi z Pernštejna. V prvních letech 16. století Pernštejnové skupovali spoustu vesnic z původního majetku kláštera.[16] V roce 1491 pak král Vladislav město zastavil Vilémovi I. z Pernštejna.[9] Již v roce 1492 je Vilémovi dovoleno zakládat na klášterních pozemcích rybníky[16] a tentýž rok je mu umožněno opravit budovy kláštera[10] a v roce 1573 je již uváděno 41 rybníků. Dělením majetku získal Třebíč syn Viléma Jan, zvaný bohatý,[16] a ten ji dohodou převedl na Arkleba z Boskovic, ten později na svého syna Jana Jetřicha. Katolický farář byl donucen Janem Jetřichem odejít z kostela sv. Martina a ten posléze také vyhnal i mnichy z kláštera.[9] V roce 1546 byla ovšem Třebíč zpětnou výměnou za Vranov a Jemnici vrácena do rukou Pernštejnů. V roce 1547 město opět obdrželo mílové právo, ve stejné listině se také reguloval rybolov, práce řezníků a otázka židů ve městě, měšťané pociťovali silnou obchodní konkurenci ze strany židů ve městě, ti byli tímto z města vypovězeni.

V roce 1548 ovšem Vilém umírá a město padá do rukou jeho syna Vratislava, zvaného nádherný, jeho dobré vztahy s králem mu pomohly získat Třebíč do dědického vlastnictví. Po mnoha komplikacích je, z důvodu velkého zadlužení, v roce 1556 nebo 1557 prodal Burianu Osovskému z Doubravice.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HEDBÁVNÝ, Miroslav. Třebíčské pověsti a zajímavosti. Ilustrace Josef Dvořák. 2., rozšířené vyd. Třebíč : Akcent, 2005. 198 s. ISBN 8072683403. (česky)  
  2. Fišer, l. c., str. 27.
  3. A. Kubeš, str. 61–62
  4. podle překladu A. Kubeše, str. 66–67
  5. Fišer, l. c., str. 39–40.
  6. Fišer, l. c., str. 41.
  7. a b ROKYTA, Josef. Památník jubilejních oslav města Třebíče a třebíčského okresu 1335–1935 [online]. xkrcal5.sweb.cz, [cit. 2015-12-28]. Kapitola Městu Třebíči. Dostupné online.  
  8. Fišer, l. c., str. 43.
  9. a b c d e HEŘMANOVÁ, Tereza. Historie kůru farního kostela sv. Martina v Třebíči. Praha, 2006 [cit. 2017-01-07]. 45 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta a Collegium Marianum - Týnská vyšší odborná škola. Vedoucí práce Tomáš Slavická. s. 16, 17, 19, 20. Dostupné online.
  10. a b c d e f g h i j k l m n ŠIMO, Michal. Dějiny Třebíče v 15. století. Brno, 2009 [cit. 2017-01-29]. 48 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Tomáš Borovský. s. 17, 24-25, 28, 30, 34-35, 37-38. Dostupné online.
  11. Fišer, l. c., str. 49–50.
  12. Fišer, l. c., str. 52–53.
  13. a b Fišer, l. c., str. 53.
  14. a b Fišer, l. c., str. 54–56.
  15. Fišer, l. c., str. 61.
  16. a b c d Fišer, l. c., str. 63–68.

Souvisejíćí články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]