Třídní vědomí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Třídní vědomí je jeden z ústředních pojmů marxistického filosofického systému, vychází z historického materialismu Karla Marxe.

Jedná se o projev životních a existenčních podmínek třídy, materiálních i duchovních vztahů k jiným společenským třídám.[1]Třídní vědomí je společenský konstrukt, který dává do spojitosti historické postavení třídy a její zájem. Třídní zájem je souhrn všeho, co vychází vstříc prosperitě a moci třídy, a který se zároveň vnucuje i subjektivnímu zájmu jednotlivce.[2]

V marxistické sociologii je třídní vědomí spíše abstraktním konceptem, který je těžko uchopitelný v empirické rovině. Nicméně je tento koncept občas využíván jako úhrn hodnotových orientací příslušníků operacionalizovaných tříd.[3]Marxistický filosof György Lukács se domnívá, že je možné stanovit alespoň základní typologii jednání, která je determinovaná určitou pozicí v rámci výrobního způsobu.[4]

Postavení člověka ve společnosti a v rámci výrobního procesu ‒ jeho třída ‒ podmiňuje jeho třídní vědomí. Karl Marx však nehovoří o třídním vědomí jako o psychologickém pojmu. Třídní vědomí představuje určitý stav či instituci poskytující možnost historického jednání na celospolečenské úrovni a tím přesahuje samotné individuum.[5]

Třídní vědomí je generováno objektivními okolnostmi. Vymezuje ho soubor objektivních proměnných závisejících na společensko-kulturních okolnostech, prostředí a životním stylu třídy. Třídní vědomí je jako teorie uváděno do praxe skrze organizované úsilí a politickou reprezentaci. Konečně musí vést k naplnění historické úlohy a emancipaci dané třídy.[6]Podle Karla Marxe se třídní vědomí vyvíjí spontánně. Pozdější marxisté, jako Karl Kautsky nebo Vladimir Lenin, byli přesvědčeni o nutnosti cíleného zavedení třídního vědomí zvenčí – socialističtí intelektuálové a politická strana s vysoce rozvinutým třídním vědomím se stanou předvojem, který bude vzdělávat a vést proletariát k revoluci.[7]

Třídní vědomí je vázáno na přechod z třídy o sobě na třídu pro sebe.[8] Třída o sobě představuje úhrn jednotlivců s podobným vztahem k výrobním prostředkům, který však není schopen reflektovat své dějinné postavení a jedná pouze v souladu se svými bezprostředními zájmy.[9] Jedinec projevuje pasivní sounáležitost ke své třídě.[10]Naproti tomu třída pro sebe je aktivně zapojená do třídního boje, reflektuje své zájmy v širší dějinné perspektivě. Vnímá, že její zájmy jsou nevyhnutelně v opozici zájmům jiných tříd.[11] Třída pro sebe se vyznačuje vyspělejším stupněm organizace a to se promítá i do prostředků, kterými vede ekonomický a politický boj. Proletariát nabude třídního vědomí právě tehdy, když se začne politicky organizovat, neboť to je jediná cesta k jejich emancipaci skrze svržení kapitalismu.[12]

Třídní vědomí je prostoupeno míněním o dějinném místě a poslání třídy, např. vzestup buržoazní třídy je spojován s hesly „svoboda, rovnost, bratrství“. Pro třídní vědomí je klíčové, aby zrcadlilo dynamiku společenského vývoje, především třídní rozpory: proletářské třídní vědomí je nevyhnutelně v rozporu s buržoazním.[13] V buržoazní společnosti jsou buržoazie a proletariát jediné třídní subjekty, jejichž existence je poutána na vývoj kapitalistického módu produkce a jež mají kapacitu organizovat společnost. Zájmy zbylých, marginálních tříd se proto neshodují s rozvojem společnosti, ať už s radikální změnou poměrů ‒ jako v případě zájmu proletariátu ‒ nebo rozvíjením stávajícího systému v případě buržoazní strategie.[14]

Úloha vzestupu jakékoliv třídy je objektivní a pojí se s velkou společenskou a hospodářskou změnou. Podle Friedricha Engelse se v počáteční fázi třídní vědomí projevuje jen jako mlžné ponětí o rozporu mezi zájmy proletariátu a buržoazie. Dynamicky se s procesem třídní emancipace kvalitativně rozvíjí třídní vědomí. Stejně tak může degenerovat na nižší formy společně se stagnací třídy.[15]

Třídní uvědomění[editovat | editovat zdroj]

V marxistické sociologii je rozlišováno mezi třídním vědomím a třídním uvědoměním.

Třídní uvědomění je výslednicí procesu, kdy se objektivní stav třídního vědomí a třídního zájmu stane ústřední v sebepojetí člověka. Z objektivního třídního vědomí se stane přímo subjektivní úmysl jednotlivce. Uvědomělý člen třídy je obeznámen se svým společenským postavením, třídním zájmem, ke své třídě je poután solidaritou.[16] Třídní uvědomění je využíváno téměř výhradně ve vztahu s dělnictvem a jeho historickým posláním.[17] Podle Vladimira Lenina je vyšší forma uvědomění spojená s organizací a aktivizací strany, jež se orientuje na třídní boj a artikuluje nejen hospodářské, ale i politické požadavky dělnictva. Strategie emancipace spočívá v dobytí politické moci a zavedení diktatury proletariátu. V období diktatury proletariátu dojde k odstranění struktur kapitalistické společnosti.[18]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LINHART, Jiří; VODÁKOVÁ, Alena; PETRUSEK, Miloslav. Velký sociologický slovník / 2 P - Ž. In: Praha: Univ. Karlova, Vyd. Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-310-5. S. 1373 - 1374. (čeština)
  2. POPPER, Karl. Otevřená společnost a její nepřátelé. II, Vzedmutí proroctví: Hegel, Marx a co následovalo. Praha: OIKOYMENH, 2015. 429 s. ISBN 9788072982615. Kapitola 16., s. 110 - 114. (čeština) 
  3. Petrusek et al. 1996, s. 1373 - 1374
  4. LUKÁCS, György. History and class consciousness : studies in Marxist dialectics. Cambridge (Massachusetts): MIT Press, 1971. 356 s. ISBN 0-262-12035-6. Kapitola Class Consciousness, s. 46 - 82. (english) 
  5. Popper 2015, s. 110 - 114
  6. Petrusek et al. 1996, s. 1373 - 1374
  7. WALKER, David M. Historical dictionary of Marxism. Lanham, Md.: Scarecrow Press, 2007. 402 s. ISBN 978-0-8108-5458-1. Kapitola Class, Class Consciousness, s. 55 - 56. (english) 
  8. MARSHALL, Gordon. A dictionary of sociology. Oxford: Oxford University Press, 1998. 710 s. ISBN 0-19-280081-7. Kapitola Class Consciousness, s. 75 - 76. (english) 
  9. Petrusek et al. 1996, s. 1339 - 1340
  10. Walker 2007, s 55 - 56
  11. Petrusek et al. 1996, s. 1339 - 1340
  12. Walker 2007, s 55 - 56
  13. Petrusek et al. 1996, s. 1373 - 1374
  14. Lukács 1972, s. 46 - 82
  15. Petrusek et al. 1996, s. 1373 - 1374
  16. Popper 2015, s. 110 - 114
  17. Popper 2015, s. 110 - 114
  18. Petrusek et al. 1996, s. 1373 - 1374

Použitá literatura[editovat | editovat zdroj]

LINHART, Jiří, Alena VODÁKOVÁ a Miloslav PETRUSEK. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-311-3.
LUKÁCS, György. History and class consciousness: studies in marxist dialectics. Cambridge, Massachusetts: M.I.T. Press, 1971cop. ISBN 0-262-12035-6.
MARSHALL, Gordon. A dictionary of sociology. 2nd ed. Oxford: Oxford University Press, 1998. Oxford paperback reference. ISBN 0-19-280081-7.
POPPER, Karl R. Otevřená společnost a její nepřátelé. II., Vzedmutí proroctví: Hegel, Marx a co následovalo. Druhé, revidované vydání. Praha: OIKOYMENH, 2015. Oikúmené. ISBN 9788072982615.
WALKER, David M a Daniel GRAY. Historical dictionary of Marxism. Lanham, Md.: Scarecrow Press, 2007. Historical dictionaries of religions, philosophies, and movements. ISBN 978-0-8108-5458-1.

Doporučená literatura[editovat | editovat zdroj]

ENGELS, Friedrich a MARX, Karl. Vybrané spisy ve dvou svazcích. Svazek 1, 2. Praha: Svoboda, 1950.
LENIN, Vladimir Il'jič. Vybrané spisy ve dvou svazcích. Svazek 1, 2. Praha: Svoboda, 1951.
STALIN, Iosif Vissarionovič. Ekonomické problémy socialismu v SSSR. Praha: Svoboda, 1952.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]