Třída Velarde
| Třída Velarde | |
|---|---|
_transit_under_the_Bridge_of_the_Americas_as_it_prepares_to_participate_in_PANAMAX_2006.jpg) Korveta Herrera (CM 24) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Peruánské námořnictvo |
| Typ | korveta |
| Lodě | 6 |
| Osud | aktivní (2022) |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 470 t (standardní) 560 t (plný) |
| Délka | 64 m |
| Šířka | 8,35 m |
| Ponor | 2,6 m |
| Pohon | 4 diesely |
| Rychlost | 37 uzlů |
| Dosah | 4625 km při 16 uzlech |
| Posádka | 36–46 |
| Výzbroj | 1× 76mm kanón OTO Melara 4× MM.40 Exocet (4×1) 2× 40mm DARDO (1×2) 2× 12,7mm kulomet |
Třída Velarde (či třída PR-72P) je třída raketových člunů peruánského námořnictva, v Peru kategorizovaných jako korvety. Korvety byly objednány v 70. letech v rámci rozsáhlého modernizačního programu peruánského námořnictva, aby výrazně zvýšily jeho úderné schopnosti.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Šestice korvet byla objednána roku 1976 u francouzské loděnice Societe Francaise de Constructions Navales (SFCN). Ta už dříve postavila dva kusy třídy Okba (PR-72M) pro Maroko a dále hlídkovou loď Njambuur (PR-72MS) pro Senegal. První tři jednotky postavila vojenská loděnice Arsenal de Lorient a zbylá tři plavidla byla postavena v loděnici firmy SFCN v Villeneuve-la-Garonne. Všech šest bylo do služby zařazeno v roce 1980.
Jednotky třídy Velarde:
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| Velarde (CM-21) | 16. září 1978 | 25. července 1980 | vyřazena 21. září 2022 |
| Santillana (CM-22) | 11. září 1978 | 25. července 1980 | aktivní |
| De los Heros (CM-23) | 20. května 1979 | 17. listopadu 1980 | aktivní |
| Herrera (CM-24) | 16. února 1979 | 10. února 1981 | aktivní |
| Larrea (CM-25) | 12. května 1979 | 16. června 1981 | aktivní |
| Sánchez Carrión (CM-26) | 28. června 1979 | 14. září 1981 | aktivní |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 76mm kanón OTO Melara Compact v dělové věži na přídi, dále pak dva 40mm kanóny obranného systému DARDO a dva 12,7mm kulomety. K ničení hladinových lodí slouží čtyři francouzské protilodní střely MM.40 Exocet s dosahem 46 km. Protivzdušnou výzbroj tvoří protiletadlové raketové komplety krátkého dosahu 9M39 Igla.
Pohonný systém tvoří čtyři dieselové motory SACM/AGO 240 V16 M7. Lodní šrouby jsou čtyři. Nejvyšší rychlost je 37 uzlů.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Velarde na Wikimedia Commons
