Třída U 3 (1909)
| Třída U 3 | |
|---|---|
 SM U 3 | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Kaiserliche Marine |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | SM U 2 |
| Nástupce | třída U 5 |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 421 t (na hladině) 510 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 51,3 m |
| Šířka | 5,6 m |
| Ponor | 3,1 m |
| Pohon | 2 motory, 2 elektromotory 2 lodní šrouby 600 sbhp + 1030 shp |
| Palivo | petrolej |
| Rychlost | 11,8 uzlu (na hladině) 9,4 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 1800 nám. mil při 12 uzlech (na hladině) 55 nám. mil při 4,5 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 22 |
| Výzbroj | 4× 450mm torpédomet 6 torpéd |
| Ostatní | hloubka ponoru 30 metrů |
Třída U 3 byla třída pobřežních ponorek německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Celkem byly postaveny dvě jednotky. Ve službě byly v letech 1908–1919. Byl to první typ německých ponorek postavených ve více než jednom kuse. Po celou službu byly využívány ve výcviku. Po válce byly obě poslány do šrotu, ovšem U 3 se ještě předtím potopila při vlečení na místo rozebrání.[1]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Německá loděnice Kaiserliche Werft Danzig v Danzigu postavila dvě ponorky tohoto typu, který nesl označení projekt 12.
Jednotky třídy U 3:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštění na vodu | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| U 3 | KW Danzig | 1907 | 27. března 1909 | 29. května 1909[3] | Dne 17. listopadu 1911 se pži své první plavbě potopila se ztrátou dvou životů, druhý den byla vyzvednuta. Příčinou bylo selhání ventilu, kterým do ponorky pronikla voda.[4] Po válce připadla v rámci reparací Velké Británii. Roku 1918 se potopila během vlečení do Prestonu k sešrotování. |
| U 4 | KW Danzig | 1907 | 18. května 1909 | 1. července 1909[5] | V letech 1919–1920 sešrotována. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj tvořily čtyři 450mm torpédomety (dva příďové a dva záďové) se zásobou šesti torpéd. Pohonný systém tvořily dva motory Körting na petrolej o výkonu 600 bhp a dva elektromotory Siemens-Schuckert Werke o výkonu 1030 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 11,8 uzlu na hladině a 9,4 uzlu pod hladinou. Dosah byl 1800 námořních mil při rychlosti 12 uzlů na hladině a 55 námořních mil při rychlosti 4,5 uzlu pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 30 metrů.[2]
Modifikace[editovat | editovat zdroj]
Během služby vyzbrojeny 50mm kanónem (5 cm SK L/40).[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 175. (anglicky)
- ↑ a b c U3 submarines (1909) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WWI U-boats: U 3 [online]. Uboat.net [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WILLIAMSON, Gordon. U-boats of the Kaiser's Navy. Oxford: Osprey Publishing, 2002. ISBN 1-84176-362-4. S. 6. (anglicky)
- ↑ WWI U-boats: U 4 [online]. Uboat.net [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. 439 s. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu SM U 3 na Wikimedia Commons
