Třída Sea Wolf

Třída Sea Wolf
	Třída Sea Wolf
Obecné informace
Uživatel	Singapurské námořnictvo
Typ	raketový člun
Lodě	6
Osud	vyřazeny
Nástupce	třída Victory
Technické údaje
Výtlak	226 t (standardní); 254 t (plný)
Délka	44,9 m
Šířka	7 m
Ponor	2,5 m
Pohon	4 diesely
Rychlost	35 uzlů (65 km/h)
Posádka	40 důstojníků a námořníků
Výzbroj	Po dokončení:; 1× 57mm kanón Bofors L/70; 1× 40mm kanón Bofors; 5× protilodní střela Gabriel; Po modernizaci:; 1× 57mm kanón Bofors L/70; 2× protilodní střela Gabriel; 2× raketomet (2 hl.); 4× protilodní střela Harpoon; 1× raketomet Simbad (2 hl.); protiletadlové řízené střely Mistral; 2× 12,7mm kulomet

Třída Sea Wolf byla třída raketových člunů Singapurského námořnictva. Celkem bylo, podle projektu německé firmy Lürssen, postaveno šest člunů této třídy. Několikrát byly modernizovány. Singapurské námořnictvo je provozovalo v letech 1972–2008. Všechny byly vyřazeny.

Na základě této třídy byly pro Thajské námořnictvo vyvinuty raketové čluny třídy Prabparapak.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Plavidla této třídy byla navržena německou loděnicí Lürssen na základě její typové řady TNC 45 (číslo značí délku trupu v metrech). První dvě jednotky Sea Wolf (P-76) a Sea Lion (P-77), byly postaveny v Západním Německu a do služby zařazeny roku 1972. Další čtyři, pojmenované Sea Dragon (P-78), Sea Tiger (P-79), Sea Hawk (P-80) a Sea Scorpion (P-81), byly postaveny singapurskou loděnicí ST Marine a do služby zařazeny v letech 1974–1975.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Původní výzbroj člunů tvořil jeden 57mm kanón Bofors L/70 Mk1 v dělové věži na přídi, jeden 40mm kanón Bofors a pět izraelských protilodních střel Gabriel, umístěných za nástavbou. Při modernizaci, realizované na přelomu 80. a 90. let, výzbroj všech člunů doplnily americké protilodní střely Harpoon s výrazně větším dosahem. Pohonný systém tvořily čtyři diesely MTU. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.

Modernizace[editovat | editovat zdroj]

Finální výzbroj této třídy tvořil jeden 57mm lodní kanón, dva 12,7mm kulomety, dvě protilodní střely Gabriel, čtyři střely Harpoon a jedno dvojité vypouštěcí zařízení Simbad pro protiletadlové řízené střely krátkého dosahu Mistral. Tento raketový komplet nahradil původní 40mm kanón.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.