Třída Sa'ar 3

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Sa'ar 3
Raketový člun třídy Sa'ar 3 po modernizaci. Na zádi je vidět směs protilodních střel typů Gabriel a Harpoon.
Raketový člun třídy Sa'ar 3 po modernizaci. Na zádi je vidět směs protilodních střel typů Gabriel a Harpoon.
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Izraelského vojenského námořnictva Izraelské vojenské námořnictvo
Chilské námořnictvo
Typ raketový člun
Lodě 6
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Sa'ar 2
Nástupce třída Sa'ar 4
Technické údaje
Výtlak 210 tn (standardní)
250 tn (plný)
Délka 45 m
Šířka 7,62 m
Pohon 4 diesely
Rychlost 42 uzlů
Dosah 1500 nám. mil při 19 uzlech
500 nám. mil při 30 uzlech
Výzbroj 1× 76mm kanón
2× 12,7mm kulomet (2×1)
RGM-84C Harpoon (2×2)
Gabriel Mk.I (2×3)
Radar THD 1040
RTN-10X Orion

Třída Sa'ar 3 jsou raketové čluny Izraelského vojenského námořnictva. Plavidla společně s předchozí třídou Sa'ar 2, konstrukčně vycházela z německých útočných člunů třídy Jaguar. Třídu tvořilo celkem šest jednotek. V září 1973 byly čluny úspěšně nasazeny v jomkipurské válce. Izraelské námořnictvo je všechny vyřadilo. Jediným zahraničním uživatelem třídy bylo Chile.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Šestice raketových člunů byla objednána roku 1966 u francouzské loděnice Constructions Mécaniques de Normandie (CMN) v Cherbourgu. Prototypový člun Sa'ar námořnictvo izraelské převzalo, dodání ostatních již zaplacených člunů však bránilo francouzské embargo. V noci z 24. na 25. prosince 1969 bylo zbylých pět člunů tajně „uneseno“ z Cherbourgu a za asistence zásobovacích lodí a v lednu 1970 přivezeno do Izraele.[1] Čluny přitom na moři vystupovaly jako norské zásobovací lodě plující pod panamskou vlajkou.[2]

Jednotky třídy Sa’ar 3:[3]

Název Spuštěna na vodu Uvedena do služby Poznámka
INS Sa'ar (331) 1969 1970 Vyřazen.
INS Sufa (332) 1969 1970 Vyřazen.
INS Ga'ash (333) 1969 1970 Vyřazen.
INS Herev (341) 1969 1970 Vyřazen.
INS Hanit (342) 1969 1970 Roku 1989 prodán Chile, sloužil jako Iquique, vyřazen.
INS Hetz (343) 1969 1970 Roku 1989 prodán Chile, sloužil jako Covadonga, vyřazen.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Raketový člun Ga'ash během oprav

Čluny nesly vyhledávací radar Thomson-CSF Neptune THD 1040 a střelecký radar Selenia RTN-10X Orion. Po dokončení výzbroj tvořil jeden 76mm kanón OTO Melara, dva 12,7mm kulomety, šest protilodních střel Gabriel Mk.I s dosahem 20 km. Později byla trojice střel Gabriel nahrazena čtyřmi americkými protilodními střelami RGM-84C Harpoon s dosahem 130 km.[4] Pohonný systém tvořily čtyři diesely MTU 16V 538, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 42 uzlů.[1]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Raketové čluny této třídy se do ostré akce poprvé zapojily během jomkipurské války v září 1973. Poprvé se do bojů zapojily v bitvě u Latakie, kde izraelské námořnictvo napadlo syrské lodě a pobřežní cíle za pomoci lodních zbraní a protilodních střel. Krátce poté se zapojily do bitvy u Baltimu, kdy napadly egyptské raketové čluny.[5] V těchto dvou bitvách bylo izraelskými plavidly bez vlastní ztráty potopeno celkem sedm nepřátelských raketových člunů.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sa'ar 3 class missile boat na anglické Wikipedii.

  1. a b VALKOVIČ, Radek. Izraelské námořní síly – vznik a vývoj [online]. Military.cz, [cit. 2017-04-13]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 12. (česky)  
  3. Sa'ar 1 / Sa'ar 2 / Sa'ar 3 [online]. Globalsecurity.org, [cit. 2017-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 160. (česky)  
  5. RABINOVICH, Abraham. The Boats of Cherbourg: The Secret Israeli Operation That Revolutionized Naval Warfare. New York : Seaver Books, 1988. 322 s. ISBN 9780805006803. S. 256-262. (anglicky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. (česky)  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]