Třída S 138
| Třída S 138 | |
|---|---|
 SMS S 149 | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | .svg){kind=small} Kaiserliche MarineReichsmarine |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 12 |
| Zahájení stavby | 1906 |
| Spuštění na vodu | 1906–1907 |
| Uvedení do služby | 1907–1908 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | SMS G 137 |
| Nástupce | třída V 150 |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 533 t (standardní) 684 t (plný) |
| Délka | 70,2 m (na vodorysce) 70,7 m (celková) |
| Šířka | 7,8 m |
| Ponor | 2,75 m |
| Pohon | 4 kotle 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 2 lodní šrouby 11 000 hp |
| Rychlost | 30,3 uzlu |
| Dosah | 1830 nám. mil při 17 uzlech |
| Posádka | 80 |
| Výzbroj | 1× 88mm kanón 3× 52mm kanón (3×1) 3× 450mm torpédomet (3×1, 4 torpéda) |
Třída S 138 byla třída torpédoborců německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Celkem bylo postaveno dvanáct jednotek této třídy. V první světové válce byl jeden potopen. Po válce zůstaly ve službě v poválečné německé Reichsmarine. Většina jich byla vyřazena v průběhu 20. let. Dva byly roku 1927 upraveny na řídící lodě pro ovládání cílových lodí SMS Zähringen a SMS Hessen. Poslední byl vyřazen roku 1937.[1]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem bylo postaveno dvanáct jednotek této třídy. Objednány byly ve fiskálním roce 1906. Jejich kýly byly založeny roku 1906 v loděnici Schichau-Werke v Elbingu. Do služby byly přijaty v letech 1907–1908.[2]
Jednotky třídy S 138:[2]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštění na vodu | Zařazena do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| S 138 | 1906 | 22. září 1906 | květen 1907 | Od září 1917 přejmenován na T 138. Dne 7. července 1918 v Severním moři potopen minou. |
| S 139 | 1906 | 12. listopadu 1906 | červenec 1907 | Od září 1917 přejmenován na T 139. Roku 1927 upraven na řídící loď Pfeil pro dálkově ovládanou cílovou loď Hessen. Vyškrtnut 1937. |
| S 140 | 1906 | 22. prosince 1906 | srpen 1907 | Od září 1917 přejmenován na T 140. Vyřazen 1921. |
| S 141 | 1906 | 7. února 1907 | září 1907 | Od září 1917 přejmenován na T 141. Roku 1927 upraven na řídící loď Blitz pro dálkově ovládanou cílovou loď Zähringen. Vyřazen 1933. |
| S 142 | 1906 | 6. března 1907 | září 1907 | Od září 1917 přejmenován na T 142. Vyřazen 1920. |
| S 143 | 1906 | 6. dubna 1907 | říjen 1907 | Od září 1917 přejmenován na T 143. Vyškrtnut 1927. |
| S 144 | 1906 | 27. dubna 1907 | prosinec 1907 | Od září 1917 přejmenován na T 144. Vyškrtnut 1928. |
| S 145 | 1906 | 8. června 1907 | prosinec 1907 | Od září 1917 přejmenován na T 145. Vyřazen 1921. |
| S 146 | 1906 | 27. června 1907 | listopad 1907 | Od září 1917 přejmenován na T 146. Vyškrtnut 1928. |
| S 147 | 1906 | 3. srpna 1907 | duben 1908 | Od září 1917 přejmenován na T 147. Vyřazen 1920. |
| S 148 | 1906 | 11. září 1907 | březen 1908 | Od září 1917 přejmenován na T 148. Vyškrtnut 1928. |
| S 149 | 1906 | 19. října 1907 | červenec 1908 | Od září 1917 přejmenován na T 149. Vyškrtnut 1927. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Hlavní výzbroj torpédoborců představoval jeden 88mm kanón SK L/35 C/01, tři 52mm kanóny SK L/55 C/03 a tři jednohlavňové 4500mm torpédomety se zásobou čtyř torpéd. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Marine a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 11 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 30,3 uzlu. Dosah byl 1830 námořních mil při rychlosti sedmnáct uzlů.[2]
Modifikace[editovat | editovat zdroj]
Za války byla výzbroj plavidel posilována. Především nahrazením 52mm kanónů druhým 88mm kanónem, popř. instalací modernějších 88mm kanónů. Od roku 1927 nesla plavidla Pfeil a Blitz pouze dva 20mm kanóny.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 165. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída S 138 na Wikimedia Commons
