Třída Lascos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Lascos / La Combattante IIIN
Blessas (P21)
Blessas (P21)
Obecné informace
UživatelŘecké námořnictvo
Typraketový člun
Lodě10
Osud9 aktivních (2015)
1 ztracen
Předchůdcetřída Osprey 55
Technické údaje Třída Laskos
Výtlak385 t (standardní)
447 t (plný)
Délka56,65 m
Šířka8 m
Ponor2,7 m
Pohon4 diesely
Rychlost36,5 uzlu
Dosah2800 nám. mil při 10 uzlech
Posádka42
Výzbroj76mm kanón OTO Melara (2×1)
4× 30mm kanón (2×2)
MM.38 Exocet (2×2)
2× 533mm torpédomet
Technické údaje Třída Kavaloudis
Rychlost32,5 uzlu
Výzbroj2× 76mm kanón (2×1)
4× 30mm kanón (2×2)
Penguin (6×1)

Třída Lascos je třída raketových člunů řeckého námořnictva. Celkem bylo postaveno 10 jednotek této třídy, která se dělí na podtřídu Lascos a novější Kavaloudis. Plavidla patří do francouzské rodiny raketových člunů typu La Combattante – v tomto případě jde o verzi La Combattante IIIN.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Plavidla navrhla francouzská loděnice Constructions Mécaniques de Normandie (CMN). Celkem bylo ve dvou skupinách postaveno 10 jednotek této třídy. Po čtyřech kusech podtřídy Lascos, postavených loděnicí CMN v Cherbourgu následovalo šest vylepšených plavidel podtřídy Kavaloudis, které postavila řecká loděnice Hellenic Shipyards ve Skaramangasu. Do služby byla plavidla přijata v letech 1977–1981.

Jednotky třídy Lascos:[1][2]

Jméno Spuštěna Vstup do služby Status
Lascos (P20) 1976 2. dubna 1977 aktivní
Blessas (P21) 1976 19. července 1977 aktivní
Mikonios (P22) 1977 8. listopadu 1977 aktivní
Troupakis (P23) 1977 10. února 1978 aktivní
Kavaloudis (P24) 1979 14. července 1980 aktivní
Kostakos (P25) Dne 4. listopadu 1996 ztracen po srážce s civilní lodí.[3]
Degiannis (P26) 1980 11. listopadu 1980 aktivní
Xenos (P27) 1980 31. března 1981 aktivní
Simitzopoulos (P28) 1980 12. října 1981 aktivní
Starakis (P29) 12. října 1981 aktivní

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Třída Lascos[editovat | editovat zdroj]

Hlavňovou výzbroj první skupiny této třídy tvoří dva 76mm kanóny OTO Melara ve věžích na přídi a na zádi, které doplňují dva 30mm dvoukanóny ve věžičkách v zadní části nástavby. Údernou výzbroj plavidel tvoří čtyři protilodní střely MM.38 Exocet. Plavidla byla rovněž vybavena dvěma 533mm torpédomety. Pohonný systém tvoří čtyři diesely MTU 20V 538 TB92, každý o výkonu 12 720 kW. Motory pohánějí čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 36,5 uzlu.

Třída Kavaloudis[editovat | editovat zdroj]

Hlavňovou výzbroj druhé skupiny této třídy tvoří dva 76mm kanóny Oto Melara ve věžích na přídi a na zádi, které doplňují dva 30mm dvoukanóny ve věžičkách v zadní části nástavby. Údernou výzbroj plavidel tvoří šest protilodních střel Penguin. Pohonný systém tvoří čtyři diesely MTU 20V 538 TB91, každý o výkonu 11 460 kW. Motory pohánějí čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 32,5 uzlu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Class Combattante IIIN Patrol Boat
  2. Combattante IIIB. www.hellas.org [online]. [cit. 2015-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-18. 
  3. P25 Antipliarchos Kostakos Combattante IIIN (Patrol Boat)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 
  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256.