Třída Kortenaer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Kortenaer
Hr. Ms. Abraham Crijnssen
Obecné informace
Uživatelé Nizozemské královské námořnictvo
Řecké námořnictvo
Spojené arabské emiráty
Typ fregata
Lodě 10
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2013)
Předchůdce Van Speijk
Následovník Jacob van Heemskerck
Technické údaje
Výtlak 3000 t (standardní)
3786 t (plný)
Délka 130,2 m
Šířka 14,4 m
Ponor 4,4 m
Pohon COGOG
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 30 uzlů
Dosah
Posádka 176 (200 za války)
Výzbroj (Kortenaer po dokončení):
2× 76,2mm kanón OTO Melara (2×1)
Boeing Harpoon (2×4)
Sea Sparrow (8 hl.)
4× 324mm torpédomet (2×2)
Pancíř
Letadla 2× vrtulník
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Kortenaer byla třída fregat nizozemského královského námořnictva. Celkem bylo postaveno deset fregat této třídy pro Nizozemské královské námořnictvo a dvě jednotky byly ještě rozestavěné prodány Řecku. Náhradou za ně byly později postaveny dvě fregaty třídy Jacob van Heemskerck, která je protiletadlovou variantou třídy Kortenaer. Projekční práce na této třídě probíhaly ve spolupráci s Německem, které postavilo osm jednotek příbuzné třídy Bremen. Po vyřazení v Nizozemsku osm fregat odkoupilo námořnictvo Řecka a zbylé dvě námořnictvo Spojených arabských emirátů. Všechny řecké fregaty jsou doposud v aktivní službě. Obě fregaty námořnictva SAE byly přestavěny na luxusní jachty.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Themistocles (ex Philips van Almonde)

Fregaty byly objednány v počtu celkem 12 kusů jako náhrada zastarávajících torpédoborců tříd HollandFriesland. První dvě jednotky postavila loděnice Doken Werfmaatchappij, zatímco ostatních deset v loděnici Koninklijke Maatchappij De Schelde ve Flushingu. Jednotky Pieter Floritz (F 812) a Witte de With (F 813) byly ještě rozestavěné prodány Řecku, které je zařadilo jako třídu Elli. Nizozemsko získalo jako první 16. října 1978 fregatu Kortenaer (F 807) a jako poslední 1. října 1983 fregatu Pieter Floritz (F 826).

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Nikiforos Fokas (ex Bloys van Treslong)

Na přídi fregat je umístěna dělová věž se 76,2mm kanónem OTO Melara. Druhá dělová věž se nacházela na střeše hangáru. KortenaerCallenburgh zde nesly druhý 76,2mm kanón, zatímco u ostatních lodí byl instalován 40mm kanón (obě lodi dostaly 40mm kanón roku 1982). Od poloviny 80. let se na místě 40mm kanónu objevil nizozemský systém blízké obrany Goalkeeper CIWS, využívající rotačního kanónu ráže 30 mm. Ten lodě brání zejména proti protilodním střelám.

K ničení hladinových lodí slouží dva čtyřnásobné odpalovací kontejnery protilodních střel Boeing Harpoon s dosahem 120 kilometrů. Pro blízkou obranu proti letadlům a protilodním střelám slouží protiletadlové řízené střely Sea Sparrow, uložené v osminásobném kontejneru na přídi lodi. Lodě též nesou dva dvojité 324mm protiponorkové torpédomety. Na zádi je přistávací plocha pro dva protiponorkové vrtulníky.

Pohonný systém je typu COGOG s dvojicí plynových turbín. Jedna je pro ekonomickou plavbu, zatímco druhá se připojí v bojové situaci. Fregaty dosahují nejvyšší rychlosti 30 uzlů.

Zahraniční uživatelé[editovat | editovat zdroj]

  • Řecké námořnictvo – Země zakoupila dvě rozestavěné fregaty této třídy, které byly dokončeny jako třída Elli. Poté co Nizozemsko plavidla této třídy vyřadilo, Řecko osm z nich zakoupilo a zařadilo do služby rovněž jako v rámci třídy Elli.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Emirati Navy [online]. Globalsecurity.org, [cit. 2013-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. From frigate to luxury gigayacht [online]. Compositesworld.com, [cit. 2013-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu