Třída King George V (1911)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída King George V
HMS King George V
HMS King George V
Obecné informace
UživatelVlajka RN Royal Navy
Typbitevní loď
Lodě4
Osud1 potopena
3 vyřazeny
Předchůdcetřída Orion
Nástupcetřída Iron Duke
Technické údaje
Výtlak23 000 t[1]
Délka182,1 m
Šířka27,1 m
Ponor8,7 m
Pohon18 kotlů
4 parní turbíny
4 lodní šrouby
31 000 hp
Rychlost22 uzlů
Dosah6730 nám. mil při 10 uzlech
Posádka782
Výzbroj10× 343mm kanón (5×2)
16× 102mm kanón (16×1)
4× 47mm kanón (4×1)
3× 533mm torpédomet
Pancíř200–300mm boky
100–250mm přepážky
75–250mm barbety
280mm čela věží
25–100mm paluby

Třída King George V byla třídou dreadnoughtů Royal Navy. Byla to druhá třída britských „superdreadnoughtů“, tedy bitevních lodí s kanóny ráže větší, než 305 mm. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1912–1926. Účastnily se první světové války. Bitevní loď Audacious byla ve válce potopena. Ostatní tři lodě bojovaly v bitvě u Jutska. Ajax se účastnila také intervence do ruské občanské války. Ve 20. letech byly všechny tři zbylé lodě vyřazeny z aktivní služby. Centurion dále sloužil jako cílová loď a byl potopen jako vlnolam během vylodění v Normandii.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Plavidla byla objednána v rámci stavebního programu pro rok 1910. Konstrukčně navazovala na předcházející třídu Orion. Mezi změny patřilo posunutí hlavního stožáru před první komín a úpravy pancéřování. Zvažována byla náhrada sekundárních 102mm kanónů za větší ráži, bylo to ale zamítnuto kvůli hrozbě nárůstu nákladů. Celkem byly v letech 1911–1913 postaveny tři jednotky této třídy.[1]

Jednotky třídy King George V:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
King George V (ex Royal George) Portsmouth dockyard 16. ledna 1911 9. října 1911 listopad 1912 V letech 1923–1926 výcvik dělostřelců. Sešrotována 1926.
Centurion Devonport dockyard 16. ledna 1911 18. listopadu 1911 květen 1913 Vyřazena 1926. Do roku 1941 dálkově řízená cílová loď. Později do roku 1944 plovoucí protiletadlová baterie v Egyptě. Roku 1944 potopena jako vlnolam.
Audacious Cammell Laird, Birkenhead únor 1911 14. září 1912 říjen 1913 Dne 27. října 1914 se potopila na mině.
Ajax Scotts, Greenock 27. února 1911 21. března 1912 březen 1913 Od roku 1924 v rezervě. Sešrotována 1926.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

HMS Audacious před potopením
Letecký pohled na King George V

Hlavní výzbroj tvořilo deset 343mm kanónů v pěti dvoudělových věžích umístěných v ose trupu. Doplňovalo je šestnáct 102mm kanónů, čtyři 47mm kanóny a tři 533mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo osmnáct kotlů Babcock & Wilcox (Audacious a Centurion měly kotle Yarrow) a čtyři parní turbíny Parsons o výkonu 31 000 ihp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 21 uzlů. Dosah byl 6730 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]

Modifikace[editovat | editovat zdroj]

Na přeživších třech jednotkách byly za války odstraněny protitorpédové sítě. Roku 1915 byly z předních dělových věží odstraněny dva 102mm kanóny, které nahradily dva protiletadlové 102mm kanóny. Od roku 1918 vybaveny plošinou pro start letounu (nikoliv přistání).[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1906–1921. New York: Conway Maritime Press., 1985. S. 30. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]