Třída Kanggjeong
| Třída Kanggjeong | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Námořnictvo Korejské republiky |
| Typ | minolovka |
| Lodě | 6 |
| Osud | aktivní (2020) |
| Nástupce | třída Jangjang |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 470 t (standardní) 520 t (plný) |
| Délka | 50,0 m |
| Šířka | 8,3 m |
| Ponor | 2,6 m |
| Pohon | 2 diesely |
| Rychlost | 15 uzlu |
| Dosah | 2000 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 44 |
| Výzbroj | 1× 20mm kanón |
| Radar | AN/SPS-64(V) |
| Sonar | 193M mod 3 a 2093 |
| Ostatní | Gayrobot Pluto (dron) |
Třída Kanggjeong je třída pobřežních minolovek námořnictva Korejské republiky. Jedná se o plavidla typu SK5000 jihokorejské loděnice Kangnam Corporation.[1] Plavidla jsou variantou italské třídy Lerici. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Všechny jsou stále v aktivní službě.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Na začátku 1980s, jihokorejská loděnice Kangnam Corporation v Pusanu dovezla design minolovek třídy Lerici a postavila minolovku třídy Swallow, založenou na minolovce třídy Lerici. Jihokorejské námořnictvo objednalo minolovku třídy Swallow, která mu byla na konci roku 1986 předána k testování, konkrétně Kanggjeong (MHC-561). V roce 1988 pak jihokorejské námořnictvo objednalo dvě vylepšené lodě a v roce 1990 přidalo další tři, které byly uvedeny do provozu do roku 1994. Jihokorejské námořnictvo původně plánovalo přidat dalších 12 až 18, což bylo ale zrušeno.[2]
Jednotky třídy Kanggjeong:[3]
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| Kanggjeong (MHC-561) | 30. srpna 1986 | 19. prosince 1986 | aktivní |
| Kangdžin (MHC-562) | 27. října 1990 | 31. května 1991 | aktivní |
| Korjeong (MHC-563) | 14. ledna 1991 | 30. listopadu 1991 | aktivní |
| Kimpcho (MHC-565) | 29. září 1992 | 30. dubna 1993 | aktivní |
| Kočang (MHC-566) | 30. března 1993 | 29. října 1993 | aktivní |
| Kumhwa (MHC-567) | 1. srpna 1993 | 1. května 1994 | aktivní |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Trup lodí je vyroben ze sklolaminátu. První jednotka této třídy Kanggjeong nesla sonar 193M Mod 1 od společnosti GEC Marconi, následující plavidla nesla sonar 193M mod 3 a 2093. Radary této třídy jsou AN/SPS-64(V). K likvidaci min slouží dálkově ovládané prostředky Gayrobot Pluto.[1] Pro vlastní obranu loď nese jeden 20mm kanón Oerlikon ovládaným člověkem na přídi. Pohonný systém tvoří dva diesely MTU 8V, každý o výkonu 2040 hp a dva cykloidní pohony Voith-Schneider. Nejvyšší rychlost dosahuje 15 uzlů. Dosah je 2000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b WERTHEIM, Eric. The Naval Institute Guide to Combat Fleets of the World, 16th Edition. Annapolis: Naval Institute Press, 2012. ISBN 978-1-59114-954-5. S. 412. (anglicky)
- ↑ GARDINER, Robert; CHUMBLEY, Stephen. Conway’s All The World’s Fighting Ships 1947-1995. Annapolis: Naval Institute Press, 1996. ISBN 1-55750-132-7. S. 249~250. (anglicky)
- ↑ GANGGYEONG minehunters (1986-1994) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-10-12]. Dostupné online. (anglicky)