Třída Hämeenmaa
| Třída Hämeenmaa | |
|---|---|
.jpg) Uusimaa (05) po modernizaci | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Finské námořnictvo |
| Typ | minonoska |
| Lodě | 2 |
| Osud | aktivní (2022) |
| Předchůdce | třída Pansio |
| Technické údaje před modernizací (1992–2006) | |
| Výtlak | 1 000 t (standardní) 1 330 t (plný) |
| Délka | 77,8 m |
| Šířka | 11,3 m |
| Ponor | 3 m |
| Pohon | 2 diesely |
| Rychlost | 20 uzlů (37 km/h) |
| Posádka | 45 důstojníků a námořníků |
| Výzbroj | 2× 40mm kanón Bofors 4× 23mm kanón ZU-23-2 (2×2) 1× raketomet Sadral (6 hl.) 2× RBU-1200 2× skluzavka 150 min |
| Radar | 3× Selesmar ARPA |
| Sonar | Simrad SS 304 |
| Technické údaje po modernizaci (2006–) | |
| Výtlak | 1 450 t (plný) |
| Výzbroj | 1× 57mm kanón Bofors L/70 2× 12,7mm kulomet 1× vertikální odpalovací zařízení (8 hl.) 2× RBU-1200 2× skluzavka 150 min |
| Radar | Furuno EADS TRS3D-16ES |
| Sonar | Kongsberg SS2030 Kongsberg ST2400 |
Třída Hämeenmaa je třída víceúčelových minonosek Finského námořnictva. Jejich hlavním úkolem jsou celoroční minové operace v Baltském moři, ale mohou být nasazeny také při plnění hlídkových, eskortních, protiponorkových, transportních a zásobovacích úkolů, nebo jako mateřské lodě menších plavidel.[1] Jsou to první finské válečné lodě v jejichž konstrukci byly použity technologie stealth.[2] Třídu tvoří dvě jednotky nesoucí tradiční jména Hämeenmaa a Uusimaa. Obě byly v letech 2006-2007 modernizovány a jsou i nadále v aktivní službě.[2] Minonoska Hämeenmaa je od roku 2013 vlajkovou lodí Finského námořnictva.[3]
Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]
Obě dvě jednotky této třídy postavila v letech 1991–1992 finská společnost Finnyards (nyní STX Finland Cruise Oy) v loděnici Rauma. Do služby byly zařazeny roku 1992.[2]
Jednotky třídy Hämeenmaa:[4]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštěna | Zařazení do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| Hämeenmaa (02) | 2. dubna 1991 | 11. listopadu 1991 | 15. dubna 1992 | aktivní |
| Uusimaa (05) | 12. listopadu 1991 | červen 1992 | 2. prosince 1992 | aktivní |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Po dokončení[editovat | editovat zdroj]
Plavidla mají ocelový trup a hliníkové nástavby. Při jejich projektování bylo dbáno na redukci singatur. Proto nemají ani klasický komín a vývody zplodin jsou vyvedeny na bocích trupu nad čárou ponoru. Mají na čáře ponoru zesílený trup a z ledoborců odvozený tvar přídě, což jim umožňuje plavbu až 40 centimetrů silným ledem (klasifikace ICE-1A).[1]
Elektroniku tvořily tři navigační radary Selesmar ARPA, systém řízení palby Radamec 2400 pro 40mm kanóny, jednoduché zaměřovače Galileo pro 23mm kanóny a trupový sonar Simrad SS 304. Obranu posiloval systém pro radiotechnický průzku Matilda a dva vrhače klamných cílů Super Barricade.[1]
Hlavňová výzbroj se skládala ze dvou 40mm kanónů Bofors L/70 a dvou až tří 23mm dvojkanónů SAKO M85. Třetí 23mm dvojkanón byl obvykle nahrazen šestinásobným protiletadlovým raketovým kompletem krátkého dosahu Sadral se střelami Mistral s dosahem 6 km. K ničení ponorek slouží dva vrhače raketových hlubinných pum RBU-1200. Plavidla nesou čtyři řady kolejnic pro vypouštění námořních min. Celkem jich na palubu mohou vzít až 150 kusů.[5] Miny jsou do moře shazovány otvorem v záďovém zrcadle, krytým sklopnou rampou. Druhá nákladová rampa byla ukryta pod výklopnou přídí.[1]
Pohonný systém tvoří dva diesely Wärtsilä-Vasa 16V22MD, každý o výkonu 5200 kW, roztáčející dva lodní šrouby s nastavitelnými lopatkami. Nejvyšší rychlost dosahuje 20 uzlů. Manévrovací schopnosti zlepšuje příďové dokormidlovací zařízení.[1]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Loděnice Aker Yards provedla v letech 2006-2007 střednědobou modernizaci obou jednotek. Provedené úpravy měly dále zvětšit víceúčelovost plavidel. Kvůli zlepšení nautických vlastností došlo ke zrušení (zavaření) výklopné přídě a instalaci aktivních ploutvových stabilizátorů na trup. Na zádi je přistávací plocha pro vrtulník.[1]
Nová sestava elektroniky, senzorů, navigačních a komunikačních systémů byla unifikována s raketovými čluny třídy Hamina.[1] Původní trojnožkový stožár nahradily dva zcela nové. Instalovány byly navigační radary Furuno[2], bojový řídící systém ANCS 2000, přehledový radar EADS TRS3D-16ES, optotronický systém EOMS kategorie IRST, švédský systém řízení palby SAAB CEROS 200 pro 57mm kanón, systém pro radiotechnický průzkum Thales DR3000 SIEWS a dva vrhače klamných cílů Rheinmetall MASS.[1] Instalován byl také trupový sonar Kongsberg SS2030 a sonar s měnitelnou hloubkou ponoru Kongsberg ST2400.[2]
Většina původní výzbroje byla sejmuta a nahrazenou jinou. Na přídi se objevila dělová věž s dvoučelovým 57mm kanónem Bofors L/70 (pochází ze starších vyřazených lodí), který doplnily dva 12,7mm kulomety NSV. V zadní části nástavby bylo instalováno osminásobné vertikální vypouštěcí silo pro protiletadlové řízené střely Umkhonto-IR (lokální označení ItO 04) s dosahem 12 km.[2] Ponechány byly oba vrhače RBU-1200.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h ZAJAC, Ivan. Poslední z rodu minonosek. Military revue. 2017, roč. 13, čís. 3, s. 45. ISSN 1805-0247.
- ↑ a b c d e f g Hameenmaa Class, Finland [online]. Naval-technology.com [cit. 2012-09-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Zajac, 2017, s. 46.
- ↑ Zajac, 2017, s. 47.
- ↑ PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 76.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Hämeenmaa na Wikimedia Commons
