Třída Farragut (1958)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Farragut
USS Coontz (DLG-9)
USS Coontz (DLG-9)
Obecné informace
Uživatelé Vlajka US Navy
Typ torpédoborec
Lodě 10
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Forrest Sherman
Nástupce třída Charles F. Adams
Technické údaje
Výtlak 4167 t (standardní)
5648 t (plný)
Délka 156,3 m
Šířka 5,3 m
Pohon 2× turbína, 4× kotel
Rychlost 33 uzlů
Posádka 360
Výzbroj 1× 127mm kanón (1×1)
2× 76mm kanón
Terrier (1×2)
ASROC (1×8)
6× 324mm torpédomet (2×3)

Třída Farragut byla lodní třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. V letech 1957–1960 bylo postaveno 10 jednotek této třídy.[1] Od čtvrté jednotky USS Coontz již nesly raketovou výzbroj, přičemž první tři kusy byly na tento standard upraveny dodatečně. Někdy se proto celé třídě říká třída Coontz.[2] Třída Farragut (pojmenovaná podle admirála Davida Glasgowa Farraguta) byla americkým námořnictvem používána v letech 1959–1993.[2]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Jednotky třídy Farragut:

Jméno Zahájení stavby Spuštěna Vstup do služby Status
USS Farragut (DDG-6) 1957 18. července 1958 10. prosince 1960 Vyřazen.
USS Luce (DDG-7) 1957 11. prosince 1958 20. května 1961 Vyřazen.
USS MacDonough (DDG-8) 1958 9. července 1959 4. listopadu 1961 Vyřazen.
USS Coontz (DDG-9) 1957 6. prosince 1958 15. července 1960 Vyřazen.
USS King (DDG-10) 1957 6. prosince 1958 17. listopadu 1960 Vyřazen.
USS Mahan (DDG-11) 1957 7. října 1959 25. srpna 1960 Vyřazen.
USS Dahlgren (DDG-12) 1958 16. března 1960 4. listopadu 1961 Vyřazen.
USS William V. Prat (DDG-13) 1958 16. března 1960 4. listopadu 1961 Vyřazen.
USS Dewey (DDG-14) 1957 30. listopadu 1958 7. prosince 1959 Vyřazen.
USS Preble (DDG-15) 1957 23. května 1959 9. května 1960 Vyřazen.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Vrtulník na přistávací ploše torpédoborce USS Coontz (DDG-9)

Původní výzbroj měly představovat čtyři 127mm kanóny v jednohlavňových věžích, čtyři 76mm kanóny a dva vrhače hlubinných pum Hedgehog. Dodatečně ale byl projekt změněn tak, aby využil nejnovějších raketových technologií.

Po dokončení tedy lodi nesly pouze jeden 127mm kanón ve věži na přídi, druhou věž nahradilo osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC a obě zadní věže nahradilo dvojité vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel Terrier se zásobou 40 střel. Výzbroj doplňovaly dva 76mm kanóny a dva trojité 324mm protiponorkové torpédomety.[1]

Během služby docházelo k modifikacím výzbroje — na konci 70. let byly střely Terrier nahrazeny střelami Standard ER a navíc byly všechny lodi vybaveny dvěma čtyřnásobnými kontejnery protilodních střel Boeing Harpoon.[3]

Pohonný systém tvořily dvě turbíny a čtyři kotle. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

USS William V. Prat (DDG-13)

Všech deset lodí bylo do služby zařazeno v letech 1959–1961. Nasazeny byly například v průběhu války ve Vietnamu.

Na konci 80. let byla zvažována možnost rozsáhlejší modernizace celé třídy v rámci programu New Threat Upgrade (NTU). Po skončení studené války však byla dána přednost stavbě zcela nových lodí třídy Arleigh Burke. Všech deset lodí bylo vyřazeno v průběhu let 1989–1993. Jako poslední byl 15. června 1993 vyřazen torpédoborec USS Mahan.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 59. (česky)  [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
  2. a b c DLG 6 / DDG-37 Farragut / DLG 9 Coontz [online]. Globalsecurity.org, rev. 2008-05-09, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 56.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]