Třída D'Estienne d'Orves

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Třída D'Estienne d'Orves (A 69)
Commandant Ducuing (F795)
Commandant Ducuing (F795)
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Turecké námořnictvo
Argentinské námořnictvo
Typ fregata
avízo
Lodě 20
Osud aktivní (2018)
Předchůdce třída Commandant Rivière
Nástupce třída Floréal
Technické údaje
Výtlak 1100 t (standardní)
1250 t (plný)
Délka 80 m (max.)
Šířka 10,3 m
Ponor 3 m
Pohon 2 diesely
Rychlost 23,5 uzlu
Dosah 4500 nám. mil při 15 uzlech
Posádka 105
Výzbroj 1× 100mm/55 kanón
2× 20mm kanón (2×1)
2× 12,7mm kulomet (2×1)
MM38 Exocet (2×1)
375mm protiponorkový raketomet (6 hl.)
4× 550mm torpédomet (4×1)
Radar DRBN-32, DRBV-51A, DRBC-32E
Sonar DUBA-25

Třída D'Estienne d'Orves (jinak též projekt A 69) je třída malých fregat francouzského námořnictva určených k protiponorkovým operacím v pobřežních vodách a ke službě v zámoří. Francouzi je tradičně označují jako avíza. Třída se skládá ze 20 jednotek, postavených loděnicí Arsenal de Lorient v letech 19761984. K roku 2018 je devět francouzských lodí v aktivní službě, dvě byly sešrotovány, šest jich provozuje Turecko jako třídu Burak a tři další byly postaveny pro argentinu jako třída Drummond. Ta je nasadila ve falklandské válce.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Všech 20 jednotek této třídy postavila francouzská loděnice Arsenal de LorientLorientu.

Jednotky třídy D'Estienne d'Orves:[1][2]

Jméno Spuštěna Vstup do služby Status
D'Estienne d'Orves (F781) 1. června 1973 10. září 1976 Vyřazena 1999, prodána Turecku jako Beycoz.
Amyot d'Inville (F782) 30. listopadu 1974 13. října 1976 Vyřazena 1999, prodána Turecku jako Bartın.
Drogou (F783) 30. listopadu 1974 30. září 1976 Vyřazena 2000, prodána Turecku jako Bodrum.
Détroyat (F784) 31. ledna 1976 4. května 1977 Vyřazena 1997.
Jean Moulin (F785) 31. ledna 1976 11. května 1977 Vyřazena 1999.
Quartier-Maître Anquetil (F786) 7. srpna 1976 15. června 1979 Vyřazena 2000, prodána Turecku jako Bandırma.
Commandant de Pimodan (F787) 7. srpna 1976 20. května 1978 Vyřazena 2000, prodána Turecku jako Bozcaada.
Second-Maître Le Bihan (F788) 13. srpna 1977 11. července 1979 Vyřazena 2000, prodána Turecku jako Bafra.
Lieutenant de vaisseau Le Hénaff (F789) 16. září 1978 13. února 1980 Aktivní.
Lieutenant de vaisseau Lavallée (F790) 29. května 1979 9. října 1980 Aktivní.
Commandant l'Herminier (F791) 7. března 1981 19. ledna 1986 Aktivní.
Premier-Maître L'Her (F792) 28. června 1980 5. prosince 1981 Aktivní.
Commandant Blaison (F793) 7. března 1981 28. dubna 1982 Aktivní.
Enseigne de vaisseau Jacoubet (F794) 26. září 1981 23. října 1982 Aktivní.
Commandant Ducuing (F795) 26. září 1981 17. března 1983 Aktivní.
Commandant Birot (F796) 22. května 1982 14. března 1984 Aktivní.
Commandant Bouan (F797) 23. března 1983 31. října 1984 Aktivní.
Drummond (31) 5. března 1977 Aktivní.
Guerrico (32) 13. září 1977 Aktivní.
Granville (33) 28. června 1980 22. června 1981 Aktivní.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Commandant Birot (F796)

Elektroniku tvoří radary DRBN-32, DRBV-51A a DRBC-32E, sonar DUBA-25 a systém elektronického boje ARBR-16.[1] Lodě mohou nést i výsadkový oddíl 18 mužů. V dělové věži na přídi je umístěn 100mm kanón o délce hlavně 55 ráží. Lehkou hlavňovou výzbroj tvoří dva 20mm kanóny a dva 12,7mm kulomety. Údernou výzrojí jsou dva protilodní střely MM.38 Exocet (část dostala čtyři modernější MM.40 Exocet). Protiponorkovou výzbroj tvoří jeden šestihlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors na zádi a čtyři pevné 550mm torpédomety se zásobou čtyř torpéd. Plavidla pohánějí dva diesely SEMT Pielstick 12PC2 V400. Maximální rychlost je 23,3 uzlu. Dosah je 4500 námořních mil při 15 uzlech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b D'ESTIENNE D'ORVES corvettes (1976 - 1986) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Class d'Estienne d'Orves Frigate [online]. Worldwarships.com [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]