Třída Arethusa (1913)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arethusa
HMS Aurora
HMS Aurora
Obecné informace
Uživatelé vlajka Royal Navy
Typ lehký křižník
Lodě Arethusa
Aurora
Galatea
Inconstant
Penelope
Phaeton
Royalist
Undaunted
Předchůdce Birkenhead
Nástupce C
Technické údaje
Výtlak 3560 t
Délka 125 m
Šířka 11,9 m
Ponor 4,1 m
Pohon 29 440 kW
Rychlost 28,5–30 uzlů
Dosah 2000 nám. mil
Posádka 318
Výzbroj 2× 152 mm (2×1)
6× 102 mm (6×1)
4× 533mm torpédomet (2×2)
Pancíř paluba 26 mm
boky 76 mm
velitelská věž 76 mm

Třída Arethusa byla třída lehkých křižníků Royal Navy. Skládala se z jednotek Arethusa, Aurora, Galatea, Inconstant, Penelope, Phaeton, Royalist a Undaunted, postavených v letech 1912–1915.[1] Lodě byly určeny pro službu v Severním moři, zejména pro doprovod torpédoborců. Jejich koncepce byla vyústěním vývoje předzvědných křižníků (Scouts) a stala se základem pro všechny další britské prvoválečné lehké křižníky. Novinkou u nich bylo též zavedení nafty jako výhradního paliva. Všechny lodi bojovaly v první světové válce, Arethusa byla v bojích potopena.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Základní výzbroj tvořily dva 152mm kanóny, šest 102mm kanónů a čtyři 533mm torpédomety. Během války se výzbroj změnila. Kromě Aurory a Undaunted ji tvořily tři 152mm kanóny, čtyři 102mm kanóny, jeden protiletadlový kanón a šest 533mm torpédometů. Rychlost jednotlivých lodí byla 28,5–30 uzlů. Pohon tvořila turbínová soustrojí Parsons či Brown-Curtiss, zásobovaná parou z osmy kotlů, ve kterých se topilo naftou. Pancéřová paluba měla sílu 26 mm a část boků rovněž kryl 76mm pancéřový pás.[2]

Osudy[editovat | editovat zdroj]

Arethusa byla vlajkovou lodí velitele Harwichského svazu komodora Reginalda Tyrwhitta v první bitvě u Helgolandské zátoky. Křižník byl v bitvě poškozen a z bojiště musel být odvlečen.[3] Ztráty na palubě Arethusy čítaly 11 padlých a 16 raněných.

V bitvě u Texelu dne 17. října 1914 napadly Undaunted s torpédoborci Lance, Legion, Lennox a Loyal německou 7. půlflotilu torpédoborců (čtyři starší malé torpédoborce), která chtěla naklást miny v oblasti mezi britským pobřežím a mělčinou Goodwin Sands. Britové všechny čtyři německé lodi potopily s minimálními ztrátami jednoho padlého a čtyř raněných.[4]

Jako Tyrwhittova vlajková loď Arethusa zasáhla též bitvy u Dogger banku dne 24. ledna 1915 (v bitvě bojovala též její sesterská loď Aurora). Právě torpédový útok Arethusy poslal ke dnu těžce poškozený německý pancéřový křižník SMS Blücher.[5]

Jedinou ztracenou lodí byla Arethusa, která 19. února 1916 najela poblíž přístavu Felixstowe na minu položenou německou ponorkou UC 7. Křižníkům Galatea a Phaeton se 4. května 1916 podařilo v Severním moři (s pomocí ponorky E 31) sestřelit německou vzducholoď L 7.[6]

Křižníky Galatea, Inconstant, Phaeton a Royalist patřily k lodím, které se účastnily bitvy u Jutska na přelomu května a června 1916. Galatea se rovněž účastnila druhá bitvy u Helgolandské zátoky dne 17. listopadu 1917.

Sedm z osmy lodí válku přečkalo. Vyřazeny byly postupně v průběhu 20. let — Galatea (1921), Inconstant a Royalist (1922), Undaunted a Phaeton (1923), Penelope (1924) a Aurora (1927).[7]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha : Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. S. 337. (česky)  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MILFORD, Darren. Arethusa Class Light Cruisers [online]. worldwar1.co.uk, 1998-2006, [cit. 2009-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha : Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. S. 58–59. (česky)  
  3. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 93.  [Dále jen Hrbek 2001]
  4. Hrbek 2001, s. 102.
  5. Hrbek 2001, s. 118.
  6. Hrbek 2001, s. 86.
  7. Hrbek 2001, s. 194.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]