Třída Amagi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Amagi
Základní uspořádání třídy Amagi
Základní uspořádání třídy Amagi
Obecné informace
Uživatelé Japonské císařské námořnictvo
Typ bitevní křižník
Lodě 4 (plánováno)
Osud stavba zrušena
Předchůdce třída Kongó
Technické údaje
Výtlak 41 217 t (standardní)
47 000 t (plný)[1]
Délka 274,1 m (na vodorysce)
279 m (max.)
Šířka 30,8 m
Ponor 9,5 m
Pohon 4× turbína Gihon
19× kotel Kampon
4 lodní šrouby
131 200 shp
Rychlost 30 uzlů
Dosah 8000 nám. mil při 14 uzlech
Posádka 1400
Výzbroj 10× 410mm kanón (5×2)
16× 140mm kanón (16×1)
4× 120mm kanón (4×1)
8× 610mm torpédomet
Pancíř až 254mm boky
až 140mm paluba
280mm barbety
až 280mm věže
152mm kasematy
356mm velitelská věž

Třída Amagi byla plánovaná třída bitevních křižníků japonského císařského námořnictva. Celkem byly v letech 1920–1921 rozestavěny čtyři jednotky této třídy. Jejich stavba byla zrušena po Washingtonské konferenci. Jediná Akagi byla dokončena jako letadlová loď.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Loděnice v Jokosuce s rozestavěným bitevním křižníkem Amagi po zemětřesení

Brzy po skončení první světové války hrozilo vypuknutí nových závodů ve zbrojení. Po porážce císařského Německa se třetí nejvýznamnější námořní mocností (po Velké Británii a USA) stalo Japonsko, které chtělo své námořnictvo dále posílit prostřednictvím ambiciózního programu stavby bitevních lodí a bitevních křižníků. Roku 1920 byla zahájena stavba dvou bitevních lodí třídy Tosa a plánována byla stavba dalších čtyř jednotek třídy Kii. V letech 1920–1921 byly dále rozestavěny čtyři bitevní křižníky třídy Amagi, přičemž připravovány byly další čtyři označené jako Projekt 13. Rozsáhlá výstavba válečných lodí probíhala rovněž v USA, které byly hlavním japonským námořním rivalem.[2]

Vývoj nové třídy bitevních křižníků vedl Juzuru Hiraga. Jednalo se o zvětšenou upravenou verzi bitevních lodí třídy Tosa se slabším pancéřováním. Celkem byla objednána stavba čtyř jednotek této třídy. Bitevní křižník Amagi stavěla loděnice v Jokosuce, AkagiKure, AtagoKobe a TakaoNagasaki. Stavba celé třídy byla zrušena 5. února 1922 na základě výsledků Washingtonské konference. Amagi tehdy byla ze 40% hotova. Amagi a Akagi měly být přestavěny na letadlové lodě. Rozestavěnou Amagi však poškodilo zemětřesení, a proto byla za náhradu zvolena bitevní loď Kaga třídy Tosa.[1]

Jednotky třídy Amagi:

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Amagi Jokosuka 16. prosince 1920 Stavba zrušena, sešrotována 1923.
Akagi Kure 6. prosince 1920 22. dubna 1925 Dokončena jako letadlová loď Akagi.
Atago Kobe 22. listopadu 1921 Stavba zrušena, sešrotována 1924.
Takao Nagasaki 19. prosince 1921 Stavba zrušena, sešrotována 1924.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Letadlová loď Akagi

Výzbroj tvořilo deset 410mm kanónů ve dvoudělových věžích, šestnáct 140mm kanónů, čtyři 120mm kanóny a osm 610mm torpédometů. Pohonný systém tvořilo 19 kotlů Kampon a čtyři turbíny Gihon o výkonu 131 200 shp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 30 uzlů. Plánovaný dosah byl 8000 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c AMAGI battlecruisers [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. 186 s. ISBN 80-7277-102-7. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]