Třída Álava
| Třída Álava | |
|---|---|
 Liniers (D51) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Španělské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Churruca |
| Nástupce | třída Audaz |
| Technické údaje po dokončení[1] | |
| Výtlak | 1712 t (standardní) 2225 t (plný) |
| Délka | 101,1 m |
| Šířka | 9,68 m |
| Ponor | 3,7 m |
| Pohon | 2 turbíny, 4 kotle 2 lodní šrouby 42 000 hp |
| Rychlost | 36 uzlů |
| Dosah | 4500 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 204 |
| Výzbroj | 4× 120mm kanón (4×1) 2× 37mm kanón (2×1) 3× 20mm kanón (3×1) 6× 533mm torpédomet (2×3) 2 vrhače, 1 spouštěč |
| Technické údaje po modernizaci | |
| Výtlak | 1842 t (standardní) 2287 t (plný) |
| Délka | 102,5 m |
| Rychlost | 29 uzlů |
| Dosah | 4100 nám. mil při 15 uzlech |
| Posádka | 222 |
| Výzbroj | 3× 76mm kanón (3×1) 3× 40mm kanón (3×1) 2× Hedgehog 6× 324mm torpédomet (2×3) 8 vrhačů, 2 spouštěče |
| Radar | MLA-1B, SG-6B, Decca TM626, 2× Mk.63 |
| Sonar | SQS-30A |
Třída Álava byla třída torpédoborců španělského námořnictva. Jednalo se o třetí skupinu torpédoborců třídy Churruca, která byla dostavěna po skončení druhé světové války. Některé prameny ji považují za podtřídu třídy Churruca. Celkem byly postaveny 2 jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1951–1982. V 60. letech prošly výraznou modernizací.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Dva torpédoborce třídy Álava byly postaveny španělskou loděnicí SECN v Cartageně. Objednány byly roku 1936 jako třetí skupina třídy Churruca. Práce na nich byly zahájeny roku 1939, brzy ale byly přerušeny, přičemž k založení kýlů obou torpédoborů došlo až roku 1944. Do služby byly přijaty roku 1951. V té době už byla jejich koncepce silně zastaralá.[1]
Jednotky třídy Álava:[1]
| Álava (D52, ex D23) | 1944 | 1947 | 11. prosince 1951 | Vyřazen 1978. |
| Liniers (D51, ex D21) | 1944 | 1946 | 27. ledna 1951 | Vyřazen 1982. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj torpédoborců první skupiny tvořily čtyři 120mm kanóny, dva 37mm kanóny, tři 20mm kanóny, dva trojité 533mm torpédomety, dále dva vrhače a jeden spouštěč hlubinných pum. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Yarrow a dvě sady turbín Parsons o výkonu 42 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 4500 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]
Modifikace[editovat | editovat zdroj]
V letech 1960–1962 byla obě plavidla modernizována na protiponorkové torpédoborce. Dostala novou výzbroj a elektroniku. Lodě nesly hladinový vyhledávací radar MLA-1B, hladinový vyhledávací radar SG-6B, navigační radary Decca TM626, střelecký radar Mk.63 a trupový sonar SQS-30A. Novou výzbroj tvořily tři 76mm kanóny, tři 40mm kanóny, dva trojité 324mm torpédomety, dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog, osm vrhačů a dva spouštěče hlubinných pum. Výkon pohonného systému klesl na 31 500 hp. Nejvyšší rychlost byla 29 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.