Tětivový čtyřúhelník
Čtyřúhelník nazýváme tětivovým právě tehdy, když existuje jeho kružnice opsaná, která prochází všemi jeho vrcholy. Jeho strany jsou tedy jejími tětivami.
Úhly
[editovat | editovat zdroj]Součet protějších vnitřních úhlů tětivového čtyřúhelníku je úhel přímý, což snadno vyplývá z věty o středovém a obvodovém úhlu.

Nechť |∠ABC| = β, |∠ADC| = δ a ABCD je tětivový čtyřúhelník. Libovolná jeho úhlopříčka, např. AC, dělí kružnici k na dva oblouky: na jednom z nich je vrchol B, na druhém vrchol D. Pro jim příslušné středové úhly, kde |∠ASC| = 2β, |∠ASB| = 2δ, platí 2β + 2δ = 360°. Pro příslušné obvodové úhly platí β + δ = 180°. Součet velikostí vnitřních úhlů u vrcholů B a D je 180°. Součet velikostí vnitřních úhlů u zbývajících vrcholů musí být tedy rovněž 180°. Jestliže platí β + δ = 180°, pak sestrojíme-li kružnici k opsanou trojúhelníku ABC, musí tato kružnice procházet i vrcholem D, neboť součet středových úhlů příslušných kružnicovým obloukům ABC, ADC je 2 ⋅ (β + δ) = 360°.[1]
Příklady
[editovat | editovat zdroj]Tětivové čtyřúhelníky jsou například pravoúhelníky – čtverec a obdélník, nebo rovnoramenný lichoběžník.
Ptolemaiova věta
[editovat | editovat zdroj]Pro rozměry tětivového čtyřúhelníku platí Ptolemaiova věta: Součin (délek) úhlopříček ve čtyřúhelníku je roven součtu součinů (délek) jeho protějších stran:
Důkaz se provádí např. pomocí podobnosti trojúhelníků.
Obsah
[editovat | editovat zdroj]Pro obsah tětivového čtyřúhelníku platí Brahmaguptův vzorec:
kde je jeho poloviční obvod.
Z něj lze dostat jako limitní případ, kdy se délka jedné ze stran rovná nule (např. d), Heronův vzorec pro obsah trojúhelníka,
.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KUŘINA, František. Deset pohledů na geometrii. Praha: ALBRA: 1. vydání, 1996. 249 s. ISBN 80-85823-21-7.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu tětivový čtyřúhelník na Wikimedia Commons