Síran kobaltnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Síran kobaltnatý
Vzhled
Vzhled
Obecné
Systematický názevSíran kobaltnatý
Ostatní názvyČervená skalice, kobaltová skalice, kobaltový vitriol
Sumární vzorecCoSO4
Vzhledoranžovočervená krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS10124-43-3
Vlastnosti
Molární hmotnost154,996 g/mol (bezvodý)

173,01 g/mol (monohydrát)
263,08 g/mol (hexahydrát)

281,103 g/mol (heptahydrát)
Teplota tání735 °C (bezvodý)
96,8 °C (heptahydrát)
Teplota varu420 °C
Hustota3,71 g/cm3 (bezvodý)

3,075 g/cm3 (monohydrát)
2,019 g/cm3 (hexahydrát)

1,948 g/cm3 (heptahydrát)
Index lomu1,639 (monohydrát)

1,540 (hexahydrát)

1,483 (heptahydrát)
Rozpustnost ve voděBezvodý:

36,2 g/100 g H2O (20 °C; tj. 293 K)
38,3 g/100 g H2O (25 °C; tj. 298 K)
84 g/100 g H2O (100 °C; tj. 373 K) Heptahydrát:
60,4 g/100 g H2O (3 °C; tj. 276 K)

67 g/100 g H2O (70 °C; tj. 343 K)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
Bezvodý:

1,04 g/100 g (CH3OH, 18 °C; tj. 291 K)
Nerozpustný v kapalném amoniaku, mírně rozpustný v ethanolu. Heptahydrát:

54,5 g/100 g (CH3OH, 18 °C; tj. 291 K))
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH302 H317 H334 H341 H350i H360F H410
P-větyP201 P281 P302 P308 P313 P341 P352
R-větyR22 R42/43 R49 R50/53 R60 R68
S-větyS45 S53 S60 S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Síran kobaltnatý je anorganická chemická látka se vzorcem CoSO4. Tato látka vytváří celou řadu hydrátů, z roztoků krystalizuje jako heptahydrát. Bezvodá forma je bílá, hydráty jsou oranžové až červené. Heptahydrát této látky je také znám jako červená skalice, kobaltová skalice nebo kobaltový vitriol.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

CoSO4 se průmyslově vyrábí reakcí kovového kobaltu s kyselinou sírovou, dle rovnice:

Co + H2SO4 → CoSO4 + H2

Zásadně se nepoužívá možnost výroby reakce kyseliny sírové s nerosty kobaltu, kobalt se v nich totiž vyskytuje ve formě sulfidů, arsenidů, sulfidoarsenidů, či je v kombinaci s jinými kovy (často s niklem či železem, zřídka olovem). V případě této výroby by v lepším případě vytvářelo sírany kontaminované sírany železa, niklu a jiných kovů; v horším případě by však vznikaly i prudce jedovaté plyny sulfan a arsan (arsenovodík).
Je však možné nechat nerosty této látky oxidovat kyslíkem za zvýšené teploty a následně odstranit nečistoty, které se usadí na samém dně a ty, které plavou na povrchu. Vzniklé oxidy není třeba redukovat za vzniku kovu, lze je použít rovnou na výrobu této sloučeniny. Reakce pak probíhá:

CoO + H2SO4 → CoSO4 + H2O

Na výrobu velice čisté látky se však používá první zmíněná možnost výroby. Laboratorně lze nechat reagovat uhličitan kobaltnatý či hydroxid kobaltnatý s kyselinou sírovou:

CoCO3 + H2SO4 → CoSO4 + CO2 + H2O

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Tato látka reaguje se sulfidem sodným za vzniku sulfidu kobaltnatého a síranu sodného, dle rovnice:

CoSO4(aq) + Na2S(aq) → CoS(s) + Na2SO4(aq)

Využití[editovat | editovat zdroj]

Tato látka se využívá na galvanické pokovování kobaltem. Vezme se koncentrovaný roztok této látky. Kladná elektroda (anoda) je z kobaltu, jako záporná elektroda (katoda) je do roztoku vložen předmět, který má být pokoven. Dále se tato látka používá na výrobu sulfidu kobaltnatého výše uvedenou rovnicí, jehož roztok v oleji se používal jako černý inkoust.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Tato látka je ve velkém množství jedovatá pro člověka i pro ostatní živočichy, LD50 této láky pro krysu při orálním podání je asi 424 mg/kg. V práškovité formě je tato látka karcinogen třídy 2B, vdechování prachu této látky je spojováno s karcinomem plic.

Měření přítomnosti látky[editovat | editovat zdroj]

Pro kvalitativní potvrzení přítomnosti této látky srážecí metodou je nejprve potřeba potvrdit přítomnost kobaltového iontu. Na to stačí, aby byl roztok této látky smíchán s roztokem hydroxidu sodného (či draselného), za vzniku tmavě modré sraženiny. Pro definitivní potvrzení se zpravidla provádí ještě jeden test shody, kupříkladu s uhličitanem sodným tvoří fialovou sraženinu či se sulfidem sodným vytváří tmavou sraženinu.
Dalším krokem je zjištění přítomnosti síranového iontu. To se nejčastěji provádí reakcemi s chloridem hořečnatým a chloridem vápenatým, aby reakce proběhla rychleji, přidává se do zkumavky malé množství ethanolu. S chloridem vápenatým vznikne bílá sraženina, zatímco s chloridem hořečnatým sraženina nevznikne, čímž se odlišuje od uhličitanů a hydroxidů.

Pro kvantitativní analýzy se používá chelatonická titrace, která však je ovlivňována i jinými případnými solemi, které se ve vzorku vyskytují.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cobalt(II) sulfate na anglické Wikipedii.

  1. a b Cobalt sulfate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]