Sysel perličkový
 Sysel perličkový | |
|---|---|
 Sysel perličkový (Spermophilus suslicus) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | hlodavci (Rodentia) |
| Čeleď | veverkovití (Sciuridae) |
| Rod | sysel (Spermophilus) |
| Binomické jméno | |
| Spermophilus suslicus (Güldenstädt, 1770) | |
 Rozšíření sysla perličkového (tmavě zeleně – celoroční výskyt, světle zeleně – předpokládaný celoroční výskyt) | |
| Synonyma | |
Citellus suslicus | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sysel perličkový (Spermophilus suslicus, Güldenstaedt 1770) je druh hlodavce z čeledi veverkovití.
Národní a vědecká synonyma názvu[editovat | editovat zdroj]
Česky též sysel perličkovaný.[2] Vědecké pojmenování též Citellus suslicus.[3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Menší sysel s krátkým ocasem (15–25 % délky těla) a výrazně skvrnitým vzorem na kožešině; menší než sysel obecný. Dorůstá délky 170–240 mm, většinou méně než 220 mm a hmotnosti 120–440 gramů. Hřbet je skvrnitý, šedohnědý, někdy tmavší, kaštanově hnědý, rezavohnědý, červenohnědý. Světlé břicho odděluje od hřbetu okrové zbarvení. Skvrny jsou nejvýraznější podél páteře, méně podél břicha; na hlavě jsou drobné skvrnky. Tlama, tváře a nohy jsou krémově bílé; oční kroužek je zřetelně krémově bělavý, nesouvisle rezavě obkroužený. Jižní populace bývají světlejší, severní populace tmavší.[4] Vzorec jeho chrupu je 1/1, 0/0, 2/1, 3/3.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Žije ve stepích a na jižním okraji lesostepní oblasti mezi řekami Prut a Dněstr na západě a Volhou na východě. Vyskytuje se převážně v jihovýchodním Polsku (Lublinské vojvodství), Bělorusku, na Ukrajině, v Moldavsku a Rusku.[5] Jeho přirozeným prostředím jsou klimaticky mírné louky blízko vodních zdrojů, ale vyskytuje se i v zemědělské krajině. V minulosti byl ve východní Evropě hojně rozšířen a byl považován za škůdce. Dnes je jeho výskyt roztroušený.[6]
Etologie[editovat | editovat zdroj]
Denní živočich, býložravec. Jedinci žijí samostatně v norách, ovšem v koloniích čítajících i 160 jedinců na jeden hektar. Mezi hlavní složky potravy patří tráva, obilí, živí se i hmyzem. Hibernuje od října do dubna. Páří se mezi dubnem a květnem. Březost trvá 23 až 26 dní. V jednom vrhu se narodí 4–8 mláďat, zprvu holých a slepých.[7]
Poddruhy[editovat | editovat zdroj]
U druhu sysel perličkový rozlišujeme poddruhy[3]:
- Spermophilus suslicus boristhenicus (Pusanov, 1958)
- Spermophilus suslicus guttatus (Pallas, 1770)
- Spermophilus suslicus suslicus (Güldenstaedt, 1779), syn. guttatus, guttulatus, averini
- Spermophilus suslicus odessanus (Nordmann, 1842), syn. meridiooccidentalis, volhynensis, ognevi, boristhenicus[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Syseľ perlavý na slovenské Wikipedii.
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ AULAGNIER, Stéphane, et al. Savci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Překlad Robert Doležal. Plzeň: Ševčík, 2018. ISBN 978-80-7291-250-6. S. 170.
- ↑ a b BioLib.cz – Spermophilus suslicus (sysel perličkovaný) [online]. BioLib.cz [cit. 2015-05-30]. Dostupné online.
- ↑ KRYŠTUFEK, Boris a VOHRALÍK, Vladimír. Taxonomická revise palearktických hlodavců (Rodentia). Sciuridae: Xerinae 1 (Eutamias a Spermophilus). Lynx [online]. 2012, roč. 43 č. 1–2, s. 49–50 [cit. 18. 12. 2018]. ISSN 1804-6460. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/326919938_Taxonomic_revision_of_the_Palaearctic_rodents_Rodentia_Sciuridae_Xerinae_1_Eutamias_and_Spermophilus
- ↑ KRYŠTUFEK, Boris a VOHRALÍK, Vladimír. Taxonomická revise palearktických hlodavců (Rodentia). Sciuridae: Xerinae 1 (Eutamias a Spermophilus). Lynx [online]. 2012, roč. 43 č. 1–2, s. 51 [cit. 18. 12. 2018]. ISSN 1804-6460. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/326919938_Taxonomic_revision_of_the_Palaearctic_rodents_Rodentia_Sciuridae_Xerinae_1_Eutamias_and_Spermophilus
- ↑ SHEKAROVA, Olga; NERÓN, Vladimir; SAVINETSKAYA, Ludmila. Speckled Ground Squirrel (Spermophilus suslicus) : current distribution, population dynamics and conservation. Lynx. S. 317–322. ISSN 00247774.
- ↑ MACDONALD, David, Priscilla Barret. Mammals of Britain & Europe. Londýn: HarperCollins, 1993. ISBN 0002197790. S. 230.
- ↑ KRYŠTUFEK, Boris a VOHRALÍK, Vladimír. Taxonomická revise palearktických hlodavců (Rodentia). Sciuridae: Xerinae 1 (Eutamias a Spermophilus). Lynx [online]. 2012, roč. 43 č. 1–2, s. 53 [cit. 18. 12. 2018]. ISSN 1804-6460. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/326919938_Taxonomic_revision_of_the_Palaearctic_rodents_Rodentia_Sciuridae_Xerinae_1_Eutamias_and_Spermophilus
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KRYŠTUFEK, Boris a VOHRALÍK, Vladimír. Taxonomická revise palearktických hlodavců (Rodentia). Sciuridae: Xerinae 1 (Eutamias a Spermophilus). Lynx: mammaliologický časopis [online]. 2012, roč. 43 č. 1–2, s. 17–111 [cit. 18. 12. 2018]. ISSN 0024-7774, ISSN 1804-6460 (online). Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/326919938_Taxonomic_revision_of_the_Palaearctic_rodents_Rodentia_Sciuridae_Xerinae_1_Eutamias_and_Spermophilus
Film[editovat | editovat zdroj]
- Na našem syslím letišti [dokumentární TV film]. Německo, 2004, [Flugplatz der Ziesel]. Premiéra 2. 12. 2011 20:00 ČT2. 43 min. [Výskyt sysla perličkového v Polsku poblíž Svidniku na sportovním letišti.]
- STANKIEWICZ, Norbert. Speckled Ground Squirrel (Spermophilus suslicus) [video]. YouTube [online]. Publikováno 2. 9. 2013 [cit. 18. 12. 2018]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=kG3N-EMW7nM
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Rozšíření Spermophilus suslicus ve 20. stol., v době, kdy byl jeho areál nejrozsáhlejší
- Volodins Bioacoustic Group Homepage; GROUND SQUIRRELS (speckled Spermophilus suslicus, yellow S. fulvus and red-cheeked S. erythrogenys)
Obrázky, zvuky či videa k tématu sysel perličkový na Wikimedia Commons 
Taxon Spermophilus suslicus ve Wikidruzích
