Syrská prozatímní vláda
| Syrská prozatímní vláda الحكومة السورية المؤقتة | |
|---|---|
.svg) | |
 Územní kontrola v listopadu 2024: Syrská prozatímní vláda + turecká okupace
Nová syrská armáda + americká okupace
Jižní fronta
Golanské výšiny (izraelská okupace) | |
| Vznik | 18. března 2013 |
| Typ | exilová vláda, revoluční vláda |
| Sídlo | Istanbul (2013 – 2016) Azáz (2016 – 2025) |
| Úřední jazyk | arabština |
| Předseda vlády | Abdurrahman Mustafa (poslední) |
| Mateřská organizace | Národní koalice sil revoluce a syrské opozice |
| Oficiální web | www |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Syrská prozatímní vláda (anglicky Syrian Interim Government, zkratka SIG) byla povstalecká vláda, která byla zřízena Národní koalicí sil revoluce a syrské opozice v roce 2013, jako alternativní vláda k režimu Bašára al-Asada. Nejprve fungovala jako exilová vláda se sídlem v Istanbulu,[1] později po turecké okupaci severní Sýrie vláda přesídlila do Azázu.[2]
Od pádu baasistického režimu v prosinci 2024 vláda koexistovala se Syrskou přechodnou vládou vedenou Mohammedem al-Bašírem sídlící v Damašku. Přestože Národní koalice vyjádřila podporu přechodné vládě, vyzval k vytvoření vlády, která by byla "skutečně inkluzivní“.[3] Poté, co byl neformální lídr prozatímní vlády Ahmad Šara 30. ledna 2025 jmenován dočasným prezidentem Sýrie, předala prozatímní vláda své pravomoci přechodné vládě.[4][5]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Syrská prozatímní vláda byla zřízena na konferenci konané v Istanbulu v březnu 2013, kde byl Ghassan Hitt zvolen prvním předsedou syrské prozatímní vlády. Zpočátku vláda sídlila v exilu v Turecku, později se stala primární civilní autoritou ve většině oblastí ovládaných opozicí v Sýrii, kde například provozuje školy a nemocnice nebo vydává dokumenty syrským občanům. V prosinci 2015 založila Free Aleppo University (FAU), jako alternativu k vládním univerzitám; na začátku roku 2018 bylo na FAU zapsáno odhadem 7 000 studentů, s kampusy na území ovládaném opozicí v pěti provinciích. Provozovala také velký hraniční přechod mezi Sýrií a Tureckem, který díky výběru cla každý měsíc generoval odhadované příjmy ve výši 1 milionu USD.[6][7]
Prozatímní vláda získala podporu ze Spojených států amerických. Například v březnu 2015 americká vláda poslala opoziční vládě zásilku humanitárních a ochranných pomůcek v ceně 70 milionů dolarů.[8]
Seznam předsedů vlády
[editovat | editovat zdroj]| Portrét | Jméno | Ve funkci | |
|---|---|---|---|
| Od | do | ||
.jpg)
|
Ghassan Hitto | 18. března 2013 | 14. září 2013 |
|
Ahmad Tu'mah | 14. září 2013 | 17. května 2016 |
|
Jawad Abu Hatab | 17. května 2016 | 10. března 2019 |
.jpg)
|
Abdurrahman Mustafa | 30. června 2019 | 30. ledna 2025[5] |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ABUSHAKRA, Rima. Main Syria Opposition Group in Exile Chooses Government. Wall Street Journal. 2013-11-12. Dostupné online [cit. 2024-12-16]. ISSN 0099-9660. (anglicky)
- ↑ ROUNDTABLE: Can relocating into Syria build confidence in the opposition’s interim government? [online]. Syria Direct, 2016-05-25 [cit. 2024-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-14.
- ↑ Syrian coalition calls for ‘comprehensive, non-sectarian’ transitional government. Middle East Monitor [online]. 2024-12-18 [cit. 2024-12-19]. Dostupné online.
- ↑ "المؤقتة" تضع كوادرها تحت تصرف حكومة دمشق. عنب بلدي [online]. 2025-02-04 [cit. 2025-03-20]. Dostupné online. (arabsky)
- ↑ a b SH. Mustafa Places Interim Government at the Disposal of the Syrian State - The Syrian Observer [online]. 2025-02-04 [cit. 2025-03-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DAABOUL, Azzam. HTS-backed civil authority moves against rivals in latest power grab in northwest Syria [online]. 2017-12-13 [cit. 2024-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DAABOUL, Azzam. A power struggle over education emerges between rival opposition governments in Idlib province [online]. 2018-01-10 [cit. 2024-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-14. (anglicky)
- ↑ U.S. to send $70 million in non-lethal aid to Syrian opposition [online]. Reuters, 2015-03-13 [cit. 2024-12-17]. Dostupné online.
