Synsepalum dulcificum
 Synsepalum dulcificum | |
|---|---|
 Synsepalum dulcificum s plody | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | vřesovcotvaré (Ericales) |
| Čeleď | zapotovité (Sapotaceae) |
| Rod | Synsepalum |
| Binomické jméno | |
| Synsepalum dulcificum (Schumach. & Thonn.) Baill., 1891 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Synsepalum dulcificum je keř pocházející z oblasti kolem Guinejského zálivu. Pěstuje se pro plody známé pod názvem miracle fruit (zázračné ovoce), používané jako náhradní sladidlo.
Stálezelený keř dorůstá až pětimetrové výšky, vyžaduje teplo, vlhko a kyselou půdu. Listy jsou jednoduché, podlouhlé, uspořádané v přeslenech a dlouhé až 10 cm, květy jsou drobné a bíle zbarvené, plodem je sytě červená oválná bobule dosahující délky okolo 2 cm. Rostlina dává plody už ve třetím roce, do roka bývají dvě sklizně. Dužina má spíše mdlou chuť, obsahuje však glykoprotein miraculin,[2] který ovlivňuje činnost chuťových pohárků, takže se konzumentovi jakýkoli kyselý pokrm (např. citrony) zdá být sladký.[3] Tento efekt vydrží asi hodinu po požití ovoce. Miracle fruit může pomáhat pacientům s cukrovkou nebo potlačovat pachuť v ústech po chemoterapii.[4] Obsah kyselin v jídle však ovoce nijak neovlivní, takže při nadměrné spotřebě hrozí překyselení žaludku. Afričtí domorodci si bobulemi sladí palmové víno.[5] Protože je ovoce poměrně náročné na pěstování i přepravu, vyrábějí se tablety s miraculinovým výtažkem.[6]
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Rostlinu poprvé popsali v roce 1827 pod jménem Bumelia dulcifica Heinrich Christian Friedrich Schumacher & Peter Thonning v Beskrivelse af Guineeiske planter (s. 130-131). William Freeman Daniell jej v roce 1852 pod jménem Synsepalum dulcificum v Pharmaceutical Journal and Transactions (11, s. 445) zařadil do rodu Synsepalum.
Synonyma[editovat | editovat zdroj]
- Bakeriella dulcifica (Schumach. & Thonn.) Dubard
- Bumelia dulcifica Schumach. & Thonn.
- Pouteria dulcifica (Schumach. & Thonn.) Baehni
- Richardella dulcifica (Schumach. & Thonn.) Baehni
- Sideroxylon dulcificum (Schumach. & Thonn.) A.DC.[7]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ THEERASIL, Sarroch. Complete Purification and Characterization of the Taste-modifying Protein, Miraculin, from Miracle Fruit* [online]. Journal of biological chemistry [cit. 2015-03-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FOWLER, Adam. The miracle berry [online]. BBC [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Synsepalum dulcificum [online]. [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Miracle Fruit [online]. [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LEVIN, Rachel B. The Sweet Benefits of Miracle Fruit [online]. [cit. 2015-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. (anglicky)
- ↑ Synsepalum dulcificum Tropicos.org. Missouri Botanical Garden, St. Louis
