Syndrom zavrženého rodiče

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Syndrom zavrženého rodiče je termín, který vytvořil americký psychiatr Richard A. Gardner (1931–2003) na počátku 80. let. Definoval jej jako poruchu, která se projevuje tím, že dítě soustavně a neodůvodněně zlehčuje a uráží jednoho z rodičů.

Její příčinou má být kombinace faktorů, zejména indoktrinace ze strany druhého rodiče (téměř výhradně jako součást sporu o svěření dítěte do péče po rozvodu rodičů) a vlastní pokusy dítěte pomlouvat jednoho z rodičů. Gardner tento termín představil roku 1985 v článku, popisujícím soubor příznaků, které pozoroval začátkem 80. let.

Syndromem zavrženého rodiče někdy argumentují podpůrné skupiny rodičů, kteří byli zákonem odděleni od svých dětí, někteří právníci v rozvodových kauzách a odborníci, kteří pracují ve sporných rozvodových případech a domnívají se, že děti jsou manipulovány, aby si vymýšlely proti jednomu z rodičů falešná obvinění.

Syndrom zavrženého rodiče však není uznán jako diagnóza ani lékařskými, ani právními autoritami.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Parental alienation syndrome na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]