Symbolický hřbitov obětí Tater

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Symbolický hřbitov obětí Tater
Symbolický cintorín pri Popradskom plese 14.jpg
Lokalita
Stát Slovensko
Zeměpisné souřadnice
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Symbolický hřbitov známých i neznámých obětí Vysokých Tater
Pamětní deska na symbolickém tatranském hřbitově u Popradského plesa pod stěnou Ostrvy připomínající jeho zakladatele, manžele Štáflovy

Symbolický hřbitov u Popradského plesa pod strmou skalní stěnou Ostrvy je místem, kde jsou na památku obětem Vysokých Tater umístěny pamětní desky se jmény lidí, kteří zahynuli ve Vysokých Tatrách, ale kde není nikdo pohřben. Autorem myšlenky na vytvoření centrálního památníku tatranských obětí byl akademický malíř Otakar Štáfl z Prahy, společně s Alojzem Lutonským.[1]

Projekt kaple vypracoval Ing. Róbert Vosyka z Popradu. První symbolické, ručně vyřezávané kříže jsou od řezbáře Jozefa Fekiače-Šumného z Detvy. Dřevořezbu v interiéru kaple udělal Ladislav Tfirst.

Založení hřbitova se datuje k roku 1936. Symbolický hřbitov byl vysvěcen 11. srpna 1940 a hned na to byl zpřístupněn veřejnosti. Za správu hřbitova odpovídají od roku 1995 Státní lesy Tatranského národního parku. Od roku 1970 je symbolický hřbitov zapsán v seznamu kulturních památek.

Základní údaje[editovat | editovat zdroj]

Podle údajů správce hřbitova bylo počátkem roku 2006 na symbolickém hřbitově 278 pamětních desek se 412 jmény obětí Vysokých Tater, které jsou umístěny do 7 sektorů (A, B, C, D, E, F, G). K uvedenému datu bylo v sektoru A 91 tabulí, B 20 tabulí, C 39 tabulí, D 38 tabulí, E 34 tabulí, F 15 tabulí, G 41 tabulí. Rázovitost tohoto místa kromě okolní tatranské přírody a limb, tvoří i vyřezávané, barevné detvanské kříže, kterých se zachovalo 56. Jejich autory a realizátory se stali bratři Josef a Ján Fekiačovi z Detvy. Ján Fekiač je protagonistou dokumentárního filmu STV Bratislava, který pod názvem Niesť svoj kríž realizoval v roce 1991 slovenský scenárista a režisér Fedor Bartko.

Přístupová cesta[editovat | editovat zdroj]

K symbolickému hřbitovu vede asfaltová cesta od zastávky tatranské tramvaje Popradské Pleso, kde lze zaparkovat autobusy a osobní automobily. Tuto cestu kopíruje modrá turistická značka modrá turistická značka. Po 3,6 km a 1:05 hodiny odbočuje žlutá turistická značka žluté turistické značky do areálu Symbolického hřbitova a po stejné značce lze pokračovat až k Popradskému plesu.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Symbolický cintorín pri Popradskom plese na slovenské Wikipedii.

  1. www.nostalgicketatry.sk, 2016-04-07

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mikuláš Argalács, Dominik Michalík: Symbolický cintorín; 2. upravené vydání 2007, Podtatranské noviny, Tatranská Lomnica, 168 stran, slovensky, ISBN 978-80-89309-01-6

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]