Přeskočit na obsah

Sylva Fischerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
doc. Mgr. Sylva Fischerová Ph.D.
Sylva Fischerová (2011)
Sylva Fischerová (2011)
Narození5. listopadu 1963 (62 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníbásnířka, spisovatelka, filoložka, učitelka, klasická filoložka, vysokoškolská učitelka, publicistka a překladatelka
StátČesko
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témataklasická filologie, literatura, školství a literatura pro děti
OceněníCena Karla Čapka (cena PEN klubu) (2024)
ChoťMartin Komárek (expartner)
DětiEster Fischerová[1]
Rodiče
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sylva Fischerová (* 5. listopadu 1963 Praha) je česká básnířka, prozaička a klasická filoložka.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Studovala francouzštinu na jazykové škole v Brně, v roce 1983 začala studovat filozofii na Filozofické fakultě UK a fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, v roce 1985 přešla na klasickou filologii na FF UK, kde v roce 1991 absolvovala s diplomovou prací Problém jednoty areté u Platóna (na dialogu Prótagoras)[2].

V letech 1995–2003 absolvovala tamtéž postgraduální studium, které zakončila disertační prací Mohou Múzy lhát? (Múzy v prooimiu Hésiodovy Theogonie).[3]

Od roku 1992 pracuje v Ústavu řeckých a latinských studií jako odborná asistentka, v roce 2020 se zde habilitovala prací Hippokratovský spis O přirozenosti člověka. V současnosti přednáší starou řeckou literaturu, náboženství a filosofii na Karlově univerzitě.

Je autorkou dvanácti básnických sbírek, kromě odborných prací píše také povídky, romány a knihy pro děti.

Za knižní rozhovor s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou (Praha 2011) obdržela Cenu Nadace českého literárního fondu.

V roce 2018 se stala první básnířkou města Prahy.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Je dcerou českého filosofa a prvního poválečného rektora Univerzity Palackého Josefa Ludvíka Fischera a psycholožky Jarmily Fischerové (1926–1992). Byla nevlastní sestrou básnířky Violy Fischerové a švagrovou spisovatelů Karla Michala a Josefa Jedličky.

Její dcera Ester Fischerová také píše poezii, je autorkou dvou básnických sbírek, syn Martin Fischer je výtvarník.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Odborná literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Původ poezie (2006), ed. Sylva Fischerová a Jiří Starý  
  • Mýtus a geografie (2008), ed. Sylva Fischerová a Jiří Starý  
  • Hippokratés. Vybrané spisy I (2012), ed. Hynek Bartoš a Sylva Fischerová[4]
  • Medicína mezi jedinečným a univerzálním (2012), ed. Aleš Beran a Sylva Fischerová
  • Starodávné bejlí. Obrysy populární a brakové literatury ve starověku a středověku (2016), ed. Sylva Fischerová a Jiří Starý[5]
  • Hippokratés. Vybrané spisy II (2018), ed. Hynek Bartoš a Sylva Fischerová
  • Ancient Weeds: Contours of Popular and Trash Literature in Ancient and Medieval Times (2024), ed. Sylva Fischerová and Jiří Starý[6][7]
  • Je také spolu s J. Šulcem editorkou spisů svého otce J. L. Fischera: J. L. Fischer, Výbor z díla I–III (2007–2013)

Překlady

[editovat | editovat zdroj]
  • Pindaros, Pýthijské zpěvy (2021), s Robertem Roreitnerem

Knižní rozhovor

[editovat | editovat zdroj]
  • FLOSS, Karel, FISCHEROVÁ, Sylva: Bůh vždycky zatřese stavbou, Vyšehrad Praha, 2011, ISBN 978-80-7429-136-4

Beletrie

[editovat | editovat zdroj]
  • Chvění závodních koní (1986)
  • Velká zrcadla (1990)
  • V podsvětním městě (1994)
  • Šance (1999)
  • Zázrak (2005)
  • Krvavý koleno (2005)
  • Júla a Hmýza (2006)
  • Anděl na okně (2007)
  • Tady za rohem to všechno je (2011)
  • Pasáž (2011)
  • Egbérie a Olténie (2011)
  • Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel (2012)
  • Mare (2013)
  • Sestra duše (2015)
  • Bizom aneb Služba a mise (2016)
  • Světový orloj (2017)
  • Kostel pro kuřáky/A Church for Smokers (2019)
  • Elza a muchomůrka (2022)
  • Jiný život. Wittgenstein (2023)
  • O Jamce a Krmce (2024)
  • Broumovské zajetí (2025)
  • Jak se půlí vesmír. Hanácké a sudetské povídky (2025)
  • Pupek světa a slinivka břišní. Pražské povídky (2025)

Beletrie v překladech

[editovat | editovat zdroj]
  • The Tremor of Racehorses: Selected Poems (UK, Bloodaxe Books, 1990)
  • Att leva: Dikter om frihet (s Denise Levertov a Frances Horowitz; Švédsko, Studiekamratens, 1994)
  • Cud (Polsko, ATUT, 2008)
  • The Swing in the Middle of Chaos (UK, Bloodaxe Books, 2010)
  • Dood, waar is je wapen? (Nizozemsko, Voetnoot, 2011)
  • Stomach of the Soul (USA, Calypso Editions, 2014)
  • Europa ein Thonet Stuhl, Amerika ein rechter Winkel: Ein poetischer Roadtrip durch die Neue Welt (Německo, Balaena 2018)
  • Die Weltuhr. Gedichte (Německo, Klak Verlag 2019)
  • Kostel pro kuřáky/A Church for Smokers (dvoujazyková edice, Praha, Novela Bohemica 2019)
  • Europa jest jak Krzesło Thoneta Ameryka to kąt prosty (Polsko, Amalthea 2021)
  • Kruvinas kelis (Litva, Bazilisko ambasada 2022)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Záznam z udílení Ceny Karla Čapka pro rok 2024 pro spisovatelku, básnířku a filosofku Sylvu Fischerovou. 14. ledna 2024. Dostupné online. [cit. 2024-01-16].
  2. ↑ doc. Mgr. Sylva Fischerová, Ph.D. | Ústav řeckých a latinských studií. urls.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2026-05-12]. Dostupné online.
  3. ↑ Sylva FISCHEROVÁ | Spisovatelé a literatura [online]. 2013-03-15 [cit. 2026-02-04]. Dostupné online.
  4. ↑ Autoři představí nové překlady Hippokrata po více než sto letech. Forum [online]. Univerzita Karlova [cit. 2026-02-04]. Dostupné online.
  5. ↑ Starodávné bejlí. Obrysy populární a brakové literatury ve starověku a středověku | Vydavatelství FF UK. books.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2026-02-04]. Dostupné online.
  6. ↑ KŘÍŽ, Radek. Lidožravé kněžky, erotika a nezbytný happy end. Braková literatura se četla i ve středověku. Český rozhlas Plus [online]. 2017-04-19 [cit. 2026-03-18]. Dostupné online.
  7. ↑ KOHOUTOVÁ, Kamila. Braková četba byla oblíbená i před několika tisíci lety. Forum [online]. Univerzita Karlova, 2018-07-02 [cit. 2026-03-18]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sylva_Fischerová&oldid=25876198“