Sybiliny knihy

Král kupuje Sybiliny knihy, kresba Mary MacGregorové z roku 1912

Sybiliny knihy (latinsky: Libri Sibyllini) byly sbírkou věšteckých výroků, zapsaných v řečtině hexametrickými verši, které podle tradice koupil od jedné ze sibyl (věštkyň) poslední římský král Lucius Tarquinius Superbus. Vládci následující Římské republiky do nich měli nahlížet při zásadních krizích. Brzy byl tento úkol svěřen Senátu a zvláštní skupině knězů, jichž od dob Sully bylo patnáct, a proto byli nazýváni Quindecimviri sacris faciundis. Ti lidu po konzultacích nad knihami neoznamovali samotná proroctví, ale rituální řešení, jež si z knih odvodili. Po jedné takové konzultaci, roku 399 př. n. l., byla zavedena slavnost lectisternium. Po jiné, roku 240 př. n. l., vznikl festival floralia. Z knih přežily pouze fragmenty, zbytek byl ztracen nebo úmyslně zničen. Sybiliny knihy jsou často mylně ztotožňovány se Sibylinými proroctvími, která jsou však židovsko-křesťanského původu.

Dějiny

Nejstarší Sybiliny knihy měly být dle tradice vytvořeny tzv. Helespontskou sybilou, jež byla apollónskou kněžkou v Dardanu. Římskému králi je měla dát tzv. Kúmská sybila. Řecký původ Sybiliných knih zřejmě přispěl k prolínání řecké a římské mytologie a vytlačování původnějších etruských prvků z římského náboženství. Přispěly zejména k rozšíření Apollónova kultu. Je pravděpodobné, že původní knihy shořely spolu s původním Jupiterovým chrámem na Kapitolu roku 83 př. n. l., a že si římští kněží následně na řeckých územích (což byla tehdy i Sicílie) pořídili jiné věštecké knihy, neboť role Sibiliných knih v římském duchovním životě byla příliš velká, než aby jejich zničení bylo přiznáno. V roce 12 př. n. l. byly přeneseny do Apollónova chrámu na Palatinu. Poslední známá konzultace zde proběhla v roce 363. V chrámu měly knihy být asi do roku 405. Podle básníka Rutilia Claudia Namatiana je nechal spálit generál Flavius Stilicho, protože byly použity k útokům na jeho vládu.

Legenda

Sybiliny knihy jsou historickým faktem, nicméně známější je legenda, jak král Tarquinius Superbus knihy zakoupil: dle ní sybila nabídla králi devět knih za přemrštěnou cenu. Když král odmítl, spálila tři a zbývajících šest nabídla za stejnou cenu. Král znovu odmítl, načež věštkyně spálila další tři a tři zbývající nabídla opět za stejnou cenu. Tehdy Tarquinius zapochyboval a poradil se s augury. Ti doporučili knihy koupit za původní cenu, což král nakonec učinil. Knihy pak uložil v hrobce Jupiterova chrámu na Kapitolu. Příběh je zmíněn v Lactantiových Institutiones Divinae a u Órigena, tedy u dvou křesťanských autorů. Zájem křesťanů o toto téma zřejmě přispěl k tomu, že se v křesťansko-gnostickém prostředí někdy ve 2.-4. stoletím vynořila "vlastní" sybilinská legenda a tzv. Sybilina proroctví.