Svatý Dominik Loricatus
| Svatý Dominik Loricatus (Obrněnec), OSBCam. | |
|---|---|
.jpg) Svatý Dominik Loricatus (rytina, Maerten de Vos) | |
| mnich, poustevník, vyznavač | |
| Narození | 995? na pomezí krajů Marche a Umbrie v Itálii |
| Úmrtí | 14. říjen 1060 (ve věku asi 65 let) klášter na úpatí hory Monte San Vicino, poblíž obce Frontale (nyní součást obce Apiro) |
| Svátek | 14. říjen |
| Místo pohřbení | kostel sv. Anny, Frontale (nyní součást obce Apiro) |
| Řád | Řád svatého Benedikta |
| Vyznání | katolická církev |
| Úřady | převor |
| Uctíván církvemi | Římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Dominik Loricatus (od slova lorica – kroužková košile, brnění; it. Domenico Loricato; lat. Dominicus Loricatus; asi 995–14. říjen 1060), česky nazývaný Obrněnec či Obrněný, byl italský římskokatolický světec, proslulý především přísnou askezí a sebebičováním. Jeho svátek se slaví 14. října.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z pomezí krajů Marche a Umbrie v Itálii, narodil se snad někde poblíž Gubbia.[1] Vinou rodičů byl svatokupeckým způsobem, to je za úplatek, vysvěcen za kněze. Když se to dověděl, rozhodl se zasvětit svůj život pokání. Umínil si, že už nikdy nebude sloužit mši, opustil svět a stal se mnichem v kamaldulském klášteře v umbrijských lesích.[2] Asi v roce 1040 odešel do společenství poustevníků (kamaldulů) ve Fonte Avellana v regionu Marche a stal se přítelem sv. Petra Damianiho, jenž tam působil.[3] V roce 1059 byl Dominik ustanoven převorem v klášteře na úpatí hory Monte San Vicino, poblíž obce Frontale. V tomto klášteře dne 14. října 1060 zemřel[3] a byl v něm i pochován.
Dominik byl stoupencem přísné askeze, umrtvování těla a konal velmi tvrdé pokání. Po mnoho let nosil na holém těle železné brnění (odtud přízvisko Loricatus, Obrněnec).[4] B. M. Kulda takto líčí asketický způsob jeho života: Jenom v neděli a ve čtvrtek jedl chléb s troškou vlašského kopru. Jindy žil o pouhém chlebě a vodě, maličko spával, nosil mimo železné brnění několik řetězů kolem těla, a nežli se vymodlil jeden žaltář, začasté i tisíckrát na kolena poklekl. Jednoho dne takto vyříkal žaltář osmkrát. Přitom ještě mrskal své tělo metlami, a po několik roků před smrtí svou řemeny. Málokdy minul den, aby nebyl dvakráte přemýšlel o žaltáři, bez ustání se mrskaje. Začasté, zvláště za postu čtyřicetidenního, bičoval se, pokud nevyříkal žaltář třikráte. Modlitbu a trýzeň svou obětoval Bohu za hříchy jiných, počítaje deset žalmů a tisíc ran za čtyři měsíce pokuty církevní; třicet žalmů a tři tisíce ran za rok; a bičování během celého žaltáře a patnáct tisíc ran za pět roků pokání od Církve ukládaného.[2]
Svatý Dominik inspiroval k podobnému jednání mnoho kajícníků, což vyústilo ve středověké hnutí flagelantů, které se rozšířilo po celé Evropě.
Úcta[editovat | editovat zdroj]
Již v roce 1061, krátce po světcově smrti, požádal papež Alexandr II. Petra Damianiho, aby o zesnulém napsal hagiografický text, který by mohl být předčítán věřícím.[1] Damiani této žádosti vyhověl a sepsal spis Vita sancti Rudolphi et sancti Dominici Loricati [Život svatého Rudolfa a svatého Dominika Loricata], ve kterém vylíčil kromě života sv. Dominika i život sv. Rudolfa, biskupa v Gubbiu,[5] jenž zemřel v roce 1064.[6] Život sv. Dominika později obšírně vylíčili bollandisté v Acta sanctorum[7].
Svatý Dominik Loricatus byl zapsán do Římského martyrologia, oficiálního seznamu světců římskokatolick církve, [8] a je v něm uváděn i po II. vatikánském koncilu.[9] Když zanikl klášter, ve kterém byl původně pohřben, byly světcovy ostatky přeneseny do kostela sv. Anny ve Frontale (nyní součást obce Apiro), kde jsou stále předmětem úcty věřících.[1] Jeho liturgická památka připadá na 14. říjen.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Luca Bellingeri. DOMENICO Loricato, sancto. In: Dizionario Biografico degli Italiani - Volume 40 (1991). Převzato z webu treccani. it (italsky)
- ↑ a b KULDA, Beneš Metod. Církevní rok: kniha naučná pro každý stav i věk, obsahující na každý den několik životopisů světcův a světic Páně a všecky slavnosti, neděle, svátky i výroční památky církevní dle kalendáře Českého. Díl šestý. Měsíc říjen a listopad. V Praze: B.M. Kulda, 1881. 518 s. cnb002904151. S. 119.
- ↑ a b TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 3., církevní řády – Ezzo (sešity 42–82). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1926. 960 s. cnb000308871. S. 574.
- ↑ VONDRUŠKA, Isidor. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. 2. svazek. V Praze: Ladislav Kuncíř, 1931. 360 s. cnb000785222. S. 283.
- ↑ O něm → San Rodolfo, vescovo na webu santiebeati.it
- ↑ Patrologia latina, svazek 144, s. 1009 ad. Dostupné online
- ↑ Acta sanctorum, octobris tomus sextus. Parisiis et Romae apud Victorem Palme bibliopolam, 1868. S. 611–628. Dostupné online
- ↑ BENEDIKT XIV. Martyrologium Romanum: Gregorii papae XIII jussu editum Urbani VIII et Clementis X auctoritate recognitum ac deinde anno MDCCXLIX Benedicti XIV opera ac studio emendatum et auctum. [Roma]: Typis Polyglottis Vaticanis, 1930. 566 s. [Viz str. 252.]
- ↑ Martirologio Romano. Riformato a norma dei decreti del Concilio ecumenico Vaticano II e promulgato da papa Giovanni Paolo II., Città del Vaticano, Libreria editrice vaticana, 2004. [Viz str. 804.]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Acta sanctorum, octobris tomus sextus. Parisiis et Romae apud Victorem Palme bibliopolam, 1868. S. 611 ad. (latinsky) Dostupné online
- KULDA, Beneš Metod. Církevní rok: kniha naučná pro každý stav i věk, obsahující na každý den několik životopisů světcův a světic Páně a všecky slavnosti, neděle, svátky i výroční památky církevní dle kalendáře Českého. Díl šestý. Měsíc říjen a listopad. V Praze: B.M. Kulda, 1881. 518 s. cnb002904151. [Stať „Svatý Dominik Obrněnec, poustevník" je na str. 118–119.] Dostupné online
- La vita di s. Domenico confessore detto il Loricato eremita benedettino di s. Croce del fonte Avellano tratta dagli scritti di s. Pier-Damiano raccolta, ed illustrata da Ottavio Turchi. In Roma : nella stamperia di Antonio de' Rossi, 1749. (italsky) Dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý Dominik Loricatus na Wikimedia Commons - Luca Bellingeri. DOMENICO Loricato, sancto. In: Dizionario Biografico degli Italiani - Volume 40 (1991). Převzato z webu treccani.it (italsky)
- San Domenico Loricato na webu santiebeati.it (italsky)
- Sv. Dominik na webu catholica.cz
