Svatá Kateřina z Boletic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svatá Kateřina z Boletic, AJG Hluboká nad Vltavou

Svatá Kateřina z Boletic je vynikající řezbářská práce z pozdní fáze krásného slohu (1400-1410), která pochází z pražské dílny.[1] Je vystavena ve stálé expozici Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Socha sv. Kateřiny Alexandrijské byla nalezena v sakristii kostela sv. Mikuláše v Boleticích, odkud ji získalo Diecézní muzeum v Českých Budějovicích. Jako součást této sbírky byla převedena do Vlastivědného muzea v Českých Budějovicích a roku 1953 do Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.

Popis a zařazení[editovat | editovat zdroj]

Plně plastická socha z lipového dřeva se zbytky původní polychromie a zlacení, výška 81 cm. Restauroval Bohuslav Slánský (1947).

Tělo světice je silně esovitě prohnuté a levá noha s naznačeným kolenem a vysunutou špičkou stojí na ležící postavě císaře Maxentia. Cípy jejího pláště, sepnutého na prsou, jsou přehozeny přes obě předloktí a vytvářejí mísovité záhyby vpředu a dlouhé trubicovité kaskády po stranách. Větší část pravé ruky chybí. Motiv pláště přitisknutého pravým loktem je shodný u většiny soch, které souvisejí s okruhem Krumlovské madony.[2] Na zadní části sochy tvoří drapérie dlouhé svislé záhyby přerušené dvěma mísovitými záhyby na levém boku. Kateřina svírá v pravé ruce kolo jako atribut jejího martyria a stojí vítězně na drobné figuře císaře Maxentia, který ji podle křesťanské legendy nechal umučit. Hlava s vysokým čelem má na zadní straně zářezy, které držely dnes chybějící korunu.

Socha pochází z některé pražské dílny, kde byla vyřezána mezi lety 1400-1410. Podle Clasena mohl být autorem řezbář, který vytvořil sochu sv. Kateřiny pro hrad Karlštejn.[3] Kompozicí vychází ze starších vzorů (Sv. Kateřina z Jihlavy, Krumlovská madona). Někteří historikové umění spatřují v díle schematizaci a ornamentalizaci převzatých formálních znaků a vyprchání smyslového kouzla.[4] [5] Provedení odpovídá pozdější fázi tzv. Krásného slohu, charakteristické stylizovanou a bohatě řasenou drapérií a idealizovanou tváří.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Látal H a kol., 2016, č. 9
  2. Denkstein V, 1972, s. 58
  3. Clasen K H, 1974, s. 118, 205
  4. Kutal A, 1962, s. 108
  5. Homolka J, 1963, s. 443

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Evidenční list AJG, Inv. č. P-14
  • Hynek Látal, Petra Lexová, Martin Vaněk, Meziprůzkumy, Sbírka AJG 1300-2016, č. 9, AJG Hluboká nad Vltavou 2016, ISBN 978-80-87799-52-9
  • Roman Lavička, Gothic Art, Aleš South Bohemian Gallery 2008, s. 16-17, ISBN 978-80-86952-57-4
  • Hynek Rulíšek, Gotické umění jižních Čech, Průvodce, sv. 3, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 1989, ISBN 80-900057-6-4
  • Hynek Rulíšek, Gotické umění v jižních Čechách, Národní galerie v Praze 1989, ISBN 80-7035-013-X
  • Jan Müller, Jihočeská plastika pozdního krásného slohu 1420-1470, diplom. práce, UK Praha, 1975
  • Karl Heinz Clasen, Der Meister der Schönen Madonnen, Berlin 1974
  • Vladimír Denkstein, Krásná madona ze Zbirohu. Sborník prací FF brněnské univerzity, řada uměnovědená, F 16, Brno 1972
  • Jaromír Homolka, K problematice české plastiky 1350-1420, Umění XI, 1963
  • Albert Kutal, České gotické sochařství 1350-1450, Praha 1962