Anastázie ze Sirmia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Svatá Anastázie)
Svatá
Anastázie ze Sirmia
mučednice
Narození??
Řím
Úmrtíasi 304
Sirmium, Srbsko
Příčina úmrtíupálení na hranici
Svátek25. prosince
Místo pohřbeníKatedrála svaté Anastázie
Uctívána církvemiřímskokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem,
pravoslavná církev
Významné zasvěcené kostelykatedrála v Zadaru
Atributypalmová ratolest, kříž
Patronkoulékárníků
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sv. Anastázie s výjevy ze života a se svými zázraky; ruská ikona, 1580, Muzeum ruských ikon, Clinton (Massachusetts)
Francesco Aprile: Smrt sv. Anastázie, mramor, Řím 1667, oltář kostela Sv. Anastázie v Římě

Svatá Anastázie ze Sirmia, také Anastázie Ilyrská, Anastázie ze Soluně, řecky ΑΝΑΣΤΑΣΙΑ ἡ ΦΑΡΜΑΚΟΛΥΤΡΙΑ, rusky Анастасия Фармаколитрия (polovina 3. století Řím, Itálie; zemřela kolem roku 304 v Sirmiu, Srbsko nebo v Soluni v Řecku) byla křesťanská mučednice (velkomučednice), svatá panna nebo vdova, utěšitelka a léčitelka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Svatá Anastázie se narodila v polovině 3. století v Římě jako dcera pohana, římského senátora Pretestata, a křesťanky. Pokud nezůstala pannou (jak tvrdí některé legendy), byla provdána a po časné smrti svého brutálního manžela se začala zcela věnovat péči o uvězněné křesťany. S penězi ze svého vdovského věna platila vězeňským dozorcům za přístup do žalářů. Hluboký duchovní stav spojoval Anastázii s jejím duchovním učitelem Chrysogonem. Když ten byl zatčen Diokleciánovými pronásledovateli křesťanů a odsouzen k smrti pro svou křesťanskou víru, doprovázela ho Anastázie až na popraviště v Akvileji v severní Itálii[1] Tam se vojáci vdovy chopili a uvrhli ji do žaláře v Sirmiu, tehdejším hlavním městě Ilýrie (dnes Chorvatsko). Po četných mukách byla soudcem odsouzena k smrti. Pak byla spuštěna na volné moře v děravé lodi, ale k údivu přítomných se nepotopila. Proto byla odsouzena k smrti upálením, kterou podstoupila kolem roku 304 v Sirmiu, podle římského martyrologia byla sťata mečem,[2] podle jiných legend zemřela v Římě nebo v Soluni[3].

Význam[editovat | editovat zdroj]

Anastázie patří od raného středověku k nejuctívanějším světicím církví, zejména v Římě, na Balkáně a v Rusku. Je spolupatronkou Řeků, Rusů, Srbů a Chorvatů, patronkou lékárníků, nemocných proti chorobám hlavy a bolestem prsou. V Bulharsku je uctívána zejména v kraji Rodopy a bývá spojována s černou smrtí, v den jejího svátku nesmí lidé pracovat, aby nezčernali. Její svátek se slavil v římském církevním roce od 4. století 25. prosince, ve východních církvích 22. prosince. Její jméno bylo přijato do litanie všech svatých a do římského mešního kánonu. Roku 1970 byla vyřazena z římského kalendária jako historicky neurčitelná osoba,[4] k jejíž legendě se vztahují nejméně tři světice toho jména, Anastasia romana, Anastasia sirmiana a Anastasia greca.[5]

Úcta a tradice[editovat | editovat zdroj]

  • Bazilika Sant'Anastasia al Palatino v Římě: nad údajným rodným domem světice (Anastasia romana) byl postaven kostel sv. Anastázie, který leží na úpatí Palatinu, na troskách portiku Herkulova oltáře z 1. století. Zakladatelkou chrámu podle zbožné tradice měla být Anastázie, sestra císaře Konstantina Velikého, v písemných pramenech se kostel uvádí až k roku 499. Barokní socha světice na hlavním oltáři je z roku 1667.[6]
  • Hrob mučednice byl od druhé poloviny 5. století uctíván také v chrámě Nejsv. Spasitele Chora v Konstantinopoli, kam relikvie přenesl sirmiňský patriarcha Gennadius mezi léty 458–471.[7]
  • Katedrála v Zadaru se stala místem úcty ke sv. Anastázii v 9. století, kdy tam relikvie přinesl biskup Donatus. Oltářní triptych namaloval Carpaccio.
  • Konkatedrála sv. Anastázie a Panny Marie v Santa Severině v Kalábrii, 13. století
  • Bazilika Sant'Anastasia ve Veroně, založena roku 1290 dominikány
  • Ve střední Evropě patří k důležitým místům úcty někdejší benediktinský kostel v Benediktbeuern v augsburském biskupství. Roku 1053 tam byly přeneseny relikvie sv. Anastázie a sv. Chrysogona. Stříbrná pozlacená relikviářová busta světice byla zhotovena podle skici Egida Quirina Asama z roku 1726. Oválná kaple sv. Anastázie je připojena k chóru kostela na severovýchodě, je skvostem rokokové architektury. Anastáziina pouť v Benediktbeuernu se připomíná po stavbě románské baziliky od poloviny 12. století. Velkého rozmachu dosáhla od středověku do zrušení kláštera v roce 1803. Mnoho věřících Anastázii uctívá dosud. Proto papež sv. Pavel VI. roku 1972 povýšil kostel na papežskou baziliku minor.
  • Kostely s oltářem sv. Anastázie nebo s relikviářem sv. Anastázie jsou v desítkách dalších míst, například v říšské klenotnici v Cáchách, ale i na Filipínách, v USA a v Kanadě

Vyobrazení[editovat | editovat zdroj]

Reliéf sv. Anastázie z katedrály v Zadaru, 12. století

Anastázie je vyobrazena jako vdaná žena se závojem či zavinutou hlavou. Jako atributy drží kříž (římský nebo řecký patriarší), palmovou ratolest mučednice, meč, nůžky a nádobu s mastí (vázu). V epických scénách bývá znázorňováno její milosrdenství, útěcha a dary vězňům, léčitelství, mučednictví nebo Nanebevzetí.

Nejstarší vyobrazení:

  • Anastázie s korunou mučednice jdoucí v průvodu světic k Panně Marii; mozaika v chrámu San Apollinare Nuovo v Ravenně, ze 6. století,
  • Žehnající polopostava v černém oděvu, s křížem v pravici; mozaika v předsíni chrámu kláštera Hosios Lukas v Řecku; 11. století
  • Orantka žehnající rozepjatými pažemi:
  • Dvojice světic Anastázie a Paraskeva, ruská ikona, 14. století, Novgorod
  • pravoslavné ikony: Anastázie léčitelka, na lodi, na hranici nebo uvázána u kůlu s hořícími plameny.
  • Nanebevzetí sv. Anastázie, s modlícími se vězni, matkami a mučedníkem Chrysogonem: oltářní obraz v kapli sv. Anastázie v Benediktbeuern, Bavorsko, po 1756

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Sv. Anastázie, ikona z 19.-20. století

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Chrysogonus se v životopise sv. Anastázie objevil až od konce 10. století, uvádí jej teprve Menologium císaře Basileia II.
  2. ↑ LCI 5, s.131
  3. ↑ řecká legenda
  4. ↑ Claudio Rendina, Le chiese di Roma. Newton Compton Roma 2007, s.25
  5. ↑ LCI 5, s.130
  6. ↑ Claudio Rendina, Le chiese di Roma, Newton Compton Roma 2007, s. 24-25
  7. ↑ LCI 5, s. 130

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LCI 5 = Lexikon der christlichen Ikonographie. Ed. Wolfgang Braunfels. Díl 5, Freiburg-Basel-Rom-Wien 1994, s. 130–134.
  • M. V. Brandi: Bibliotheca sanctorum I, s. 1046–1049,
  • Pierre Tchakhotine:Santa Anastasia di Sirmio. Chiese e Arte Sacra in Europa dal IV al XXI secolo. Mondovi 2009, dostupné online [1]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anastázie_ze_Sirmia&oldid=23791188“