Sv. Karel Veliký (Mistr Theodorik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý Karel Veliký
AutorMistr Theodorik
Rok vzniku1360-1365
TechnikaOlejová tempera na bukové desce
Rozměry116 x 87,2 cm
UmístěníNárodní galerie v Praze

Sv. Karel Veliký je řazen k souboru, který pro kapli sv. Kříže na Karlštejně provedl sám Mistr Theodorik. Portrét byl umístěn na prominentním místě uprostřed řady panovníků na západní stěně lodi. Kvalita výtvarného zpracování ho řadí k nejlepším dílům evropského malířství 14. století.[1] Obraz je vystaven ve sbírce středověkého umění Národní galerie v Praze.

Popis a zařazení[editovat | editovat zdroj]

Olejová tempera na bukové desce 116 x 87,2 cm. V zachovaném původním rámu je ve spodní části kruhový relikviářový otvor. Na desce je připevněn zlacený heraldický štít s císařským znakem – dvouhlavým orlem.

Centrální umístění obrazu v sestavě celé západní stěny kaple i výjimečné postavení panovníka vyžadovalo vyobrazení tváře z předního pohledu. Detailní podkresba obličeje i velkorysý rozvrh drapérie s přesahem na rám jsou patrné i ze snímků pořízených infračervenou reflektografií. Ty potvrdily, že původní návrh se během realizace malby neměnil. Rukopis je shodný s ostatními díly připisovanými Mistru Theodorikovi. Malba se vyznačuje dokonalým laděním šedých a okrově šedých tónů ve vlasech a vousech a sametově hnědou tváří se soustředěným výrazem tmavých očí. S nimi ladí i růžovočervené roucho, které však bylo částečně poškozeno smytím vrchních lazur a místy v něm prosvítá podkresba. Pozadí obrazu i rám jsou pokryty reliéfním dekorem. Hlavu Karla Velikého zdobila zlatá císařská koruna. Ta byla stržena patrně již během obléhání Karlštejna husity, kdy stejným způsobem utrpěly i ostatní obrazy. Zlato sloužilo k vyplácení žoldu obráncům hradu.

Vztah císaře Karla IV. ke Karlu Velikému[editovat | editovat zdroj]

Pro císaře Karla IV., který odvozoval svůj původ v souvislé genealogické řadě od Přemyslovců i Karla Velikého, měl obnovitel Svaté říše Římské zvláštní význam. Projevoval k němu bezmeznou úctu a považoval ho za vzor dobrého a spravedlivého vladaře a svého patrona. Svou korunovaci císařem Svaté říše římské v karolínské kapli v Cáchách roku 1349 pojal jako náboženskou pouť ke svatým ostatkům a do Prahy přivezl relikvie Karla Velikého. Později nechal v Cáchách přistavět gotický chór s kaplí sv. Václava, kam věnoval vzácné zlatnické relikviáře.[2] Na Novém městě Pražském založil roku 1351 Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého na nezvyklém osmibokém půdorysu, inspirován kaplí v Cáchách. Karel IV. uchovával korunovační poklad Svaté říše Římské, jehož součástí byly relikvie a rovněž císařská koruna z 11. století, spojovaná s úctou ke Karlu Velikému.[3]

Karel IV. povolal v letech 1453-1454 do Prahy italského kněze a papežského legáta Marignollu, aby sepsal kroniku Říše římské a genealogii rodu Lucemburků.[4] Obrazům Mistra Theodorika předcházela galerie postav panovníků, včetně Karla Velikého, kterou namaloval v letech 1355-1360 v hlavním sále císařského paláce na Karlštejně Mistr Lucemburského rodokmene (zničeno před r. 1597). Podobně byl podle zprávy Jana z Hazmburka vyzdoben také palác na Pražském hradě (zničeno při požáru roku 1541).[5]

Karel Veliký v dílech zlatníků, malířů a sochařů[editovat | editovat zdroj]

  • relikviářová skříň Karla Velikého, Cáchy
    relikviářová skříň Karla Velikého, Cáchy
  • relikviář Karla Velikého darovaný Karlem IV., Cáchy (1350)
    relikviář Karla Velikého darovaný Karlem IV., Cáchy (1350)
  • relikviářová busta Karla Velikého, objednaná Karlem IV., Cáchy
    relikviářová busta Karla Velikého, objednaná Karlem IV., Cáchy
  • Karel Veliký a Pipin hrbatý, originál z let 829-836 (kopie z 10. stol.)
    Karel Veliký a Pipin hrbatý, originál z let 829-836 (kopie z 10. stol.)
  • Charlemagne, Halberstadt (iuminace ze 12. stol.)
    Charlemagne, Halberstadt (iuminace ze 12. stol.)
  • Charlemagne (iluminace z 15. stol.)
    Charlemagne (iluminace z 15. stol.)
  • Karel Veliký, Saluzzo, freska (1418-30)
    Karel Veliký, Saluzzo, freska (1418-30)
  • dřevoryt, Schedelova Norimberská kronika (1493)
    dřevoryt, Schedelova Norimberská kronika (1493)
  • Kaiser Karl der Große, Albrecht Dürer (1512)
    Kaiser Karl der Große, Albrecht Dürer (1512)
  • Carolus Magnus, anonym (1557)
    Carolus Magnus, anonym (1557)
  • Karel Veliký a Alcuin (1830)
    Karel Veliký a Alcuin (1830)
  • Karel Veliký, Louis-Félix Amiel (1837)
    Karel Veliký, Louis-Félix Amiel (1837)
  • Charlemagne, jezdecká socha, Louvre (9. stol.)
    Charlemagne, jezdecká socha, Louvre (9. stol.)
  • Agostino Cornacchini Vatikán (1725)
    Agostino Cornacchini Vatikán (1725)
  • Carolus Magnus (Kutná Hora)
    Carolus Magnus (Kutná Hora)
  • Karlsbrunnen, Cáchy
    Karlsbrunnen, Cáchy
  • Hamburg, Engelbert Peiffer (1889)
    Hamburg, Engelbert Peiffer (1889)
  • Frankfurt, Johann Nepomuk Zwerger (19. stol.)
    Frankfurt, Johann Nepomuk Zwerger (19. stol.)
  • Otmar Hörl, instalace 2014, Cáchy
    Otmar Hörl, instalace 2014, Cáchy

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Fajt J, 1997, s. 416
  2. ↑ Fajt J, Chlumská Š, 2014, s.35-36
  3. ↑ Stejskal K, 1984, s. 458
  4. ↑ Kubínová K, 1999, s. 77-94
  5. ↑ Friedl A, 1956, s. 23

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fajt Jiří, Chlumská Štěpánka, Čechy a střední Evropa 1200-1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5
  • Kubínová, Kateřina, Marignolova kronika jako obraz představ o moci a postavení českého krále. In: Mediaevalia Historica Bohemica / Praha : Historický ústav AV ČR 6, (1999) s. 77-94.
  • Jiří Fajt (ed.), Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV., Národní galerie v Praze 1997, ISBN 80-7035-142-X
  • Karel Stejskal, Karel jako sběratel, s. 455-467, in: Vaněček V (ed.) Karolus Quartus, Univerzita Karlova, Praha 1984
  • Antonín Friedl, Mikuláš Wurmser, mistr královských portrétů na Karlštejně, SNKLHU Praha 1956

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sv._Karel_Veliký_(Mistr_Theodorik)&oldid=23722172“