Světový pohár v biatlonu 2025/2026 – Östersund
| Světový pohár v biatlonu 2025/2026 – Östersund | |
|---|---|
 Stadion během mistrovství světa 2012 | |
| Místo | Östersundský lyžařský stadion |
| Země |  Švédsko |
| Datum | 29. listopadu – 7. prosince 2025 |
| Následující | Hochfilzen |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
1. podnik Světového poháru v biatlonu v sezóně 2025/2026 se konal od 29. listopadu do 7. prosince 2025 v švédském Östersundu jako zahajovací kolo tohoto ročníku Světového poháru v biatlonu. Na programu podniku byly závody v sprintech, vytrvalostní závody, závody s hromadným startem, štafety žen a mužů, smíšené štafety a smíšený závod dvojic.[1]
V Östersundu se před tím závodilo v prosinci 2023.
Program závodů
[editovat | editovat zdroj]Oficiální program:[1]
| Datum | Disciplína | Začátek (SEČ) | Počet závodníků |
|---|---|---|---|
| 29. listopadu | Štafeta (ženy) | 13:15 | 21 štafet |
| Štafeta (muži) | 16:55 | 21 štafet | |
| 30. listopadu | Smíšený závod dvojic | 14:00 | 24 dvojic |
| Smíšená štafeta | 16:40 | 23 štafet | |
| 2. prosince | Vytrvalostní závod (ženy) | 15:30 | 103 |
| 3. prosince | Vytrvalostní závod (muži) | 15:30 | 102 |
| 5. prosince | Sprint (ženy) | 16:00 | 101 |
| 6. prosince | Sprint (muži) | 16:30 | 98 |
| 7. prosince | Stíhací závod (ženy) | 13:15 | 59 |
| Stíhací závod (muži) | 15:15 | 56 |
Česká účast
[editovat | editovat zdroj]Devět dní před prvním závodem oznámili trenéři nominaci závodníků pro první dva podniky tohoto ročníku světového poháru.[2] Na základě výsledků v minulé sezóně měli zaručenou nominaci Markéta Davidová (která se do světového poháru vrací po operaci meziobratlové ploténky[3]), Lucie Charvátová, Jessica Jislová a Tereza Voborníková, mezi muži pak Vítězslav Hornig, Michal Krčmář a Jonáš Mareček.
Na základě výsledků kontrolních závodů na soustředění ve finském Vuokatti k nim pak přibyli Jakub Štvrtecký, Mikuláš Karlík a Tereza Vinklárková.[2] Ta sice měla při těchto závodech o trochu nižší bodový součet měla než juniorka Heda Mikolášová; tu se však podle rozhodnutí trenérů spolu s další mladou závodnicí Ilonou Plecháčovou zúčastní nižší soutěže – IBU Cupu – protože zde může absolvovat více startů.
Průběh závodů
[editovat | editovat zdroj]Štafety
[editovat | editovat zdroj]Prvním závodem nové sezony byla štafeta žen, ve které se českým reprezentantkám dařilo. V čele závodu se zpočátku drželo Polsko, které po druhé střelbě vystřídala Italka Dorothea Wiererová. Českou štafetu rozjížděla Jessica Jislová, která zastřílela obě položky čistě, ale v běhu ztrácela a předávala devátá s půlminutovou ztrátou.[4] Lucie Charvátová po ní potřebovala sice čtyřikrát dobíjet náhradní náboje, ale oproti mnoha jiným závodům nemusel na trestné kolo.[5] Díky rychlému běhu předjížděla jednu závodnici za druhou a před předávkou se dostala do čela. Tereza Voborníková pak jela také pomaleji, ale vstoje zastřílela čistě a odjížděla sice na čtvrtém místě, ale společně s vedoucí Francií, Itálií a Rakouskem. V posledním svém kole již ztrácela výrazně, ale čtvrtou pozici udržela, i když s téměř půlminutovou ztrátou. Markéta Davidová pak běžela rychle. Díky lepší střelbě se dostala před Rakušanku Annu Andexerovou, ale další soupeřky před ní měly už větší odstup, a tak česká štafeta skončila třetí. Bylo to první umístění české ženské štafety na stupních vítězů po téměř sedmi letech.
Zvítězila francouzská štafeta, kterou do čela posunula na předposledním úseku Justine Braisazová-Bouchetová. Rozhodující náskok pak získala Lou Jeanmonnotová, které byla v posledních kolech vždy o trochu rychlejší než druhá Italka Hannah Auchentallerová. Mnoha favorizovaným štafetám se nedařilo: Němky dojely především vinou dvou trestných kol Seliny Grotianové jedenácté. Ještě o dvě místa hůře skončily Norky, když Ingrid Landmark Tandrevoldová musela na druhém úseku na tři trestná kola.[6]
Jiný průběh měl závod mužů. Po druhé střelbě se dostala do čela norská štafeta, která zvyšovala svůj náskok až do předposlední střelby.[5] Při ní udělal Vetle Sjåstad Christiansen čtyři chyby a musel na trestné kolo. Ani to však nestačilo jeho soupeřům, a tak Norsko po 20 měsících zvítězilo ve štafetě na světovém poháru. O druhém místě rozhodl jediný terč při poslední střelbě: Švéd Sebastian Samuelsson zde chyboval, zatímco Francouz Éric Perrot byl bezchybný, čímž získal čtvrtminutový náskok, který udržel do cíle.[7]
Čeští biatlonisté začali dobře: Vítězslav Hornig se v druhém kole dostal na chvíli do čela, ale při následující střelbě vstoje musel na dvě trestní kola a předával až na 12. pozici. Michal Krčmář se po něm zlepšil o pět míst, ale Jakub Štvrtecký jel po střelbě vstoje také trestné kolo a přes dobrý běh se dopředu neposunul. To se nepodařilo ani Mikuláši Karlíkovi, a tak český tým skončil sedmý. Celkově se v závodě chybovalo více, než je obvyklé: z prvních sedmi štafet nemusela na trestné kolo jen německá, které však skončila až čtvrtá.
Smíšené štafety
[editovat | editovat zdroj]Smíšený závod dvojic ovládli domácí Švédové: už po druhé střelbě se Sebastian Samuelsson dostal do čela a toto místo spolu s Ellou Halvarssonovou udrželi především díky rychlému běhu a jen čtyřem dobíjeným nábojům až do cíle. Druhé skončilo Norsko. Třetí místo drželo dlouho Německo, ale v cílové rovině je předstihla francouzská štafeta především zásluhou dobrého výkonu Camille Benedové na posledním úseku.
Česká dvojice ve složení Mikuláš Karlík a Lucie Charvátová dobře běžela, ale vinou jednoho trestného kola Charvátové a především celkem 17 dobíjených ran (zdaleka nejvíce ze všech týmů) skončila na 13. místě.[8]
Ve čtyřčlenných štafetách se od poloviny závodu držely v čele týmy Itálie, Spojených států amerických, Francie a Norska. Americká štafeta brzy odpadla, ale ostatní spolu bojovaly a na poslední střelbu přijížděly v rozmezí několika vteřin. Francouzka Lou Jeanmonnotová zastřílela čistě, díky tomu odjížděla první a zvítězila. Italka Lisa Vittozziová jednou dobíjela a navíc se jí zasekl náboj, takže ztratila přes dvacet vteřin; přesto dojela druhá i díky tomu, že třetí Norka Ingrid Landmark Tandrevoldová musela na trestné kolo.[9]
Českou štafetu rozjížděl Vítězslav Hornig, který se zpočátku pohyboval kolem šesté pozice, ale v posledním kole výrazně zpomalil a předával jedenáctý. V rozhovoru s reportérem České televize uvedl, že dostával křeče.[10] Michal Krčmář pak polepšil české štafetě na sedmé místo, na kterém jej udržela i Tereza Voborníková. V posledním úseku Markéta Davidová rychle běžela, ale hlavně bezchybně střílela. Do posledního kola odjížděla s minimálním náskokem čtvrtá. Brzy ji sice předjela Finka Suvi Minkkinenová, ale Davidová se jí udržela. V cílové rovině Davidová zrychlila, ale Minkkinenová čtvrté místo o 0,3 sekundy udržela, a tak český tým skončil pátý.
Vytrvalostní závody
[editovat | editovat zdroj]Závod žen se běžel za výrazně se měnícího větru, takže závodnice dělaly více chyb, když nakonec žádná z nich neukončila závod bez chyby, a střelba jim také déle trvala. Po třetí střelbě se do čela dostala do té doby bezchybně střílející Francouzka a úřadující vítězka IBU Cupu Camille Benedová. Při čtvrté střelbě však nezasáhla jeden terč, přesto v cíli průběžně vedla. Další Francouzka Lou Jeanmonnotová udělala o jednu chybu více, ale běžela rychleji. Přesto dojela až 24 vteřin za svou kolegyní. Po čtvrté střelbě se do čela dostala Finka Sonja Leinamová, které se do té doby pohybovala kolem osmého místa a televizní kamery ji vůbec nesledovaly. Měla náskok 15 vteřin, který v posledním kole ztrácela, ale dojela do cíle o osm vteřin před Benedovou. Pak jela Italka Dorothea Wiererová. Při prvních dvou střelbách udělala po jedné chybě, ale pak nechybovala a rychlým během se posouvala dopředu. Po poslední střelbě odjížděla druhá necelých deset vteřin za Leinmanovou. Dokázala však zrychlit a v cíli byla první o 0,3 vteřiny. Ve světovém poháru triumfovala v individuálních závodech po sedmnácté a poprvé od března 2023, kdy se taktéž radovala v Östersundu. Vítězstvím se zařadila na první místo v počtu výher mezi aktivními biatlonistkami. Počtvrté v kariéře vyhrála úvodní závod sezóny, předtím to dokázala v letech 2015, 2019 a 2020.[11]
Českým reprezentantkám se střelecky nedařilo. Body získala jen Tereza Voborníková za 24. místo s třemi střeleckými chybami. Markéta Davidová běžela sice rychle, ale nezasáhla celkem šest terčů a dojela na 44. pozici.Tereza Vinklárková, která se v předcházející sezóně zúčastnila jen čtyř závodů, skončila se čtyřmi chybami na 64. místě.[12]
Při soutěži mužů panovalo téměř bezvětří, a tak byly střelecké výsledky závodníků lepší. Rychle běžel Švéd Sebastian Samuelsson, který při třetí střelbě nezasáhl jeden terč, ale odjížděl s náskokem první. S více než minutovým náskokem také dojel průběžně první do cíle, ale brzy za ním jel Nor Martin Uldal. Ten zastřílel bezchybně všechny položky a z poslední střelby odjížděl o 9 vteřin první. V běhu ztrácel, ale náskok udržel až do cíle a dojel 2,3 vteřiny před Samuelssonem. Stejně čistě ovšem střílel i jeho krajan Johan-Olav Botn, který běžel nejrychleji ze všech. Od druhé střelby se proto udržoval na čele a zvítězil o téměř minutu před Uldalem.[13][14] Bylo to první vítězství v jeho kariéře. Šanci změnit pořadí na stupních vítězů měl pak ještě další Nor Sivert Guttorm Bakken, který však minul jeden terč při poslední střelbě a dojel čtvrtý. Kromě prvního Botna a druhého Uldala střílel bezchybně už jenom Estonec Jakob Kulbin, který skončil na 12. místě.
Z českých reprezentantů byl nejlepší Vítězslav Hornig, který zpočátku střílel čistě a průběžně se držel mezi prvními. Při třetí a čtvrté střelbě však minul po jednom terči a dojel na 19. místě. Michal Krčmář udělal o jednu chybu více a skončil o 11 pozic za ním. Na 54. místě dojel Mikuláš Karlík s čtyřmi nezasaženými terči a na 63. místě Jonáš Mareček se třemi. Jakub Štvrtecký nestartoval kvůli viróze.
Sprinty
[editovat | editovat zdroj]V závodě žen se často měnilo umístění na průběžně prvním místě v cíli, mnohdy jen o desetiny vteřin. S větším náskokem – téměř čtvrt minuty – přijela první Polka Jolana Jakielová, která poprvé v kariéře zajela sprint ve světovém poháru bez střelecké chyby. Tu o půl minuty předjela stejně bezchybně střílející Švédka Anna Magnussonová. Za ní se o čtyři sekundy zařadila Francouzka Océane Michelonová. Tou dobou však už odjížděla z poslední střelby Finka Suvi Minkkinenová s náskokem téměř čtvrt minuty. Tento náskok ještě mírně navýšila a poprvé v kariéře zvítězila v závodě světového poháru. Zároveň si tím zajistila poprvé v kariéře průběžné vedení světového poháru, když předtím žlutý trikot nosila z Finek jenom Kaisa Mäkäräinenová.[15][16]
Z českých biatlonistek se sprint vydařil nejlépe Lucii Charvátové.[17] Udělala jednu chybu při střelbě vstoje a dlouho se držela na průběžně druhém místě. Nakonec skončila čtrnáctá. Markéta Davidová běžela a střílela rychleji, ale při položce vstoje nezasáhla o jeden terč více a dojela na 21. místě. O dvě pozice za ní skončila bezchybně střílející Tereza Voborníková.
Závod mužů se vydařil norským biatlonistům, kteří v cíli obsadili pět míst z prvních sedmi pozic. Po první střelbě byl nejrychlejší Američan Campbell Wright, ale ten při druhé zastřílel s dvěma chybami a dojel čtrnáctý. Do čela se po druhé střelbě dostal Nor Vetle Sjåstad Christiansen, který se udržoval také na průběžně prvním místě v cíli. Po něm jel jeho krajan, vítěz vytrvalostního závodu Johan-Olav Botn. První kolo rozjel pomaleji, ale ve druhém a třetím byl nejrychlejší, a když přidal bezchybnou střelbu, dojel do cíle o půl minuty před Christiansenem. Druhým triumfem v řadě se stal prvním závodníkem, který zvítězil v prvních dvou závodech sezóny od Martina Fourcada v sezóně 2016/2017. Za Botna se zařadil stejně dobře střílející Martin Uldal, který taktéž navázal na druhé místo z vytrvalostního závodu. Z poslední střelby pak vyjížděl jako druhý Francouz Quentin Fillon Maillet šest vteřin za Botnem. Protože zpomaloval, tak Botna už nepředstihl a navíc klesl až za Uldala na konečné třetí místo v cíli. Čtvrté místo obsadil obhájce celkového vítězství ve světovém poháru Nor Sturla Holm Laegreid. Kariérní maximum zaznamenali desátý Švéd Malte Stefansson nebo jedenáctý Američan Maxime Germain. [18][19]
Českým reprezentantům se nedařila hlavně střelba: Vítězslav Hornig, Mikuláš Karlík a Michal Krčmář udělali po dvou chybách a skončili na 22., 27. a 35. pozici. Do stíhacího závodu postoupil ještě Jakub Štvrtecký z 50. místa s třemi nezasaženými terči.
Stíhací závody
[editovat | editovat zdroj]V závodě žen si vítězka sprintu Finka Suvi Minkkinenová udržovala i díky čisté střelbě náskok před zbytkem startovního pole. Na poslední střeleckou položku přijížděla s více než půlminutovým náskokem. Při ní nezasáhla poslední terč, a tak se jí na 12 vteřin přiblížila bezchybně střílející Rakušanka Lisa Theresa Hauserová. Ta měla v posledním kole více sil a svoji ztrátu snižovala. V stoupání před cílem pak Minkkinenovou předjela a malý náskok si udržela až do cíle. Zvítězila tak v šestém individuálním závodě ve světovém poháru v kariéře, ale poprvé od prosince 2022. Minkkinenová i přes prohru udržela vedení v celkovém hodnocení světového poháru. Třetí dojela už z větší ztrátou Švédka Anna Magnussonová. Největší „skokankou“ závodu byla Švédka Hanna Öbergová, která se z 59. místa propracovala na deváté v cíli, čímž vytvořila ve světovém poháru v tomto ohledu rekord.[20]
Z Češek zastřílela Lucie Charvátová obě položky vleže bezchybně a rychlým během se posunula až na čtvrté místo. Při střelbách vstoje pak nezasáhla vždy první terč, ale protože většina soupeřek chybovala ještě více, klesla jen na sedmé místo. V posledním kole pak dokázala ve sjezdu před cílem předjet Ellu Halvarssonovou a dojet na šesté pozici.[21] Po šesti letech se tak umístila do 6. místa a zúčastnila se tedy tzv. květinového ceremoniálu. „Trochu na stará kolena, ale přece to pořád táhne. Je to skvělý pocit,“ komentovala to po závodě.[22] Markéta Davidová nezasáhla celkem pět terčů a dojela na 34. místě, Tereza Voborníková s dvěma střeleckými chybami o jednu pozici před ní, i když v posledním kole upadla.[22] [23]
Ze začátku v pořadí držel vítěz sprintu Nor Johan-Olav Botn a Martin Uldal, na druhé položce však minuli po jednom terči, přičemž pro Botna se jednalo o vůbec první nesestřelený terč v probíhající sezóně. Po druhé střelbě závodu mužů se tak do čela dostal jiný Nor Sturla Holm Laegreid spolu se Švédem Sebastianem Samuelssonem. Třetí střeleckou položku však z prvních šesti zastřílel bezchybně jen Nor Martin Uldal, který z ní odjížděl první o devět vteřin před Samuelssonem. Ten jej v předposledním kole dojel, ale při poslední střelbě oba jednou chybovali, a tak do posledního kola vyjížděl s náskokem téměř 20 vteřin Francouz Quentin Fillon Maillet. Druhý Samuelsson a třetí Johan-Olav Botn běželi sice rychleji, ale Fillon Maillet si první místo udržel s přehledem do cíle. Triumfoval tak v šestmnáctém individuálním závodě ve světovém poháru v kariéře, čímž se osamostatnil na prvním místě v počtu vítězství mezi aktivními biatlonisty, podobně jako dříve v týdnu Wiererová.[24]
Z českých reprezentantů dojel nejlépe na 32. pozici Michal Krčmář se třemi střeleckými chybami. Mikuláš Karlík nezasáhl o dva terče více a skončil o dvě pozice hůře. Jakub Štvrtecký střílel stejně jako Krčmář, ale běžel pomaleji a dokončil závod na 37. místě. Vítězslav Hornig nestartoval kvůli nachlazení.[23]
Umístění na stupních vítězů
[editovat | editovat zdroj]Muži
[editovat | editovat zdroj]| Disciplína | První místo | Výkon | Druhé místo | Výkon | Třetí místo | Výkon |
| Sprint (10 km)[25] |
 Johan-Olav Botn |
24:26,3 (0+0) |
Martin Uldal |
24:37,4 (0+0) |
 Quentin Fillon Maillet |
24:40,6 (0+0) |
| Vytrvalostní závod (20 km)[26] |
Johan-Olav Botn |
46:49,4 (0+0+0+0) |
Martin Uldal |
47:47,1 (0+0+0+0) |
Sebastian Samuelsson |
47:49,4 (0+0+1+0) |
| Stíhací závod (12,5 km) [27] |
Quentin Fillon Maillet |
30:14,5 (1+1+0+0) |
Sebastian Samuelsson |
30:21,2 (0+0+1+1) |
Johan-Olav Botn |
30:24,8 (0+1+0+1) |
| Štafeta (4×7,5 km)[28] |
Norsko |
1:11:10,1 (0+2) (0+2) (0+0) (0+0) (0+1) (0+2) (1+3) (0+0) |
Francie |
1:11:25,4 (0+2) (2+3) (0+0) (0+1) (0+0) (1+3) (0+2) (0+0) |
Švédsko |
1:11:34,8 (0+3) (3+3) (0+2) (0+0) (0+2) (0+3) (0+0) (0+1) |
Ženy
[editovat | editovat zdroj]| Disciplína | První místo | Výkon | Druhé místo | Výkon | Třetí místo | Výkon |
| Sprint (7,5 km)[29] |
 Suvi Minkkinenová |
20:11,9 (0+0) |
Anna Magnussonová |
20:28,5 (0+0) |
Océane Michelonová |
20:32,7 (0+0) |
| Vytrvalostní závod (15 km)[30] |
 Dorothea Wiererová |
43:08,0 (1+1+0+0) |
Sonja Leinamová |
43:08,3 (0+0+1+0) |
Camille Benedová |
43:16,4 (0+0+0+1) |
| Stíhací závod (10 km) [31] |
 Lisa Theresa Hauserová |
30:14,2 (0+0+0+0) |
Suvi Minkkinenová |
30:16,7 (0+0+0+1) |
Anna Magnussonová |
30:46,0 (1+0+0+0) |
| Štafeta (4×6 km)[32] |
Francie |
1:11:17,9 (0+0 0+2) (0+1 0+3) (0+0 0+0) (0+0 0+2) |
Itálie |
1:11:31,7 (0+1 0+0) (1+3 0+2) (0+0 0+1) (0+2 0+0) |
 Česko |
1:11:48,7 (0+0 0+0) (0+1 0+3) (0+2 0+0) (0+0 0+2) |
Smíšené štafety
[editovat | editovat zdroj]| Disciplína | První místo | Výkon | Druhé místo | Výkon | Třetí místo | Výkon |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Smíšený závod dvojic (6 km + 7,5 km)[33] |
Švédsko |
35:12,1 (0+0) (0+0) (0+0) (0+1) (0+0) (0+0) (0+1) (0+2) |
Norsko |
35:31,2 (0+0) (0+1) (0+1) (0+0) (0+0) (0+1) (0+2) (0+1) |
Francie |
35:49,9 (0+0) (0+0) (0+0) (0+1) (0+0) (1+3) (0+1) (0+1) |
| Smíšená štafeta (4×6 km)[34] |
Francie |
1:05:16,5 (0+0) (0+3) (0+1) (0+1) (0+1) (0+0) (0+0) (0+0) |
Itálie |
1:05:41,7 (0+1) (0+3) (0+0) (0+0) (0+0) (0+3) (0+0) (0+1) |
Norsko |
1:06:21,8 (0+0) (0+2) (0+0) (0+0) (0+0) (0+1) (0+1) (1+3) |
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b 29 Nov—07 Dec 2025, Oestersund, Sweden [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-10 [cit. 2025-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Markéta Davidová se vrátí do Světového poháru. Jak vypadá česká nominace na úvod sezóny?. Český biatlon [online]. Český svaz biatlonu, 2025-11-20 [cit. 2025-11-28]. Dostupné online.
- ↑ Davidová se po jarní operaci ploténky vrací do biatlonového Světového poháru. iDNES.cz [online]. 2025-11-20 [cit. 2025-11-28]. Dostupné online.
- ↑ HALBERŠTÁDT, Karel. Medaile po 7 letech. České ženy odstartovaly sezónu 3. místem. Biatlon [online]. Český svaz biatlonu, 2025-11-29 [cit. 2025-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b Sestřihy: Biatlonistky vletěly do nové sezony třetím místem, muži byli sedmí. ČT Sport [online]. Česká televize, 2025-11-29 [cit. 2025-11-30]. Dostupné online.
- ↑ France Aces Oestersund Women’s Relay. International Biathlon Union - IBU [online]. 2025-11-29 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ Christiansen Anchors Norwegian Men’s Relay Rout. International Biathlon Union - IBU [online]. 2025-11-29 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ Home Team Sweden Victorious in Single Mixed Relay. International Biathlon Union - IBU [online]. 2025-11-30 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ Jeanmonnot Anchors French Mixed Relay Win. International Biathlon Union - IBU [online]. 2025-11-30 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ KOUBEK, Michal. Horniga chytaly křeče, pak se Češi posouvali. Ve smíšené štafetě byli pátí. iDNES.cz [online]. 2025-11-30 [cit. 2025-11-30]. Dostupné online.
- ↑ Wierer Thrills with Brilliant Last Loop, Claiming Oestersund 15 km and Yellow Bib. International Biathlon Union - IBU [online]. 2025-12-02 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ HALBERŠTÁDT, Karel. Ve větrném individuálu si vedla nejlépe Tereza Voborníková. Biatlon [online]. Český svaz biatlonu, 2025-12-02 [cit. 2025-12-02]. Dostupné online.
- ↑ Johan-Olav Botn Buries Rivals in Oestersund 20 km Individual. International Biathlon Union - IBU [online]. 2025-12-03 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ Sestřih: Poprvé vítězný. Individuál vyhrál Nor Botn, Hornig ve dvacítce. ČT Sport [online]. Česká televize, 2025-12-03 [cit. 2025-12-04]. Dostupné online.
- ↑ Minkkinen Flies to First Career Victory in Oestersund Sprint. International Biathlon Union - IBU [online]. 2025-12-05 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ ŘANDA, Tomáš. Úvodní sprint sezony patřil Minkkinenové, Charvátová byla čtrnáctá. sport.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ HALBERŠTÁDT, Karel. Lucie Charvátová zajela ve sprintu v Östersundu výborné 14. místo. Biatlon [online]. Český svaz biatlonu, 2025-12-05 [cit. 2025-12-05]. Dostupné online.
- ↑ Botn Doubles up with Oestersund Sprint Triumph. International Biathlon Union - IBU [online]. 2025-12-06 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ KOUBEK, Michal. Botn dál udivuje, v Östersundu ovládl i sprint. Hornig byl dvaadvacátý. iDNES.cz [online]. 2025-12-06 [cit. 2025-12-06]. Dostupné online.
- ↑ Lisa Theresa Hauser’s Last Loop Sprint Brings Oestersund Pursuit Victory. International Biathlon Union - IBU [online]. 2025-12-07 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ HALBERŠTÁDT, Karel. Po 6 letech v TOP 6! Lucie Charvátová zazářila ve stíhačce v Östersundu. Biatlon [online]. Český svaz biatlonu, 2025-12-07 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Ohlasy Charvátové s Dostálem a květinový ceremoniál po stíhačce SP v Östersundu. ČT Sport [online]. Česká televize, 2025-12-07 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ a b NOVÁČEK, Ondřej. Stíhačkám kralovali Hauserová a Fillon Maillet. Charvátová zajela výsledek kariéry. sport.ceskatelevize.cz [online]. 2025-12-07 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ Fillon Maillet Last Standing Perfection Seals Oestersund Pursuit Victory. International Biathlon Union - IBU [online]. 2025-12-07 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ BMW IBU World Cup Oestersund; Men 10km Sprint [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-12-06 [cit. 2025-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BMW IBU World Cup Oestersund; Men 20km Individual [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-12-03 [cit. 2025-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BMW IBU World Cup Oestersund; Men 12.5km Pursuit [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-12-07 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BMW IBU World Cup Oestersund; Men 4X7.5km Relay [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-11-29 [cit. 2025-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BMW IBU World Cup Oestersund; Women 7.5km Sprint [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-12-05 [cit. 2025-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BMW IBU World Cup Oestersund; Women 15km Individual [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-12-02 [cit. 2025-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BMW IBU World Cup Oestersund; Women 10km Pursuit [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-12-07 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BMW IBU World Cup Oestersund; Women 4X6km Relay [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-11-29 [cit. 2025-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BMW IBU World Cup Oestersund; Women 4X6km Relay [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-11-29 [cit. 2025-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BMW IBU World Cup Oestersund; Women 4X6km Relay [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-11-29 [cit. 2025-12-04]. Dostupné online. (anglicky)