Přeskočit na obsah

Svízelka chlupatá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxSvízelka chlupatá
alternativní popis obrázku chybí
Svízelka chlupatá (Cruciata laevipes)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhořcotvaré (Gentianales)
Čeleďmořenovité (Rubiaceae)
Rodsvízelka (Cruciata)
Binomické jméno
Cruciata laevipes
Opiz, 1852
Synonyma
  • Galium cruciata
  • Rubia cruciata
  • Valantia cruciata
  • svízel křížatý
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení svízelky chlupaté

Svízelka chlupatá (Cruciata laevipes) je vytrvalá, žlutozelená, stínomilná a vlhkomilná, planě rostoucí bylina s množství drobných, žlutých kvítků, Je jedním ze tří původních druhů rodu svízelka, které rostou v přírodě České republiky.

Rostliny tohoto druhu se vyskytují, vyjma Skandinávie, téměř ve všech evropských zemích a dále východním směrem přes Ukrajinu a Turecko až po oblast Kavkazu. Rostou v nadmořské výšce až 2100 m. Byly zavlečeny i Severní Ameriky, kde se objevují ve Spojených státech.[1]

Česku se vyskytují hojně nebo roztroušeně v mezofytiku, méně časté jsou v termofytiku kolem dolních toků řek. Poměrně vzácné bývají v suchých oblastech na jižní Moravě, zcela chybí v jižních a jihovýchodních Čechách.[2][3]

Preferuje vlhké, humózní, zásadité až neutrální půdy dobře zásobené živinami, hlavně dusíkem. Je částečně stínomilná a roste v relativně nenarušených biotopech, na vlhčích okrajích lesů, podél potoků a řek, v příkopech cest i železničních tratí, na mokrých loukách, pastvinách i v křovinách, obvykle vytváří široké kolonie.

Je schopná regenerovat prostřednictvím oddenků a podzemních výběžku a může dlouho setrvávat na svém stanovišti. Prospívá ji občasné spasení nebo pokosení okolí, aby se odstranily konkurenceschopnější druhy.[2][3][4]

Svízelka chlupatá je hemikryptofyt, vytrvalá bylina vysoká 20 až 50 cm. Má poléhavou nebo přímou, jen u báze větvenou lodyhou vyrůstající z tenkého, silně větveného, plazivého oddenku. Lámavá, čtyřhranná lodyha s dlouhými internodiemi je porostlá měkkými a odstávajícími chlupy a má žlutozelené listy ve čtyřčetných přeslenech.

Listy všech přeslenů nestojí střídavě, ale přesně nad sebou. Jejich čepele bývají dlouhé 15 až 25 a široké 5 až 10 mm, jsou vejčité, elipsovité nebo široce kopinaté, trojžilové, po obvodě celokrajné, na vrcholu tupě špičaté a po obvodě a žilkách hustě chlupaté. Po odkvětu spodní listy usychají a ostatní se svěšují dolů. Listy v přeslenu jsou ve skutečnosti jen dva (to jsou ty, ze kterých vyrůstají květy) a další dva jsou pouze stejně vypadající palisty (z nich květy nerostou).

Po medu vonící květy na chlupatých stopkách vyrůstají v pěti až devítikvětých vrcholících (kratších než listy) z paždí těsně nad listy. Prostřední květy ve vrcholíku jsou oboupohlavné a krajní jsou samčí se zakrnělými pestíky; po odkvětu se květenství sklánějí dolů. Kalich je nezřetelný, citrónově žlutá nebo žlutozelená, srostlá koruna se čtyřmi oválnými laloky má v průměru 2 až 3 mm. Tyčinkyprašníky jsou čtyři a spodní vícedílný semeník má vytrvalou čnělku. Opylovány jsou drobným létajícím hmyzem nebo samosprašně. Kvetou v dubnu až červenci.

Plod je lysá dvounažka dělící se ve zralosti ve dvě kulovitá či vejčitá, olivově hnědá neb černá, hladká nebo i žebrovaná merikarpia velká asi 2,5 mm. Schopnost semen (merikarpií) vyklíčit netrvá déle než rok. Hmotnost tisíce semen je 3,6 gramů. Ploidie druhu je 2n = 22.[2][3][4][5][6][7]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]
Květenství

Na přirozených stanovištích se rozmnožuje vegetativně rozrůstáním oddenků a pohlavně semeny. Uměle ji lze rozšiřovat jarním dělením trsů nebo podzimním výsevem semen, kdy v průběhu zimy semena ztrácejí dormanci.[8]

Možnost záměny

[editovat | editovat zdroj]

V přírodě ČR jsou rozšířeny ještě dva jiné druhy svízelky, svízelka lysá (Cruciata glabra) a svízelka piemontská (Cruciata pedemontana). Svízelka lysá má lodyhy i květní stopky lysé a její merikarpia mají hruškovitý tvar. Svízelka piemontská má lodyhy drsné a květenství tvoří jen několik málo květů, které po odkvětu překryjí listy.[3]

V současnosti je svízelka chlupatá ekonomicky bezvýznamnou rostlinou. Dříve byly využívány její schopnosti diuretické, adstringentní i hojivé. Odvar z listů byl používán při neprůchodnosti žaludku nebo střev, pro stimulaci chutí k jídlu i jako lék na revmatismus a vodnatelnost. Kořen i nať obsahují červené barvivo a po jejich spasení většího množství dávají krávy červeně zabarvené mléko.[9]

  1. HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Cruciata laevipes [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2014 [cit. 2016-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  2. a b c JAŠKOVÁ, Věra. BOTANY.cz: Svízelka chlupatá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 21.05.2008 [cit. 2016-11-10]. Dostupné online. 
  3. a b c d DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Svízelka chlupatá [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 12.05.2010 [cit. 2016-11-10]. Dostupné online. 
  4. a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/2: Krížavka chlpatá [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1985 [cit. 2016-11-10]. S. 62–63. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-11. (slovensky) 
  5. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Svízel křížatý [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2016-11-10]. S. 356. Dostupné online. 
  6. Wilde planten: Cruciata laevipes [online]. Wilde planten in Nederland en België, NL [cit. 2016-11-10]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  7. Flora y Fauna: Cruciata laevipes [online]. Asturnatura, Sistema Integrado de Información Faunística y Florística Cantabríco, ES [cit. 2016-11-10]. Dostupné online. (španělsky) 
  8. BROWN, Richard. Cruciata laevipes – Crosswort [online]. Emorsgate Seeds, King's Lynn, Norfolk, UK [cit. 2016-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-11. (anglicky) 
  9. Plants For a Future: Cruciata laevipes [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2016-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]