Prase filipínské
 Prase filipínské | |
|---|---|
 Prase filipínské | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Čeleď | prasatovití (Suidae) |
| Rod | prase (Sus) |
| Binomické jméno | |
| Sus philippensis (Nehring, 1886) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Prase filipínské (Sus philippensis) je prase žijící na Filipínách, které může obývat množství biotopů až do nadmořské výšky 2 800 m n. m. Běžně se však vyskytuje již jen v odlehlých lesích ostrova.[2]
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Populace všech filipínských prasat byly původně řazeny do dvou druhů. Populace ze středních a východních Filipín byly přiřazovány k druhu prase celebeské (Sus celebensis), zatímco západofilipínské populace náležely k druhu prase vousaté (Sus barbatus). Příbuzenský vztah populací ze středních a východních Filipín s prasetem celebeským se nicméně ukázal býti pochybným a tyto populace se navíc odlišovaly jak od prasete vousatého, tak od sebe navzájem. Tyto populace byly prozatímně hodnoceny jako poddruhy prasete vousatého: S. b. cebifrons a S. b. philippensis, později došlo k osamostatnění obou druhů (prase visajanské a prase filipínské).[3]
U prasete filipínského byly určeny tři poddruhy: S. p. philippensis, S. p. mindanensis a S. p. oliveri. Sus oliveri byl později také určen samostatným druhem (Groves 1997, 2001; Groves and Grubb 1993), osamostatnění dvou zbývajících forem bylo doporučeno T. Ozawou po analýze mitochondriální DNA.[2] Rozmanitost prasatovitých na Filipínách je tedy obrovská, po Indonésii největší na světě.[3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Samci prasat filipínských měří 127 až 129 cm, samice 124 až 125 cm, samci mají také na rozdíl od samic velké zuby, které jim vyčnívají z tlamy. Na štíhlých končetinách rostou čtyři prsty, z nichž prase filipínské používá k chůzi jen dva. Ocas, měřící u samců 13 až 14 cm a u samic 11 až 12 cm, je na konci porostlý černými chlupy. Rypák je dlouhý, oči a uši drobné. Drsná kůže má načernalé zbarvení, na bocích stříbřité. Během období rozmnožování se samcům vytváří výrazná hříva na hlavě a krku.
O chování nebylo získáno dostatečné množství informací. Druh je převážně noční, žijící ve skupinkách složených ze sedmi až dvanácti jedinců, ale lze potkat také solitérně žijící samce, v období rozmnožování pak páry. Období páření nastává pravděpodobně v období sucha. Samice v ukrytém zálehu porodí čtyři až pět, maximálně osm selat. Prase filipínské je býložravec, vyrývá ze země kořeny, hlízy a listy. Je obyčejně plaché, avšak pokud je zahnáno do úzkých nebo chrání mláďata, stává se nebezpečným protivníkem.[4]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Nebezpečí pro prasata na Filipínách představuje ztráta přirozeného prostředí. Z celkového množství lesů, které původně pokrývaly 94 % povrchu Filipín, zbylo v roce 1988 jenom asi 21 %, navíc jenom malé množství území spadá pod chráněné oblasti. Nebezpečí představuje také lov probíhající i v rezervacích, a to jak ze strany sportovních lovců, tak zemědělců, kteří v prasatech vidí škůdce. Maso putuje na místní trhy nebo do restaurací, kde je prodáváno za dvojnásobnou cenu normálního vepřového. Nebezpečí pro tento druh způsobuje rovněž křížení s divokými prasaty (Sus scrofa), potvrzené například z ostrova Luzon a Mindanao. Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí prase filipínské jako zranitelný druh, chráněno je filipínskými zákony, i když jejich vymáhání je mnohdy nedostatečné. Na Filipínách jsou prasata chována v zoologických zahradách či soukromých chovech, ale většinou jen jednotlivé kusy bez chovného účelu.[2][3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ a b c Sus philippensis [online]. Iucn red List of Threatened Species, rev. březen 2016 [cit. 2017-01-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c WILLIAM, L. R. Oliver; COX, C. Roger; GROVES, Collin P. The Philippine Warty Pigs (Sus philippensis and S. cebifrons). In: OLIVER, William L. R. Pigs, peccaries, and hippos, Status Survey and Conservation Action Plan. Gland, Switzerland: IUCN, 1993. ISBN 2831701414. S. 145–155. (anglicky)
- ↑ Philippine warty pig (Sus philippensis) [online]. Arkive.org [cit. 2017-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-28. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu prase filipínské na Wikimedia Commons 
Taxon Sus philippensis ve Wikidruzích
