Supermarine Southampton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Supermarine Southampton
Letoun Supermarine Southampton za letu
Letoun Supermarine Southampton za letu
Určení námořní průzkumný létající člun
Výrobce Supermarine
Šéfkonstruktér R. J. Mitchell
První let 10. března 1925
Zařazeno 1925
Charakter vyřazen
Uživatel Spojené království
Argentina
Austrálie
Japonsko
Turecko
Výroba 1924-1934
Vyrobeno kusů 83

Supermarine Southampton byl britský vojenský létající člun z 20. let 20. století. Byl to jeden z nejúspěšnějších meziválečných hydroplánů. Letoun vznikl jako pokračování vývoje letounu Supermarine Swan a byl příležitostně používán i pro civilní dopravu.

Vývoj a popis[editovat | editovat zdroj]

Letoun Southampton byl navržen týmem, který vedl R. J. Mitchell. Ten se později proslavil konstrukcí slavného letounu Spitfire. Kvůli úspěchu předchozího modelu Supermarine Swan objednalo britské ministerstvo letectví 6 letounů Southampton přímo z rýsovacího prkna, což bylo neobvyklé. Letoun Swan tedy sloužil jako prototyp nové verze, a tak byl vývoj letounu velice krátký.

Letoun Southampton byl dvoumotorový dvouplošník koncipovaný jako létající člun s tažnými motory, které byly namontovány mezi spodním a horním křídlem. Svislé ocasní plochy byly trojité. Letoun Southampton Mk. I měl jak trup, tak i křídla ze dřeva. Verze Southampton Mk. II měla kovový duralový trup stejné tloušťky.[p 1] Tato změna snížila hmotnost o 409 kg[p 2], což prodloužilo dolet stroje asi o 320 km. V roce 1929 bylo 24 letounů Mk. I přestavěno na letouny s kovovým potahem trupu. Některé pozdější letouny byly vybaveny kovovými křídly. Tyto letouny byly pravděpodobně značeny Southampton Mk. III. Letouny měly tři střelecké pozice osazené kulomety. Jedna byla na nose letounu a dvě v zadní části trupu.

První sériový stroj vykonal svůj první let 10. března 1925. Dodávky k RAF byly zahájeny v polovině roku 1925.

Operační historie[editovat | editovat zdroj]

Southamptony vstoupily do služby u RAF v srpnu 1925 u 480. pobřežní průzkumné letky na základně RAF Calshot. Letoun se rychle proslavil svými dálkovými předváděcími lety ve formaci. Nejznámější byla expedice v letech 1927 a 1928 dlouhá 43 500 km, kdy 4 letouny Southampton letěly na Dálný východ z Felixstowe přes Středozemní moře a Indii do Singapuru.

Další letouny tohoto typu byly prodány do několika dalších zemí. Osm nových letounů bylo prodáno do Argentiny, Turecko koupilo 6 letounů a Austrálie koupila dvojici letounů Mk. I od RAF. Japonsko koupilo také jeden letoun, který později přestavělo na dopravní letoun pro 18 cestujících. Jeden letoun RAF byl zapůjčen na tři měsíce společnosti Imperial Airways, přičemž obdržel britskou civilní registraci G-AASH. Letoun zajišťoval leteckou poštu mezi Janovem a Alexandrií od prosince 1929 jako náhrada za havarovaný letoun Short Calcutta.[1] Bylo postaveno celkem 83 Southamptonů. Navíc byl ještě postaven prototyp třímotorového letounu Southampton Mk. X.[2]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Mk. I

Letoun osazený řadovými motory Napier Lion V. Dřevěný trup. Postaveno 23 strojů.[3]

Mk. II

Letoun osazený řadovými motory Napier Lion Va. Duralový trup. Postaveno 39 strojů.[4]

Verze pro Argentinu

Letouny osazeny motory Lorraine-Dietrich 12E. Postaveno 5 letounů s dřevěným trupem a 3 s kovovým trupem.[3]

Verze pro Turecko

Letouny osazené motory Hispano-Suiza 12Nbr. Postaveno 6 strojů.[2]

Experimentálně byly letouny osazovány i motory Bristol Jupiter IX a Rolls-Royce Kestrel.

Specifikace (Southampton II)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje pocházejí z publikace „Supermarine Aircraft since 1914“.[5]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 5 (2× pilot, 3× střelec)
  • Rozpětí: 22,86 m
  • Délka: 15,15 m
  • Výška: 6,2 m
  • Nosná plocha: 134,5 m²
  • Plošné zatížení: 51,26 kg/m²
  • Prázdná hmotnost: 4 398 kg
  • Vzletová hmotnost: 6 895 kg
  • Pohonná jednotka:řadový motor Napier Lion VA
  • Výkon pohonné jednotky: 500 k (373 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Cestovní rychlost: 139 km/h (86 mph) ve výšce 610 m (2 000 stop)
  • Maximální rychlost: 153 km/h (95 mph, 83 uzlů) na hladině moře
  • Dolet: 876 km (473 námořních mil)
  • Vytrvalost:6,3 hodin
  • Dostup: 4 265 m
  • Stoupavost: 1,87 m/s (368 stop/min)
  • Výstup do 6 000 stop: 29 minut 42 sekund
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,11 kW/kg

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • kulomet Lewis .303 (7,7 mm) – jeden na přídi a dva uprostřed letounu
  • 1 000 liber (454 kg) bomb pod křídly

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Australský Supermarine Southampton

Vojenští uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Argentina Argentina

  • Argentinské námořnictvo

Austrálie Austrálie

  • Royal Australian Air Force

Námořní vlajka Japonska Japonsko

Spojené království Spojené království

  • Royal Air Force – 201., 203., 204., 205., 209., 210. peruť a 480. letka RAF[6]

Turecko Turecko

  • Turecké letectvo

Civilní uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Japonsko Japonsko

Spojené království Spojené království

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Verze Mk. I měla dřevěný potah zdvojený na spodní části letounu.
  2. Dřevěný trup mohl nasáknout i několik desítek kilogramů vody.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Supermarine Southampton na anglické Wikipedii.

  1. Jackson 1974, str. 443
  2. a b Andrews and Morgan 1987, str. 358.
  3. a b Andrews and Morgan 1987, str. 357.
  4. Andrews and Morgan 1987, str. 357–358.
  5. Andrews and Morgan 1987, str. 112.
  6. Thetford 1957, str. 385.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Andrews, C.F. and E.B. Morgan. Supermarine Aircraft since 1914 (2nd edition ed.). London: Putnam, 1987. ISBN 0-85177-800-3.
  • A.J. Jackson, British Civil Aircraft since 1919 Volume 3, 1974, Putnam, London, ISBN 0-370-10014-X.
  • DONALD, David. Encyklopedie letadel světa. Praha: Ottovo nakladatelství, 1999. 930 s. ISBN 80-7181-230-7. Kapitola Supermarine Southampton, s. 871. (česky) 
  • Thetford, Owen. Aircraft of the Royal Air Force 1918–57 (First Edition ed.). London: Putnam, 1957.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Související vývoj[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]