Sun Fo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sun Fo / Sun Ke 孫科
Sun Fo - Hong Kong - HK - c1950 cs.jpg
Narození21. října 1891
Čung-šan
Úmrtí13. září 1973 (ve věku 81 let)
Tchaj-pej
Příčina úmrtídiabetes mellitus
Alma materKalifornská univerzita v Berkeley
Kolumbijská univerzita
Povolánípolitik
Politické stranyKuomintang
Čínská aliance
Nábož. vyznáníprotestantismus
Manžel(ka)Čchen Šu-jing (1912–1973)
Partner(ka)Jen Aj-ťüan (1932–1936)
Lan Ni (1936–1948)
DětiSun Č'-pching
Sun Č'-čchiang
Sun Suej-jing
Sun Suej-chua
Sun Suej-fang
Sun Suej-fen
RodičeSunjatsen a Lu Mu-čen
PříbuzníSun Wan a Fumiko Mijagawaová (sourozenci)
FunkcePremiér Čínské republiky (1948–1949)
Premiér Čínské republiky (do 1932)
člen Ústavodárného národního shromáždění
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sun Fo nebo Sun Kche (zjednodušené znaky: 孫科, pchin-jin: Sūn Kē, kantonský přepis: Sun Fo; Čung-šan, 21. října 1891Tchaj-pej, 13. září 1973) byl vysoce postaveným úředníkem ve vládě Čínské republiky, kde zastával několik důležitých funkcí.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Byl jediným synem Sunjatsena, zakladatele Čínské republiky, a jeho první manželky Lu Mu-čen. Sun se narodil v okrese Siang-šan v dnešní prefektuře Čung-šan v čínském Kantonu. Na studia odcestoval roku 1895 na Havaj, kde žil s babičkou. V roce 1911 zde promoval na Saint Louis College (nyní Saint Louis School, K-12, Honolulu na Havaji). V roce 1916 získal bakalářský titul z umění na University of California v Berkeley a posléze v roce 1917 magisterský titul na Columbia University. Na kolumbijské univerzitě rovněž obdržel čestný titul doktora práv.[1] Poté se oženil s Kwai Jun-chun. Měl dva syny (Sun Tse-ping a Sun Tse-kiong) a dvě dcery (Sun Sui-ying a Sun Sui-hwa).[2]

Po návratu do Číny byl Sun jmenován starostou Kantonu. V té době zde sídlila vláda Kuomintangu (KMT) v čele s jeho otcem. Svou pozici zastával mezi lety 1920 až 1922 a znovu pak od roku 1923 až do roku 1925 (v letech 1922 až 1923 byl Sunjatsen vyhoštěn Čchen Ťiung-mingem. Do Výkonného výboru v KMT vstoupil v roce 1926. Členem zůstal až do roku 1950 a zastupoval KMT v mírových dohodách s čínskou komunistickou stranou. Ve vládě Čínské republiky zastupoval funkce ministra komunikací (1926–1927), ministra financí (1927–1928) a ministra železnic (1928–1931).[1]

V roce 1928 se stal prezidentem národní univerzity Chiao Tun v Šanghaji a provedl mnoho administrativních a vzdělávacích reforem, včetně zavedení oddělení morálního vzdělávání. Vytvořil Science College, která zahrnovala tři oddělení (matematiku, fyziku a chemii).[3]

V letech 1931 až 1932 zastával funkci předsedy vlády Čínské republiky a mezi roky 1932 až 1948 funkci předsedy Legislativního dvora. Na této pozici se rovněž podílel na vypracování ústavy z roku 1947. Následujícího roku 1948 působil jako člen vládní komise, která měla být zrušena na základě ústavních změn, poté co se Sun stal viceprezidentem Výkonného dvora.[3]

V době bojů proti japonské invazi usiloval o podepsání dohody mezi KMT a Komunistickou stranou Číny (KS Číny). V roce 1949 však proběhla občanská válka, která skončila vítězstvím komunistů.[4] Poté Sun odešel roku 1951 do exilu v Hongkongu. Následně se v letech 1951 až 1952 přesunul do Evropy, a nakonec mezi lety 1952 až 1965 odcestoval do Spojených států. Z USA nakonec odešel, aby se stal poradcem prezidenta Čankajška, který v té době již sídlil v Tchaj-peji na Tchaj-wanu, a předsedou Zkušebního dvora. Tento úřad zastával až do své smrti (1973).[2] Kromě toho byl na Tchaj-wanu rovněž předsedou správní rady Soochow University (1966–1973).[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sun Ke na francouzské Wikipedii.

  1. a b the Museum of Dr. Sun Yat-sen. www.sunyat-sen.org [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. 
  2. a b Fo Sun. prabook.com [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Life of Guangzhou - Sun Ke. www.lifeofguangzhou.com [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. 
  4. BAKEŠOVÁ, Ivana; KUČERA, Ondřej; LAVIČKA, Martin. Dějiny Čínské lidové republiky: (1949-2018). 1. vyd. Praha: NLN, 2019. 448 s. ISBN 978-80-7422-596-3. 

Související články[editovat | editovat zdroj]