Sun Fo
| Sun Fo / Sun Ke 孫科 | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. října 1891 Čung-šan |
| Úmrtí | 13. září 1973 (ve věku 81 let) Tchaj-pej |
| Příčina úmrtí | diabetes mellitus |
| Alma mater | Kalifornská univerzita v Berkeley Kolumbijská univerzita |
| Povolání | politik |
| Politické strany | Kuomintang Čínská aliance |
| Nábož. vyznání | protestantismus |
| Choť | Čchen Šu-jing (1912–1973) |
| Partner(ka) | Jen Aj-ťüan (1932–1936) Lan Ni (1936–1948) |
| Děti | Sun Č'-pching Sun Č'-čchiang Sun Suej-jing Sun Suej-chua Sun Suej-fang Sun Suej-fen |
| Rodiče | Sunjatsen[1] a Lu Mu-čen |
| Příbuzní | Sun Wan a Fumiko Mijagawaová (sourozenci) |
| Funkce | Předseda vlády Čínské republiky (1948–1949) Předseda vlády Čínské republiky (do 1932) člen Ústavodárného národního shromáždění |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sun Fo nebo Sun Kche (zjednodušené znaky: 孫科, pchin-jin: Sūn Kē, kantonský přepis: Sun Fo; Čung-šan, 21. října 1891 – Tchaj-pej, 13. září 1973) byl vysoce postaveným úředníkem ve vládě Čínské republiky, kde zastával několik důležitých funkcí.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Byl jediným synem Sunjatsena, zakladatele Čínské republiky, a jeho první manželky Lu Mu-čen. Sun se narodil v okrese Siang-šan v dnešní prefektuře Čung-šan v čínském Kantonu. Na studia odcestoval roku 1895 na Havaj, kde žil s babičkou. V roce 1911 zde promoval na Saint Louis College (nyní Saint Louis School, K-12, Honolulu na Havaji). V roce 1916 získal bakalářský titul z umění na University of California v Berkeley a posléze v roce 1917 magisterský titul na Columbia University. Na kolumbijské univerzitě rovněž obdržel čestný titul doktora práv.[2] Poté se oženil s Kwai Jun-chun. Měl dva syny (Sun Tse-ping a Sun Tse-kiong) a dvě dcery (Sun Sui-ying a Sun Sui-hwa).[3]
Po návratu do Číny byl Sun jmenován starostou Kantonu. V té době zde sídlila vláda Kuomintangu (KMT) v čele s jeho otcem. Svou pozici zastával mezi lety 1920 až 1922 a znovu pak od roku 1923 až do roku 1925 (v letech 1922 až 1923 byl Sunjatsen vyhoštěn Čchen Ťiung-mingem. Do Výkonného výboru v KMT vstoupil v roce 1926. Členem zůstal až do roku 1950 a zastupoval KMT v mírových dohodách s čínskou komunistickou stranou. Ve vládě Čínské republiky zastupoval funkce ministra komunikací (1926–1927), ministra financí (1927–1928) a ministra železnic (1928–1931).[2]
V roce 1928 se stal prezidentem národní univerzity Chiao Tun v Šanghaji a provedl mnoho administrativních a vzdělávacích reforem, včetně zavedení oddělení morálního vzdělávání. Vytvořil Science College, která zahrnovala tři oddělení (matematiku, fyziku a chemii).[4]
V letech 1931 až 1932 zastával funkci předsedy vlády Čínské republiky a mezi roky 1932 až 1948 funkci předsedy Legislativního dvora. Na této pozici se rovněž podílel na vypracování ústavy z roku 1947. Následujícího roku 1948 působil jako člen vládní komise, která měla být zrušena na základě ústavních změn, poté co se Sun stal viceprezidentem Výkonného dvora.[4]
V době bojů proti japonské invazi usiloval o podepsání dohody mezi KMT a Komunistickou stranou Číny (KS Číny). V roce 1949 však proběhla občanská válka, která skončila vítězstvím komunistů.[5] Poté Sun odešel roku 1951 do exilu v Hongkongu. Následně se v letech 1951 až 1952 přesunul do Evropy, a nakonec mezi lety 1952 až 1965 odcestoval do Spojených států. Z USA nakonec odešel, aby se stal poradcem prezidenta Čankajška, který v té době již sídlil v Tchaj-peji na Tchaj-wanu, a předsedou Zkušebního dvora. Tento úřad zastával až do své smrti (1973).[3] Kromě toho byl na Tchaj-wanu rovněž předsedou správní rady Soochow University (1966–1973).[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sun Ke na francouzské Wikipedii.
- ↑ Immanuel C. Y. Hsü: The Rise of Modern China, Sixth Edition. Spojené státy americké. 2000. ISBN 978-0-19-512504-7.
- ↑ a b the Museum of Dr. Sun Yat-sen. www.sunyat-sen.org [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Fo Sun. prabook.com [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Life of Guangzhou - Sun Ke. www.lifeofguangzhou.com [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-24.
- ↑ BAKEŠOVÁ, Ivana; KUČERA, Ondřej; LAVIČKA, Martin. Dějiny Čínské lidové republiky: (1949-2018). 1. vyd. Praha: NLN, 2019. 448 s. ISBN 978-80-7422-596-3.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sun Fo na Wikimedia Commons
