Suchoj Su-57

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Su-57)
Skočit na: Navigace, Hledání
Suchoj Su-57
Určení víceúčelový stíhač
Výrobce Sjednocená letecká korporace
Suchoj
První let 29. ledna 2010[1][2][3]
Zařazeno 2019 (plán)[4]
Charakter Testy atd.
Uživatel Ruské letectvo
Ruské námořnictvo[5]
Vyrobeno kusů 9 letuschopných prototypů[6]
Cena za kus 47,5–57 mil. USD[7]
Cena za program 8–10 mld. USD (odhad)[8][9][10]
Varianty Suchoj/HAL FGFA

Suchoj Su-57 (rusky Сухой Су-57) je jednomístný dvoumotorový proudový víceúčelový stíhací letoun páté generace se schopnostmi stealth navržený k vybojování vzdušné převahy a k bitevním úkolům.[11] Letoun je výsledkem projektu PAK FA (rusky ПАК ФА, Перспективный авиационный комплекс фронтовой авиации, Perspektivnij aviacionnij komplex frontovoj aviacii), což je program ruského letectva pro stíhací letoun páté generace. Původní označení firmy Suchoj pro letoun je T-50. Su-57 by měl být prvním letounem v ruském vojenství se schopnostmi stealth. Disponovat by měl schopnostmi jako je supercruise, dále jakousi "supermanévrovatelností" a pokročilejší avionikou, která by měla překonávat předchozí generace stíhačů, stejně jako pozemní nebo námořní obranné vybavení.[12][13]

Su-57 je zamýšlen jako nástupce letounů MiG-29 a Su-27 v rámci ruského letectva a slouží jako základ pro další letoun páté generace (FGFA), který je vyvíjen společně firmami Suchoj a Hindustan Aeronautics Limited (HAL) pro indické letectvo.[14][15] Prototyp stroje Su-57 poprvé vzlétl 29. ledna 2010 a dodávky ruskému letectvu jsou očekávány na rok 2018.[16] Prototypy a počáteční seriové stroje budou dodány s modernizovanou variantou motoru AL-31F, který používají letouny Su-27, zatímco se v současné době vyvíjí nová generace motoru. Očekávaná životnost či délka služby strojů je 35 let.[17]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Druhý prototyp

T-50[18] by měl být letoun „střední třídy“ s váhou okolo 30 t (lehký PAK FA má mít 14 t). Pohánět by ho měly 2 motory typu AL-41F1 s měnitelným vektorem tahu (technologie KLIVT) a jeho rychlost by se měla pohybovat okolo 2-2,2 Ma. Motory by měly mít maximální tah 152 kN. Možné je též použití motoru R145M-300 s tahem okolo 160 kN. Palubní radar bude nově vyvíjená varianta IRBIS nebo ŽUK (N050?),se schopností sledovat 32 cílů a „pálit“ na 8. Maximální dosah 400 km, cíle Stealth do 70 km.

Letoun se vyznačuje charakteristikami stealth jako mají například F-22 a F-35. Nové druhy výzbroje (moderniznované R-77 (изд. 180) a modernizované R-37(изд. 810).[19]

První vzlet prototypu byl původně oznámen v letech 2008/9. Dle posledních informací se na financování projektu budou podílet i indické firmy. První zkušební let prototypu se uskutečnil v pátek 29. ledna 2010 z letiště závodu v Komsomolsku na Amuru v délce cca 45 minut, řekla televizi Rossija mluvčí společnosti Suchoj.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Radarová soustava[editovat | editovat zdroj]

AESA radar v náběžné hraně křídla představen na airshow MAKS 2009
radar typu AESA určený pro Suchoj T-50 na airshow MAKS 2009

Suchoj Su-57 je vybaven unikátní radarovou soustavou S121 složenou z hlavního palubního radiolokátoru a 4 menších radiolokátorů, umístěných po bocích v přední části trupu a v náběžných hranách křídel.

Základ tohoto systému tvoří výkonný radiolokátor NIIP Otakar N050 s nepohyblivou plošnou fázovou anténou a elektronickým snímáním (AESA), který sestává z více než 1 500 samostatných přijímacích a vysílacích modulů, pracujících v kmitočtovém pásmu X (8 –12 GHz). Dokáže současně sledovat až 32 vzdušných cílů a útočit na 8 z nich. Zorný úhel tohoto radiolokátoru představuje 240 stupňů. Poprvé byl představen na airshow MAKS v roce 2009. Jedná se o druhý ruský palubní radiolokátor typu AESA (prvním byl radiolokátor Žuk-AE od společnosti Fazotron, vyvíjený pro MiG-35).[20]

Kromě hlavního radaru je stroj vybaven dalšími 4 radary. Dva malé radary umístěné v přední části trupu slouží ke sledování situace po bocích letadla a zásadním způsobem rozšiřují zorný úhel celé radarové soustavy. Stejně jako hlavní radiolokátor jsou i tyto určeny pro kmitočtové pásmo X. Další dva radary jsou umístěny v náběžných hranách křídel. Pracují v kmitočtovém pásmu L (1–2 GHz) a slouží k detekci letadel typu stealth (s nízkou pravděpodobností odhalení).

Původně se počítalo s ještě jedním radiolokátorem pro zadní polosféru, avšak od tohoto řešení se upustilo. Hlavním důvodem byly pravděpodobně problémy s celkovou integrací a zvýšené náklady.[21]

Pohon[editovat | editovat zdroj]

AL-41F1

O pohon letadla se starají dva nové motory 5. generace Saturn-Ljulka AL-41F1 (Izdelije 117) s měnitelným vektorem tahu, umožňující let nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování (tzv. supercruise). Každý motor dokáže vyvinout maximální tah 147 kN.

Vzhledem k tomu, že v době letu prvního prototypu (T-50-1) ještě nebyly tyto pohonné jednotky k dispozici, byly do tohoto letadla nainstalovány motory AL-41F1A (Izdelije 117S) s tahem 142 kN. Tyto motory jsou původně určeny pro letadla Su-35S (známé také jako Su-35BM), což jsou modernizované Su-35 s měnitelným vektorem tahu. Motor AL-41F1A je odvozen ze staršího motoru AL-31F, který pohání Su-27.

Pro sériové stroje se vyvíjí zatím neidentifikovaný typ motoru s výkonem 157 kN.

Testování[editovat | editovat zdroj]

Pumpáž motoru Suchoje PAK FA na MAKS 2011

První let letadla s prototypovým označením T-50-1 se uskutečnil 29. ledna 2010 ráno v Komsomolsku v kokpitu se zkušebním pilotem Sergejem Bogdanem. Samotný let trval 47 minut.[22] Následně dostal prototyp kamuflážní nátěr, složený z bílé barvy na centrální části trupu a řadou, doplněný o odstíny šedé na ostatních částech letadla. Druhý let prototypu v trvání 57 minut se uskutečnil 12. února 2010.[23] Třetí let proběhl následující den. Pak bylo letadlo převezeno do oblasti Žukovskij u Moskvy. První let na nové základně se uskutečnil 29. dubna 2010. Délka letu byla 39 minut.

Druhý prototyp (T-50-2), který byl již vybaven optoelektronickým systémem, vykonal svůj první zkušební let 3. března 2011. Stejně jako u prvního prototypu se let uskutečnil z letecké základny v Komsomolsku na Amuru. Letadlo pilotoval opět Sergej Bogdan. Let trval 44 minut.[24]

Letové zkoušky prvních dvou prototypů probíhaly v roce 2011 velmi intenzivně. 3. listopadu 2011 se uskutečnil v pořadí stý let tohoto letadla.

Třetí prototyp byl zalétán 22. listopadu 2011. Na rozdíl od prvních dvou prototypů, jejichž hlavním úkolem je testování fundamentálně nové letecké konstrukce, je třetí vybaven novou avionikou a radarovou soustavou S121 s výkonným palubním radarem, který bude testován v průběhu roku 2012. Jedná se o radar kategorie AESA.

Čtvrtý prototyp T-50-4 poprvé vzlétl 12. prosince 2012.[25] V únoru 2013 bylo oznámeno, že v březnu téhož roku budou zahájeny státní zkoušky typu T-50. V té době bude k dispozici již pět prototypů.[26]

V květnu 2014 byly ve Voroněži poprvé předvedeny prototypy letounu T-50 s podvěšenými maketami raketové výzbroje. Jednalo se o prototyp T-50-3 s maketami raket R-73 a R-77, T-50-4 s maketami R-77 a Ch-31, které provedly několik bojových manévrů během prvního dne ruského leteckého cvičení Aviadarts 2014. Při ostrých zkouškách raketové výzbroje budou nejprve testovány již existující typy řízených střel a testy nových perspektivních typů budou následovat až v dalších etapách zkoušek.

28. prosince 2014 byl na leteckou základnu v oblasti Žukovskij u Moskvy Antonovem An-124 dopraven prototyp označený jako T-50-6-2. Tento prototyp je určen speciálně na pozemní zkoušky.

15. září 2016 bylo zveřejněno video z testování 30mm kanónu 9A1-4071K (GSH-301) pro Suchoj T-50. [27]

18. prosince 2016 byl na letišti v ruském městě Komsomolsk na Amuru představen osmý prototyp s označením T-50-8-2, na kterém byly následně provedeny i letové testy.[28]

20. ledna 2017 bylo s T-50 PAK FA poprvé testováno tankování paliva za letu z tankeru Il-78. [29]

24. dubna 2017 vzlétl osmý létající prototyp T-50-9 a v polovině května byly zveřejněny fotografie letadla během letu s přídavnými palivovými nádržemi.[30]

10. srpna 2017 velitel ruského letectva generálplukovník Viktor Bondarev potvrdil, že letoun s továrním označením Suchoj T-50 bude zařazen do Ruského letectva jako Suchoj Su-57.[31]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Т-50 3 views.svg

Zdroj: warfare.ru,[32] pravda.ru[33]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Délka: 19,8 m
  • Rozpětí: 14 m
  • Výška: 6,05 m
  • Nosná plocha: 78,8 m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 18 500 kg
  • Vzletová hmotnost: 26 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 37 000 kg
  • Užitečná zátěž 7 500 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor AL-41F1, každý o tahu 147 kN (prototypy) 157+ kN (finální verze)
  • Zásoba paliva: 10 300 kg

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: Mach 2+, 2 100-2 600 km/h[32][34]
  • Cestovní rychlost: 1 300-1 800 km/h
  • Přeletový dolet: 5 500 km
  • Dostup: 20 000 m
  • Stoupavost: 350 m/s
  • Plošné zatížení: 330–470 kg/m2
  • Tah / hmotnost: 1,19

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Kanóny: 1× 30 mm kanon 9A1-4071K (Gš-301)
  • Vzduch-vzduch:
    • 4× K-77M nebo 4× izdělije 810
    • 2× K-74M2 nebo 2× izdělije 300
  • Vzduch-země:
    • Ch-38M nebo 4× Ch-58UShK nebo 8× KAB-250 nebo 4× KAB-500
    • 2× K-74M2 nebo 2× izdělije 300
  • Vzduch-moře:
    • 4× Ch-35
    • 2× K-74M2 nebo 2× izdělije 300

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Suchoj T-50 PAK FA na slovenské Wikipedii.

  1. "Russia to start flight tests of fifth-generation in 2009" (April 3, 2008). RIA Novosti.
  2. "Русский Raptor" впервые взлетит через три дня [online]. LIFE NEWS, [cit. 2010-01-25]. Dostupné online.  
  3. "Российский истребитель пятого поколения поднялся в воздух [online]. Lenta.ru, [cit. 2010-01-29]. Dostupné online.  
  4. Russian Armed Forces to Receive T-50 Fighter Jets in 2019, S-500 Systems in 2020. Sputniknews [online]. 2017-05-24. Dostupné online.  
  5. Druzhinin, Alexei(28 September 2009),"Defense: Russian Navy to get fifth generation carrier fighter after 2020",RIA Novosti(RU), http://www.en.rian.ru/mlitary_news/20100928/160747881.html, retrieved 26 January 2011 .
  6. Эволюция ПАК ФА. Как менялся российский истребитель пятого поколения
  7. Defence International 2011/02 P.35 (Chinese) [official Russian estimate]
  8. Pandit, Rajat. "India, Russia to ink new military pact." Times of India, 10 October 2009.
  9. Shukla, Ajai. "India, Russia close to PACT on next generation fighter." Business Standard, 5 January 2010.
  10. Shukla, Ajai. "India to develop 25% of fifth generation fighter/" Business Standard, 6 January 2010.
  11. Russia’s 5th-generation fighter jet named as Su-57 [online]. . [1]. (anglicky) 
  12. Sukhoi: Т-50-2 fighter aircraft made the flight to Akhtubinsk, tisková zpráva, [cit. 5 March 2014], Dostupné on-line.
  13. Sukhoi: Sukhoi Company launches flight tests of PAK FA advanced tactical frontline fighter, tisková zpráva, [cit. 26 January 2011], Dostupné on-line.
  14. Unnithan, Sandeep."India, Russia to have different versions of same fighter plane", 29 September 2008. 
  15. Cohen, Ariel."Russia bets on new Sukhoi fighter to match F-35", 16 January 2009. 
  16. "Russia’s T-50 stealth fighter in tests for integration with missiles", News Ghana, Feb 22, 2017. Ověřeno k 22 Feb 2017. 
  17. Druzhinin, Alexei."Defense: Russian Air Force to buy over 60 fifth-generation fighters". Ověřeno k 26 January 2011. 
  18. Daly, Kieran (11. srpna 2009). "Russia's United Aircraft reaches maturity". Flight International.
  19. Russia's newest fighter jet is 5th-generation 'in name only'
  20. PICTURE: Russia unveils AESA radar for PAK FA fighter flightglobal.com 2009-08-28
  21. PAK FA (Perspektivnyj Aviacionnyj Kompleks Frontovoj Aviacii) hitechweb.genezis.eu 2010-10-09
  22. Russia's Fifth Generation Jet Tested Successfully pravda.ru, 2010-01-29
  23. Russian 5th-generation PAK FA fighter makes 2nd flight defencetalk.com, 2010-02-16
  24. Second Russian PAK FA Prototype Makes First Flight aviationweek.com, 2011-03-03
  25. Čtvrtý T-50 odlétl z Komsomolsku [online]. ATM, rev. 2013-02-04, [cit. 2013-02-16]. Dostupné online.  
  26. Státní zkoušky T-50 již březnu [online]. ATM, rev. 2013-02-15, [cit. 2013-02-16]. Dostupné online.  
  27. Sukhoi T-50 jet cannon test-fired in Russia upi.com, 2016-09-15
  28. 8th prototype of Russian T-50 fifth generation fighter undergoing tests defense-watch.com, 2016-12-18
  29. PAK FA T-50 First Air refueling tvzvezda.ru, 2017-01-20
  30. Т-50-9 с подвесными баками ВПК.name, 2017-05-18
  31. PAK FA: Ruská stíhačka páté generace ponese jméno Su-57
  32. a b "PAK-FA Sukhoi T-50." warfare.ru. Retrieved: 26 January 2011.
  33. "Russia's Fifth Generation Jet Tested Successfully." pravda.ru, 29 January 2010. Retrieved: 26 January 2011.
  34. "ПАК ФА Т-50. paralay.com. Retrieved: 19 November 2012.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Srovnatelné letouny[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]