Studená fúze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jako studená fúze bývá označován jeden specifický způsob provedení jaderné fúze, který v roce 1989 popsali Martin Fleischmann a Stanley Pons.

Někdy se pojmem studená fúze označuje jakýkoliv způsob dosažení jaderné fúze bez použití vysokých teplot. Přesněji, bez použití teplot běžných pro "obyčejnou" jadernou fúzi - fúze při teplotách v řádu tisíců kelvinů by pořád byla "studená", protože běžné teploty pro fúzi jsou v milionech a výš. Studená fúze ovšem stále vytváří teplo a představy některých laiků, že dokáže např. zmrazit sopku, jsou nesprávné.

V roce 1989 Fleischmann a Pons publikovali článek, kde deklarovali, že se jim podařilo provést fúzi za běžných teplot pomocí elektrolýzy těžké vody. Tato zpráva vyvolala obrovský mediální rozruch a mnoho laboratoří se snažilo jejich pokusy zopakovat, některé z nich dokonce pozorování jevu potvrdily. Výše zmínění vědci dokonce v devadesátých letech přišli s tvrzením, že jsou schopni vyrobit funkční zařízení do roku 2000 možná i dříve. Na to však bylo třeba vynaložit nemalé finanční prostředky avšak pořád méně náročné ve srovnání s již vynaloženými penězi na opak jimi představeného principu a sice Horkou fůzi. Peníze na potvrzení svých tezí však nedostali a oficiálně nebylo žádné zařízení dosud vyrobeno.

Jako zásadní problém se jeví fakt, že vědci z Amerických prestižních universit dostali mnohamilionové granty od soukromých firem i vládních subjektů na tzv. Horkou fůzi. V případě prokázání výsledků deklarovaných vědci Fleischmannem a Ponsem by pravděpodobně o své granty a peníze přišli, protože by se výzkumný program ukázal jako slepá ulička. Mluvíme zde o respektované vědecké komunitě na nejvyšší úrovni. Tato situace by změnila nejen financování jejich dosavadních projektů ale v praxi by znamenala doslova energetickou revoluci. Ukončila by totiž během několika dekád závislost na fosilních palivech, energetické rozvodné sítě by mohli prakticky zmizet. Svět by přestal vypouštět kritické množství skleníkových plynů a ozonová vrstva by se během několika desítek let zcela obnovila do úrovně před průmyslovou revolucí. Celá situace velmi připomíná ,,bitvu,, mezi Nikola Teslou a Thomasem. A. Edisonem. Edison prosazoval stejnosměrný proud jakožto řešení elektrifikace světa zatímco Tesla proud střídavý. Edison dokonce prohlásil:,, Střídavý proud je nesmysl který se nikdy nebude používat a navíc je nebezpečný,,. Aby dodal svému tvrzení váhu rozjel kampaň na přesvědčení veřejného mínění o pravdivosti svého tvrzení při kterém pálili zvířata elektrickým proudem. Naštěstí pro lidstvo se jako zázrakem podařilo prosadit a masově rozšířit Teslův princip střídavého proudu, který oproti velice ztrátovému a neefektivnímu řešení Edisona funguje na celém světě dodnes.

Od té doby se objevilo několik dalších prohlášení o pozorování studené fúze či dokonce o připravenosti jejího využití k výrobě energie (např. reaktor E-Cat),[1] ale pozorování jevu byla buď vyvrácena, nebo nebyly poskytnuty údaje potřebné k reprodukci.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WAGNER Vladimír: Proč italská studená fúze nemůže fungovat. O.S.E.L., 24. ledna 2011

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]