Struna hřbetní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kopinatec je jeden z živočichů, kteří mají strunu hřbetní po celý život; na tomto schématu je pod číslem (2), hnědě
Průřez lidským embryem, notochord je černé kolečko pod modře vyznačenou nervovou trubicí

Struna hřbetní (chorda dorsalis, též notochord) je společný znak strunatců. Vzniká z mezodermu, tzv. chordomezodermu, a tvoří ji pružná chondroidní tkáň, která připomíná chrupavku. Během embryonálního vývoje se jedná o významné indukční centrum, jelikož stimuluje vývoj osových součástí zárodku.[1]


Výskyt

U pláštěnců mimo vršenek není v dospělosti přítomna. Kopinatci ji mají po celý život. U obratlovců je silně na ústupu (už v embryogenezi), zatlačuje ji chrupavka nebo kostní tkáň. U obratlovců persistují pouze její zbytky jako nucleus pulposus v meziobratlové ploténce [1]

Vývoj u člověka

Klíčem ke vzniku notochordu u lidského embrya je pochopení procesu gastrulace: nořící se epiblastové buňky vytváří tímto způsobem entodermální a mezodermální tkáně. Jednou z nich je i notochord čili struna hřbetní. Část buněk vnikajících primitivní brázdičkou do spodní části embrya se stáčí směrem k tzv. prechordální ploténce, o tu se zastaví a vytvoří hlavový úsek notochordu. Následně sice nakrátko zaniká, ale později se opět zvýrazňuje a tvoří pevnou osu vedoucí od Hensenova uzlu (na jenom konci brázdičky) až po prechordální ploténku. Díky slavnému procesu neurální indukce později dojde nad chordou ke vzniku nervové trubice (osa nervové soustavy) a později i základů dalších struktur.[2]

Reference

  1. a b VACEK, Zdeněk. Embryologie. [s.l.]: Grada publishing, 2006. 
  2. Richard Jelínek, et al. Histologie embryologie [online]. 3. lékařská fakulta UK. Dostupné online. 

Šablona:Pahýl - anatomie