Strukturální marxismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Strukturální marxismus je v sociovědním pojetí speciální teorie vycházející z marxistické filozofie a strukturálního funkcionalismu, která se rozvinula ve Francii v 60. letech 20. století. Teorie je založena na rozdělení společnosti do jednotlivých struktur: ekonomická, politická, teologická a teoretická. Všechny čtyři struktury mají přitom osobité vlastnosti, plní konkrétní funkce a řídí se stejnými procesy. Důležité faktory, které podle teorie definují společenské interakce, jsou princip směny a proces produkce. Hlavní představitelé strukturálního marxismu byli francouzský antropolog a filozof Claude Lévi-Strauss (1908–2009) a sociolog Louis Althusser (1918–1990).[1]

Hlavní myšlenky teorie[editovat | editovat zdroj]

Celá teorie je silně provázána s Marxistickou filozofií. Louis Althusser při jejím vývoji čerpá zejména z pozdního období marxismu, ale odmítá Marxův ekonomický determinismus. Ačkoli by se mohlo zdát, že strukturální marxismus je antonymem ke kapitalistickému myšlení, úzce s ním souvisí a některé své myšlenky staví právě na fungování kapitalistické společnosti.

Podle teorie Louise Althussera se všechna společenství skládají ze čtyř rovin (instancí nebo struktur): ekonomická, politická, ideologická a teoretická. Každá z rovin má svůj vlastní způsob „produkce“ a plní odlišnou funkci, kterou jí společnost „zadává“. Instance se často v určitých situacích překrývají a doplňují. Avšak Louis Althusser navázal na myšlenky Strausse, když označil ekonomickou instanci za tu nejdůležitější ze všech a tvrdil, že ostatní instance jí ve finále podléhají, přestože samy mohou být dosti význačné. Proto označujeme ekonomickou rovinu jako „superinstanci“. To znamená, že v určité sociální formaci mohou dominovat jiné instance než hospodářství, ale jejich dominanci stejně musíme vysvětlit ekonomicky.[1]

Podle Althusserova procesu je možné, každý proces popsat pomocí 3 prvků a 2 vztahů. Prvky jsou: 1. pracovníci, 2. výrobní prostředky, 3. nepracující (přivlastňovatelé nadhodnoty). Vztahy jsou: 1. vztah k vlastnictví, 2. vztah k reálnému nebo materiálnímu přivlastnění. Kombinací těchto prvků a vztahů, tedy lze získat jednotlivé formy výrobních procesů.[1]

Louis Althusser i Claude Lévi-Strauss tvrdili, že struktury jsou výsledkem transformačních sil a „třecích ploch“ ve společnosti a jedinec na ně nemá ani nemůže mít žádný vliv. Jedincovo přesvědčení je tedy pouze důsledkem působení ideologie, která v dané kultuře či společnosti působí. Althusser ve spojení s touto myšlenkou mluvil o teoretickém antihumanismu.[1]

Strukturální interpretace Marxe podle Louise Althussera[editovat | editovat zdroj]

Za nejvýznamnějšího strukturálního marxistu je považován francouzský filozof Louis Pierre Althusser. Proslavil se zcela originální a poutavou interpretací Marxových děl i Marxe samotného.[2]

Althusserovou celoživotní snahou bylo překonání stalinismu[3]. Snažil se z Marxova marxismu učinit rovnocennou vědu, která by představovala vodítko pro politickou stranu nebo hnutí usilující o praktický humanismus[4].

V době, kdy byl hegelianismus na ústupu, hrozilo Marxově filosofii, že se ocitne v pozadí, neboť Marxova filosofie byla spojovaná s Hegelovskou filosofií. Toho se chtěl Althusser vyvarovat. Proto vsadil na tehdy populární strukturalismus[5] a jasně oddělil Marxe od Hegela, kdy rozděluje Marxe na hegelovského (předvědeckého) a Marxe vědeckého.[6]

Tento přechod nazýval epistemologický zlom (převzal od Gastona Bachelarda), který po roce 1845 podle Althussera zakládá vzniku marxistické vědy. Příznakem epistemologického zlomu je podle Althussera vznik nové problematiky, metody a proměna terminologie, kdy místo antropologických konceptů nastupují pojmy jako výrobní síly, společenská formace, nebo nadstavba. V případě Marxova Kapitálu jde především o použití konceptu nadhodnoty. Právě Kapitál Althusser řadí do Marxova vědeckého období a ve své knize Číst Kapitál se zabýval otázkami vědeckého poznání.[6]

Althusser byl přesvědčený, že vědecké poznání a založení vědy nemůže být založeno hlavně na subjektu a jeho schopnosti získat poznatky (na kterém právě stojí humanismus), ale na konceptu antihumanismu.[6]      

Antihumanismus podle Petra Kužely (český filozof) nezkoumá lidské potřeby, či podstatu (jak to dělá humanismus), ale zkoumá strukturu, která potřeby i lidskou podstatu společensky určuje. Právě humanismus Althusser kritizuje a říká, že základem už vědeckého marxismu je antihumanismus[6]. Samotný pojem antihumanismus může vyvolávat pocit, že je vyhraněný proti člověku samotnému a nebere ohledy na jednotlivce, ale antihumanismus v pojetí Althussera se právě snaží o opak, o praktický humanismus a ilegitimizaci hrůz stalinismu[7].

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv se Althusser proslavil svým strukturálním pojetím Marxe, s jeho dílem je spjata kritika a v dnešní době je Althusserová interpretace pokládána za nepřesvědčivou[8]. Zpochybňováno je taky Althusserovo spojování se strukturalismem, kdy samotný zakladatel strukturalismu Lévi-Strausse prohlásil, že příbuznost mezi jeho strukturalismem a tím Althusserovým existovala jenom v představách Pařížanů[9], dokonce i sám Althusser se později vůči jeho spojováním se strukturalismem vymezoval.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Structural Marxism na anglické Wikipedii.

  1. a b c d JANDOUREK, Jan. Úvod do studia sociologie. [s.l.]: Portál s.r.o., 2009. S. 53-54. 
  2. LEWIS, William. The Stanford Encyclopedia of Philosophy. Metaphysics Research Lab [online]. Standford University, 2018. Dostupné online. 
  3. KUŽEL, Petr. Filosofie Louise Althussera: o filosofii, která chtěla změnit svět. 1. vydání. vyd. Praha: Filosofia, 2014. S. 140. 
  4. HAUSER, Michael. Teoretický antihumanismus a dialogický subject. Althusser a Machovec. (Teoretické míjení antihumanismu a humanism), Althusser, L., The Humanist Controversy and Other Writings. New York: [s.n.], 1966-67. S. 274. 
  5. a b KUŽEL, Petr. Althusser: Filosofie a politika- O filosofii, která chce změnit svět. A2. [s.l.]: [s.n.], 2012. 
  6. a b c d Diplomová práce, Bc. Jaroslav Chramost- Filosofický revizionismus v Československu mezi lety 1956–1968. Univerzita Karlova, Filozofická fakulat, Ústav politologie, Praha 2018 (s.94) Kužel, Petr. Filosofie Louise Althussera: o filosofii,která chtěla změnit svět. 1. vyd. Praha: Filosofia, 2014. s 45. / taktéž ALTHUSSER, Louis. For Marx. 1. vyd. London: Verso. 2005, s. 33-35. (s.95) ALTHUSSER, Louis. The Humanist Controversy and Other Writings. 1. vyd. London: Verso, 2003. s. 263/ ALTHUSSER, Louis. (ed.), Reading Capital. 1. vyd. London: NLB, 1970. s. 203. (s.93) ALTHUSSER, Louis. (ed.), Reading Capital. 1. vyd. London: NLB, 1970. 93 s. (s.96) Kužel, Petr. Filosofie Louise Althussera: o filosofii,která chtěla změnit svět. 1. vyd. Praha: Filosofia, 2014. s. 23
  7. HAUSER, Michael. Teoretický antihumanismus a dialogický subject. Althusser a Machovec. (Teoretické míjení antihumanismu a humanism), Althusser, L., The Humanist Controversy and Other Writings. New York: [s.n.], 1966-67. S. 274. 
  8. MARŠÁLEK, Jan. Historie sociologie a historie věd: Čekání na společný příběh?. Brno: Katedra sociologie FSS MU: [s.n.], 2012. S. 70. 
  9. PETRUSEK, Miroslav. Čtyři velká francouzská jubilea: Émile Durkheim (*1858), Claude Lévi-Strauss (*1908), Raymond Aron (†1983), Louis Althusser (*1918). [online]. Sociologický časopis, 2008. [8) http://sreview.soc.cas.cz/uploads/c882862fbd9b82230c77b73a0b706d4ca7552e70_513_2008-2medailon.pdf Dostupné online]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jandourek Jan, Úvod do studia sociologie

Související články[editovat | editovat zdroj]