Strmělka anýzka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxStrmělka anýzka
alternativní popis obrázku chybí
Strmělka anýzka (Clitocybe odora)
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení Basidiomycota
Třída stopkovýtrusé (Agariomycetes)
Řád pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď čirůvkovité (Tricholomataceae)
Rod strmělka (Clitocybe)
Binomické jméno
Clitocybe odora
(Bull.) P. Kumm.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strmělka anýzka, známá také jako strmělka anýzová, latinsky Clitocybe odora, patří mezi jedlé a dobře rozpoznatelné strmělky.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Tato jedlá houba, patřící do řádu pečárkotvaré, je charakteristická svou výraznou anýzovou vůní. Právě proto se při přípravě pokrmů používá v menším množství. Vhodná je jako koření a přidává se do směsi hub upravených začerstva nebo nakládaných do octa. Přidává se také do polévek a omáček.

2014-říjen 25.JPG

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Clitocybe odorabilis
  • Agaricus odorus Bull.
  • Agaricus trogii Fr.
  • Agaricus virens Scop.
  • Agaricus viridis Huds.
  • Clitocybe odora var. alba J.E. Lange
  • Clitocybe trogii (Fr.) Sacc.
  • Clitocybe virens (Scop.) Sacc.
  • Clitocybe viridis (With.) Gillet
  • Gymnopus odorus (Bull.) Gray
  • Lepista odora (Bull.) Harmaja

Záměna[editovat | editovat zdroj]

Záměna této strmělky za jinou je spíše výjimečná, jelikož po přivonění i k mírně vybledlým plodnicím lze houbu bezpečně určit podle charakteristické vůně, přesto se může někdy podobat šedavě zbarveným čirůvkám.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se na podzim (září až listopad) ve smíšených lesích na výživných písčitých i jílovitých půdách. Místy se může vyskytovat velmi hojně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Klobouk: nepravidelně rozložený, nejprve polokulovitý, později spíše plochý až doširoka rozprostřený, 3-7 cm široký, matný, zelenomodrý či měděnkově zelený, vybledající do šedavých až bělavých odstínů, někdy i hnědavě okrové odstíny vyskytující se převážně uprostřed klobouku

Lupeny: tenké, široké, smetanové až šedozelené, mírně sbíhavé

Třeň: 3-4 x 0,3-0,6 cm, hladký, válcovitý, někdy pokroucený, bělavý až modrozelený se špinavě bílou bází

Výtrusný prach: bílý

Dužnina: silně voní po anýzu, chuť jemně kořeněná

Rozšíření: rozšířená v celém mírném pásmu severní polokoule

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Holec, J.,Bielich, A., Beran, M., Přehled hub střední Evropy, Praha: Academia 2012, ISBN 978-80-200-2077-2

Hagara, L., Atlas hub, Martin: Neografia 2002, ISBN 80-88892-46-5

G. J. Keizer, Encyklopedie hub, Praha: ARTEDIT, 1999. ISBN 80-7234-117-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]