Stridsvagn 103

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stridsvagn 103
Strv 103C
Strv 103C
Typ vozidla hlavní bojový tank
Země původu ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Historie výroby
Výrobce Bofors
Návrh 1956
Období výroby 1967–1971
Vyrobeno kusů 290
Ve službě 60. léta – 1997
Základní charakteristika
Posádka 3
Délka 7,04 m
8,99 m s kanónem
Šířka 3,26 m
Výška 1,90 m
Hmotnost 39,7 t verze B
42,5 t verze C
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 40–70mm
Hlavní zbraň 105mm kanón Bofors L/62
50 nábojů
Sekundární zbraně 3 x 7,62mm kulomet Ksp 58
Pohon a pohyb
Pohon vznětový K60
turbína Boeing
(179 kW)
(366 kW)
Odpružení Hydropneumatické
Max. rychlost 50 km/h (na silnici)
6 km/h (ve vodě)
Poměr výkon/hmotnost 18,3 hp/tunu (B a C)
Dojezd 390 km

Stridsvagn 103 (česky tank), zkráceně Strv 103, známý též jako S-tank, byl mezi 60. a 90. lety 20. století hlavním bojovým tankem švédské armády. Je znám především svou nekonvenční bezvěžovou konstrukcí, s hlavní výzbrojí, tankovým kanónem ráže 105 mm, nepohyblivě uloženým v čele korby vozidla. Jeho zaměřování v odměru bylo prováděno otáčením celého vozidla a v náměru změnou nastavení hydropneumatického odpružení podvozku tanku. Výhodou ale byla velmi nízká silueta tanku, vhodná především k obraně. Strv 103 tvořily hlavní část švédských obrněných jednotek, ale dnes již patří do historie. Po náročném výběrovém řízení byl nahrazen mnohem univerzálnějším německým tankem Leopard 2A5 (Strv 122).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Armáda si byla kvalitou celé konstrukce naprosto jistá. Proto již v roce 1960 objednala v předstihu 10 předsériových tanků, ačkoliv finální prototyp Strv 103 byl hotov až o rok později. Kompletní vývoj celého revolučního tanku stál 45 mil. švédských korun (téměř 3 mil. tehdejších dolarů nebo 9 miliónů liber).[zdroj?]

Výhody a nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Stridsvagn 103 C s odminovacím zařízením
Kanon tanku

Strv 103 byl první (a dosud jediný) sériově vyráběný hlavní bojový tank, jehož kanón nebyl uložen v plně otočné pohyblivé věži. Místo věže bylo použito kasematové uspořádání – kanón byl pevně uložen přímo do korby vozidla. Tato převratná koncepce přinesla řadu velkých výhod a dvě výrazné nevýhody.

Tank vynikal mimořádně nízkou siluetou, která znesnadňovala jeho objevení a zasažení nepřítelem (zejména pokud tank stál na odvrácené straně kopce). Kvůli nepřítomnosti velké silně pancéřované věže byl také výrazně lehčí a se svou hmotností kolem 42 tun patřil k nejlehčím moderním tankům. Díky tomu může normálně plavat, zatímco všechny ostatní tanky ztrácejí čas hledáním vhodného mostu či brodu.

Strv 103 byl prvním tankem na světě s plně automatickým nabíjením kanónu, což umožnilo redukci posádky na tři muže. Jeho hlavní zbraní je 105 mm kanón L74 (modifikovaný britský kanón L7) s drážkovaným vývrtem hlavně, jehož nabíjení zajišťuje výkonný automat se zásobníkem na 50 různých nábojů. Složení zásobníku je samozřejmě ovlivněno aktuálními bojovými úkoly, ale obvykle obsahuje 25 podkaliberních a 25 tříštivotrhavých nábojů. Kanón dokáže střílet rychlostí až 15 ran za minutu.

Strv 103 byl prvním tankem na světě s plně hydropneumatickým odpružením podvozku řízeným servomotory. To umožňovalo snadno nastavovat náměr pevně uloženého kanónu, který se mohl podélně naklánět v rozsahu od −12 do +12 stupňů. Odměr kanónu se prováděl natočením celého tanku do požadovaného směru. Otočka o 90 stupňů trvala přibližně 2 až 3 sekundy, což bylo během 60. let minulého století zcela dostačující (rotační mechanismy v tehdejších tankových věžích byly jen nepatrně rychlejší).

Strv 103 byl také prvním tankem na světě, který byl poháněn plynovou spalovací turbínou (známý sovětský tank T-80 se dostal k bojovým jednotkám až v roce 1976). Celý pohonný systém však byl kombinovaný. Tank byl poháněn plynovou turbínou Boeing 553 (výkon 366 kW) a vznětovým vícepalivovým osmiválcovým motorem Rolls-Royce K60 (výkon 179 kW). Přitom obě pohonné jednotky mohly pracovat jednotlivě nebo zároveň podle aktuální situace. Na silnici a v lehkém terénu stačil vznětový motor. V boji nebo obtížném terénu se zapínala turbína, která okamžitě výrazně zvýšila výkon a hbitost celého stroje.

Strv 103 verze B[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv první sériové tanky odpovídaly verzi A, základním typem švédské armády byly Strv 103 verze B, které již dokázaly samostatně plavat a měly i jednoduchý systém nočního vidění pro boj v noci. Důležitým doplňkem se stala radlice.

Strv 103 verze C[editovat | editovat zdroj]

V roce 1986 začala rozsáhlá modernizace na nový standard verze C. Do jejich výzbroje přibyly nové britské podkaliberní střely APDS. Systém řízení palby byl výrazně doplněn balistickým počítačem, laserovým dálkoměrem a pasivními noktovizory švédské výroby. Každý tank Strv 103 také dostal nový vznětový motor Detroit Diesel 6V-53T (výkon 213 kW), nové převodové ústrojí a větší palivové nádrže. Výraznou novinkou bylo také nové přídavné pancéřování zvyšující ochranu proti kumulativním nábojům.

Strv 2000[editovat | editovat zdroj]

Nástupcem vynikajícího tanku Strv 103 se měl stát nový tank Strv 2000, jehož základem měla být pestrá série experimentálních bojových vozidel. Nakonec byla zvolena relativně konvenční konstrukce s malou otočnou věží. Prototyp měl masivní výzbroj – 140 mm kanón a 40 mm rychlopalný kanón proti slabě pancéřovaným cílům. Měl být nejlépe pancéřovaným tankem na světě. Nakonec však byl celý projekt v roce 1991 zrušen pro neúnosnou finanční náročnost.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]