Fonendoskop
Fonendoskop (nástupce stetoskopu) je jednoduchý lékařský nástroj k poslechu a vyšetření pacienta. Používá se nejčastěji k vyšetření srdce (šelesty, tlukot srdce), plic (dýchání), při sledovaní střevních pohybů a velice často spolu s tonometrem k měření krevního tlaku. Stetoskop se oproti tomu využívá v porodnictví k poslechu ozev plodu.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Stetoskop zvyšuje intenzitu zvuku, který lékař slyší. Skládá se z rozšířeného zvoncového konce, který se přikládá na tělo pacienta a zužující se trubice, kterou lékař přikládá ke svému uchu. Tuto jednoduchou pomůcku vynalezl francouzský fyzik a lékař René Théophile Hyacinthe Laënnec a popsal jej ve svém díle Traité de l’auscultation médiate (Paříž, 1819). Stetoskop byl tehdy velkým přínosem pro diagnostiku v medicíně.
Fonendoskop je vylepšený přístroj, který je používán v současnosti. K tělu pacienta se přikládá rozšířený konec s pružnou membránou, která přebírá kmity, které pak putují uzavřeným prostorem (pryžové hadičky) k oběma uším lékaře.[1] Umožňuje tak lékaři lépe slyšet ozvěny orgánů v těle pacienta a zároveň blokovat ruch z okolí.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ NAVRÁTIL, Leoš; ROSINA, Jozef. Medicínská biofyzika. [s.l.]: Grada, 2005. 524 s. ISBN 978-80-247-1152-2.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fonendoskop na Wikimedia Commons
