Přeskočit na obsah

Stenotrophomonas maltophilia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxStenotrophomonas maltophilia
alternativní popis obrázku chybí
Stenotrophomonas maltophilia klinický izolát na McConkeyově agaru
Vědecká klasifikace
Doménabakterie (Bacteria)
KmenProteobacteria
TřídaGammaproteobacteria
ŘádXanthomonadales
ČeleďXanthomonadaceae
RodStenotrophomonas
DruhS. maltophilia
Binomické jméno
Stenotrophomonas maltophilia
Palleroni & Bradbury 1993
Synonyma
  • Pseudomonas maltophilia (ex Hugh and Ryschenkow 1961) Hugh 1981
  • Xanthomonas maltophilia (Hugh 1981) Swings et al. 1983
  • Pseudomonas hibiscicola Moniz 1963
  • Pseudomonas beteli corrig. (Ragunathan 1928) Savulescu 1947
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stenotrophomonas maltophilia je aerobní, nefermentativní, gramnegativní bakterie. Je to nepříliš častý bakteriální patogen lidí způsobující obtížně léčitelné infekce.[1] Původně byl pojmenován Bacterium bookeri[2], následně přejmenován na Pseudomonas maltophilia. S. maltophilia byl také zahrnut do rodu Xanthomonas, než se v roce 1993 stal typovým druhem rodu Stenotrophomonas.[3][4]

S. maltophilia je o něco menší (0,7–1,8  × 0,4–0,7 μm) než ostatní zástupci rodu. Jde o pohyblivé bakterie vybavené polárním bičíkem umožňujícím pohyb. Dobře rostou na MacConkey agaru, a to ve formě pigmentovaných kolonií. S. maltophilia je kataláza pozitivní, oxidáza negativní (což ji odlišuje od většiny ostatních členů rodu) a má pozitivní reakci na extracelulární DNázu.  

S. maltophilia je všudypřítomná ve vlhkém prostředí, v půdě a rostlinách; používá se také v biotechnologických aplikacích.[5]imunokompromitovaných pacientů může způsobovat nozokomiální infekce.

Patogeneze

[editovat | editovat zdroj]

S. maltophilia často kolonizuje vlhké povrchy, jako jsou trubice používané při mechanické ventilaci a zaváděné močové katetry, sací katetry či endoskopy.[2] Infekce je obvykle usnadněna přítomností protetického materiálu (plastu nebo kovu) a nejúčinnější léčbou je tak odstranění protetického materiálu (obvykle centrální žilní katetr nebo obdobný lékařský materiál). S. maltophilia silně ulpívá a vytváří biofilm na plastových površích, i když se tyto schopnosti mezi kmeny mohou velmi lišit. Hydrofobicita souvisí s úspěšnou adhezí a tvorbou biofilmu na polystyrénových površích.[6] S. maltophilia se často vyskytuje společně s Pseudomonas aeruginosa a vytváří vícedruhové biofilmy. S. maltophilia podstatně ovlivňuje architekturu sítě P. aeruginosa, což způsobuje vývoj prodloužených vláken. Tyto změny vznikají v důsledku difúzního signalizačního faktoru kódovaného S. maltophilia.[7][8]

Růst S. maltophilia v mikrobiologických kulturách z respiračních nebo močových vzorků je obtížné interpretovat kvůli nízké patogenitě a jejich nález proto nemusí přímo prokazovat probíhající infekci.[2] Pokud se však vzorky odebírají z míst, která by byla normálně sterilní (např. krev), pak obvykle představuje skutečnou infekci.

U imunokompetentních jedinců je S. maltophilia relativně neobvyklou příčinou pneumonie, infekce močových cest nebo infekce krevního řečiště; u imunokompromitovaných pacientů je však S. maltophilia rostoucím zdrojem latentních plicních infekcí.[9] Zjištěný výskyt kolonizace S. maltofilia u jedinců s cystickou fibrózou stoupá.[10]

Zánětlivá reakce proti bakteriím nebo bakteriálním produktům jsou hlavními patogenními mechanismy infekce S. maltophilia. S. maltophilia uvolňuje vezikuly vnější membrány (OMV), které způsobují zánětlivou odpověď. Bylo prokázáno, že OMV ze S. maltophilia ATCC 13637 jsou cytotoxické pro lidské epiteliální buňky plic. Tam OMV stimulují uvolnění prozánětlivých cytokinů a chemokinových genů, včetně interleukinu IL-1β, IL-6, IL-8, tumor nekrotizujícího faktoru a monocytového chemoatraktantního proteinu-1.[11]

S. maltophilia je přirozeně rezistentní k mnoha širokospektrálním antibiotikům (včetně všech karbapenemů ) v důsledku produkce dvou indukovatelných chromozomálních metalo-β-laktamáz (označených L1 a L2).[12] To velmi ztěžuje léčbu infikovaných pacientů. S. maltophilia je všudypřítomná v životním prostředí a nelze ji odstranit, což ztěžuje prevenci.

Testování citlivosti vyžaduje nestandardní kultivační techniky (inkubace při 30 °C).[13][14] Výsledkem testování při nesprávné teplotě je, že izoláty jsou nesprávně označeny jako citlivé, pokud jsou ve skutečnosti rezistentní. Neměla by se používat disková difúzní metoda, protože je nespolehlivá, a místo toho by se měla použít metoda ředění agaru.[15][16]

S. maltophilia není virulentní organismus a odstranění infikovaného materiálu často stačí k vyléčení infekce; antibiotika jsou vyžadována pouze v případě, že lékařský materiál nelze odstranit. Mnoho kmenů S. maltophilia je citlivých na kotrimoxazol a tikarcilin, ačkoli rezistence roste. [17] Obvykle je citlivá na piperacilin a ceftazidim.[18] Tigecyklin je také účinným lékem. Polymyxin B může být účinnou léčbou, přinejmenším in vitro, i když ne bez častých nežádoucích účinků.

Epidemiologie

[editovat | editovat zdroj]

Stenotrofomonádové infekce jsou spojeny s vysokou morbiditou a mortalitou u těžce imunokompromitovaných a oslabených jedinců. Mezi rizikové faktory spojené s infekcí Stenotrophomonas patří infekce HIV, nádorová onemocnění, cystická fibróza, neutropenie, mechanická ventilace, centrální žilní katetry, nedávný chirurgický zákrok, trauma, dlouhodobá hospitalizace, pobyt na jednotkách intenzivní péče a užití širokospektrálních antibiotik.[2][19][20][21]

Stenotrophomonas maltophilia je ojediněle prokazována i u některých živočichů, např. papoušků vlnkovaných (Melopsittacus undulatus), u kterých způsobuje masivní kožní infekce manifestující se hnisavými abscesy. Zoonotický potenciál byl v takovém případě prokázán, ale není zřejmé, zda se lidský pacient nakazil od papouška, či papoušek od člověka. U papouška vlnkovaného byla také nalezena jako součást střevní mikroflóry.[22] Popsané jsou infekce vývodných cest močových u psů.[23]

Stenotrophomonas maltophilia měla v minulosti několik různých jmen. Poprvé byla nalezena v pleurálním výpotku v roce 1943 a dostala jméno Bacterium bookeri . V roce 1961 pak byla přejmenován na Pseudomonas maltophilia. Následně byla v roce 1983 zahrnuta do rodu Xanthomonas, a naposledy přeřazena k rodu Stenotrophomonas v roce 1993.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stenotrophomonas maltophilia na anglické Wikipedii.

  1. GILLIGAN, P. H.; LUM, G.; VANDAMME, Peter. Burkholderia, Stenotrophomonas, Ralstonia, Brevundimonas, Comamonas, Delftia, Pandoraea, and Acidovorax. [s.l.]: ASM Press Dostupné online. ISBN 9781555812553. S. 729–748. 
  2. a b c d e CHANG, Ya-Ting; LIN, Chun-Yu; CHEN, Yen-Hsu. Update on infections caused by Stenotrophomonas maltophilia with particular attention to resistance mechanisms and therapeutic options. Frontiers in Microbiology. 2015, roč. 6, s. 893. PMID: 26388847 PMCID: PMC4557615. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 1664-302X. DOI 10.3389/fmicb.2015.00893. PMID 26388847. 
  3. DENTON, M.; KERR, K. G. Microbiological and clinical aspects of infection associated with Stenotrophomonas maltophilia. Clinical Microbiology Reviews. 1998-1, roč. 11, čís. 1, s. 57–80. PMID: 9457429 PMCID: PMC121376. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 0893-8512. PMID 9457429. 
  4. PALLERONI, Norberto J.; BRADBURY, John F. Stenotrophomonas, a New Bacterial Genus for Xanthomonas maltophilia (Hugh 1980) Swings et al. 1983. International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology,. 1993, roč. 43, čís. 3, s. 606–609. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 1466-5026. DOI 10.1099/00207713-43-3-606. 
  5. BERG, G.; ROSKOT, N.; SMALLA, K. Genotypic and phenotypic relationships between clinical and environmental isolates of Stenotrophomonas maltophilia. Journal of Clinical Microbiology. 1999-11, roč. 37, čís. 11, s. 3594–3600. PMID: 10523559 PMCID: PMC85701. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 0095-1137. PMID 10523559. 
  6. POMPILIO, Arianna; PICCOLOMINI, Raffaele; PICCIANI, Carla. Factors associated with adherence to and biofilm formation on polystyrene by Stenotrophomonas maltophilia: the role of cell surface hydrophobicity and motility. FEMS Microbiology Letters. 2008-10-01, roč. 287, čís. 1, s. 41–47. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 0378-1097. DOI 10.1111/j.1574-6968.2008.01292.x. (anglicky) 
  7. RYAN, Robert P.; FOUHY, Yvonne; GARCIA, Belen Fernandez. Interspecies signalling via the Stenotrophomonas maltophilia diffusible signal factor influences biofilm formation and polymyxin tolerance in Pseudomonas aeruginosa. Molecular Microbiology. 2008, roč. 68, čís. 1, s. 75–86. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 1365-2958. DOI 10.1111/j.1365-2958.2008.06132.x. (anglicky) 
  8. DUFOUR, Nicholas; RAO, Reeta Prusty. Secondary metabolites and other small molecules as intercellular pathogenic signals. FEMS Microbiology Letters. 2011-01-01, roč. 314, čís. 1, s. 10–17. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 0378-1097. DOI 10.1111/j.1574-6968.2010.02154.x. (anglicky) 
  9. MCGOWAN, John E. Resistance in Nonfermenting Gram-Negative Bacteria: Multidrug Resistance to the Maximum. The American Journal of Medicine. 2006-06-01, roč. 119, čís. 6, s. S29–S36. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 0002-9343. DOI 10.1016/j.amjmed.2006.03.014. (English) 
  10. WATERS, Valerie J.; GÓMEZ, Marisa I.; SOONG, Grace. Immunostimulatory Properties of the Emerging Pathogen Stenotrophomonas maltophilia. Infection and Immunity. 2007-04-01, roč. 75, čís. 4, s. 1698–1703. PMID: 17220304. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 0019-9567. DOI 10.1128/IAI.01469-06. PMID 17220304. (anglicky) 
  11. KIM, Yoo Jeong; JEON, Hyejin; NA, Seok Hyeon. Stenotrophomonas maltophilia outer membrane vesicles elicit a potent inflammatory response in vitro and in vivo. Pathogens and Disease. 2016-11-01, roč. 74, čís. 8. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. DOI 10.1093/femspd/ftw104. (anglicky) 
  12. DENTON, Miles; KERR, Kevin G. Microbiological and Clinical Aspects of Infection Associated with Stenotrophomonas maltophilia. Clinical Microbiology Reviews. 1998-01-01, roč. 11, čís. 1, s. 57–80. PMID: 9457429. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 0893-8512. DOI 10.1128/CMR.11.1.57. PMID 9457429. (anglicky) 
  13. WHEAT, P. F.; WINSTANLEY, T. G.; SPENCER, R. C. Effect of temperature on antimicrobial susceptibilities of Pseudomonas maltophilia.. Journal of Clinical Pathology. 1985-09-01, roč. 38, čís. 9, s. 1055–1058. PMID: 4044874. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 0021-9746. DOI 10.1136/jcp.38.9.1055. PMID 4044874. (anglicky) 
  14. WILCOX, M. H.; WINSTANLEY, T. G.; SPENCER, R. C. Outer membrane protein profiles of Xanthomonas maltophilia isolates displaying temperature-dependent susceptibility to gentamicin. Journal of Antimicrobial Chemotherapy. 1994-03-01, roč. 33, čís. 3, s. 663–666. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 0305-7453. DOI 10.1093/jac/33.3.663. (anglicky) 
  15. PANKUCH, G. A.; JACOBS, M. R.; APPELBAUM, P. C. Susceptibilities of 123 Xanthomonas maltophilia strains to clinafloxacin, PD 131628, PD 138312, PD 140248, ciprofloxacin, and ofloxacin.. Antimicrobial Agents and Chemotherapy. 1994-02-01, roč. 38, čís. 2, s. 369–370. PMID: 8192468. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 0066-4804. DOI 10.1128/AAC.38.2.369. PMID 8192468. (anglicky) 
  16. PANKUCH, G. A.; JACOBS, M. R.; RITTENHOUSE, S. F. Susceptibilities of 123 strains of Xanthomonas maltophilia to eight beta-lactams (including beta-lactam-beta-lactamase inhibitor combinations) and ciprofloxacin tested by five methods.. Antimicrobial Agents and Chemotherapy. 1994-10-01, roč. 38, čís. 10, s. 2317–2322. PMID: 7840563. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 0066-4804. DOI 10.1128/AAC.38.10.2317. PMID 7840563. (anglicky) 
  17. AL-JASSER, Asma Marzouq. Stenotrophomonas maltophilia resistant to trimethoprim – sulfamethoxazole: an increasing problem. Annals of Clinical Microbiology and Antimicrobials. 2006-09-18, roč. 5, čís. 1, s. 23. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 1476-0711. DOI 10.1186/1476-0711-5-23. PMID 16978420. 
  18. BRADLEY, John S.; NELSON, John D.; BARNETT, Elizabeth Day. 2017 Nelson's Pediatric Antimicrobial Therapy: Ed.by John S. Bradley. [s.l.]: Amer Acad Of Pediatrics 307 s. Dostupné online. ISBN 9781610020756. (anglicky) Google-Books-ID: j3uQAQAACAAJ. 
  19. KWA, Andrea L. H.; LOW, Jenny G. H.; LIM, Tze Peng. Independent predictors for mortality in patients with positive Stenotrophomonas maltophilia cultures. Annals of the Academy of Medicine, Singapore. 2008-10, roč. 37, čís. 10, s. 826–830. PMID: 19037515. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 0304-4602. PMID 19037515. 
  20. FALAGAS, Matthew E; KASTORIS, Antonia C; VOULOUMANOU, Evridiki K. Attributable mortality of Stenotrophomonas maltophilia infections: a systematic review of the literature. Future Microbiology. 2009-11-01, roč. 4, čís. 9, s. 1103–1109. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 1746-0913. DOI 10.2217/fmb.09.84. 
  21. PAEZ, J. I. Garcia; COSTA, S. F. Risk factors associated with mortality of infections caused by Stenotrophomonas maltophilia: a systematic review. Journal of Hospital Infection. 2008-10-01, roč. 70, čís. 2, s. 101–108. PMID: 18621440. Dostupné online [cit. 2019-09-30]. ISSN 0195-6701. DOI 10.1016/j.jhin.2008.05.020. PMID 18621440. (English) 
  22. ALEKSEY, Laishevtcev; NIKOLAI, Pimenov; REGINA, Tuhfatova. THE RESULTS OF THE IDENTIFICATION OF BACTERIA ISOLATED FROM THE DIGESTIVE TRACT OF BIRDS MELOPSITTACUS UNDULATUS OF HOME CONTENT. International Journal of Research in Ayurveda & Pharmacy. 2016-09-17, roč. 7, čís. 4, s. 147–151. Dostupné online [cit. 2022-10-19]. DOI 10.7897/2277-4343.074173. 
  23. KRALOVA-KOVARIKOVA, S.; HUSNIK, R.; HONZAK, D.  Stenotrophomonas maltophilia urinary tract infections in three dogs: a case report. Veterinární Medicína. 2012-08-07, roč. 57, čís. No. 7, s. 380–383. Dostupné online [cit. 2019-10-18]. DOI 10.17221/6268-VETMED. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]