Stefan Heym

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stefan Heym
Stefan Heym.jpg
Rodné jméno Helmut Flieg
Narození 10. dubna 1913
Chemnitz
Úmrtí 16. prosince 2001 (ve věku 88 let)
Ejn Bokek
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo pohřbení Jüdischer Friedhof Berlin-Weißensee
Povolání spisovatel, politik a romanopisec
Alma mater Chicagská univerzita
Významná díla Zpráva o králi Davidovi
Ocenění Cena Heinricha Manna (1953)
Cena Jeruzaléma (1993)
Národní cena Německé demokratické republiky
Politická příslušnost nezávislý
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Stefana Heyma v Berlíně

Stefan Heym, vlastním jménem Helmuth Flieg[1] (10. dubna 1913, Chemnitz16. prosince 2001, Ejn Bokek, Izrael), byl německý socialistický spisovatel a novinář. Roku 1933 odešel do Československa, kde přijal pseudonym Stefan Heym, a v letech 1935-1952 žil v USA.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině židovského obchodníka v saském Chemnitz, kde studoval na gymnáziu. Roku 1931 byl ze školy vyloučen, protože uveřejnil protiválečnou báseň.[2] Maturitu složil v Berlíně, kde začal studovat novinářství. Po Hitlerově převzetí moci v roce 1933 emigroval do Československa, kde přijal pseudonym Stefan Heym. V Praze pracoval pro liberální německé noviny Prager Tagblatt a Bohemia a jeho články vycházely i v českých novinách.

V roce 1935 získal stipendium židovské studentské organizace do USA a na Chicagské univerzitě promoval roku 1936 prací o H. Heinem. V letech 1937-1939 byl šéfredaktorem německého týdeníku Deutsches Volksecho, který byl blízký komunistické straně USA. Když časopis zanikl, začal psát beletrii a hned jeho první román „Rukojmí“ (Hostages, 1942) měl veliký úspěch. Za druhé světové války psal protihitlerovské letáky a propagandistické texty pro armádu a po válce řídil noviny Die Neue Zeitung v Mnichově. Protože odmítal psát proti Sovětskému svazu, byl odvelen zpátky do USA a z armády propuštěn. Roku 1952 vrátil všechna americká vyznamenání a odešel nejprve do Prahy a pak do NDR. Žil v Berlíně jako prominentní antifašista, bydlel ve vládní vile a svými romány podporoval východoněmecký režim.

První větší konflikt nastal v roce 1956, kdy v NDR nesměl vyjít jeho román o berlínském povstání roku 1953, „Pět dní v červnu“. Protože přes zákaz publikoval na západě, vycházely jeho knihy v NDR jen v omezeném nákladu. Roku 1976 protestoval proti vypovězení písničkáře Wolfa Biermanna a 1979 byl vyloučen ze svazu spisovatelů. Ačkoli se už v roce 1982 vyslovil pro sjednocení Německa a v roce 1989 výrazně podporoval demokratické změny, protestoval proti připojení NDR ke Spolkové republice. V roce 1994 byl zvolen do spolkového parlamentu na kandidátce postkomunistické Strany demokratického socialismu (PDS) a roku 1997 se připojil k Erfurtské výzvě na podporu rudo-zelené koalice s tichou podporou PDS. Zemřel náhle v izraelských lázních Ejn Bokek, kde se účastnil konference o H. Heinem. Je pohřben na hřbitově v Berlíně - Weissensee.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Heym získal Cenu Heinricha Manna (1953), Státní cenu NDR za literaturu (1959), čestné doktoráty univerzit v Bernu a v Cambridge (1991), Jeruzalémskou cenu za literaturu (1993) a roku 2001 se stal čestným občanem svého rodiště Chemnitz.

Dílo v češtině[editovat | editovat zdroj]

Heym napsal řadu úspěšných historických románů, které se však většinou vztahují k jeho současnosti. Psal zprvu anglicky, až od roku 1976 německy. Do češtiny bylo přeloženo:

  • Goldsborough. Praha: Naše vojsko 1959
  • Kanibalové a jiné povídky. Praha: Melantrich 1958
  • Křižáci na Západě. Praha: Naše vojsko 1972
  • Očima rozumu. Praha: Naše vojsko 1958

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stefan Heym na anglické Wikipedii.

  1. Stefan Heym - Munzinger Biographie. www.munzinger.de [online]. [cit. 2016-09-05]. Dostupné online. 
  2. Stefan Heym. www.hdg.de [online]. [cit. 2016-09-05]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]