Staroslověnské písemnictví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Staroslověnské písemnictví je nejstarší literatura na dnešním českém území. Zahrnuje období počátkem 9. století.

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Na dnešní české území pronikalo křesťanství jak ze západu (Západofranská říše, tak i z východu (Byzantská říše). Lidé neměli křesťanský jazyk.

Příchod věrozvěstů[editovat | editovat zdroj]

Roku 862 pozval kníže Velké Moravy Rostislav z Byzance dva bratry, diplomaty Konstantina a Metoděje. Rostislav chtěl, aby přinesli jednotnou víru. Tito bratři pocházeli ze Soluně, kde bylo podobné nářečí jako na Velké Moravě. 5. července 863 bratři skutečně přišli.[1]

Význam příchodu věrozvěstů[editovat | editovat zdroj]

Konstantin a Metoděj přinesli staroslověnštinu a písmo hlaholici. Tu sestavil Konstantin z malých písmen řecké abecedy. Příchod Konstantina a Metoděje měl hned několik významů: význam politický (proti germanizaci), význam náboženský (křesťanství v rodném jazyce), význam literární (základy staroslověnského písemnictví).

Nejstarší díla věrozvěstů[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Eurozprávy.cz: Cyril a Metoděj přišli na Moravu před 1146 lety