Starodub

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Starodub
Стародуб
Без названия - panoramio (251).jpg
Starodub – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 180 m n. m.
Stát RuskoRusko Rusko
Federální okruh Centrální federální okruh
Oblast Brjanská
Starodub na mapě
Brjanská oblast na mapě Ruska
Starodub
Starodub
Město na mapě Brjanské oblasti
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 22 km²
Počet obyvatel 18 615 (2018)[1]
Hustota zalidnění 846,1 obyv./km²
Správa
Oficiální web starburg.ru
Telefonní předvolba 48348
PSČ 142943
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Starodub (rusky a ukrajinsky Стародуб) je město v Ruské Federaci, správní středisko Starodubského rajonu v Brjanské oblasti. Jde o významné město ukrajinské historické země Starodubecko (Starodubščyna) nebo také Severie.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání obyvatel z roku 2008 zde žije 18 399 lidí.

Rok 1939 1959 1970 1989 2002 2004 2005 2008

Počet obyvatel (tis.)

12,6 11,7 15,1 18,9 18,6 18,4 18,4 18,4

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází na řece Babynec, pravém přítoku řeky Bablja, přítoku řeky Sudosti (přítok řeky Desny).

Původ jména města[editovat | editovat zdroj]

Podle místní legendy je Starodub pojmenován na počest mohutného silného dubu, který se nacházel v centru města, na náměstí. Podle současných znalostí tamější obyvatelé dub uctívali. Byl považován za posvátný strom boha Peruna. Lze dovozovat, že Starodub byl v pohanských dobách kulturním a duchovním centrem Severjanů. Pohané se tu příležitostně scházeli pod silnými větvemi dubu, přinášeli sem své náboženské oběti a pořádali slavnosti, v nichž opěvovali veliké a nádherné síly přírody.

Zbytky víry ve starý dub přežívaly dokonce až do 19. století, kdy v některých vesnicích Starodubského kraje rolníci pokládali do stájí části hromem poškozených dubů v přesvědčení, že dodá sílu jejich koním. Jak napsal místní historik Alexander Rubec, ještě ve třicátých letech 19. století rostl ve Starodubu dub s obrovskou korunou, pod kterou se vešlo až patnáct vozů. Roku 1840 dub uschl a městská rada ho nařídila vykopat i s kořeny, čímž „zničila slavnou historickou památku Starodubu“. V roce 1909, v blízkosti Kyjeva, vyzvedli archeologové ze dna řeky Desny 20metrový dub, do jehož kmene byly vpraveny čelisti čtyř kanců, které byly v dávných dobách považovány za posvátné a měly chránit člověka.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Spyrydon Šyraj, bojar města v letech 1681–1708

Město je známo z 11. století jako pevnost Černigovského knížectví. V letopisech se město poprvé zmiňuje v roce 1096 ve spojení s válkami mezi kmeny Kypčaků. Na přelomu 12. a 13. století bylo město centrem Starodubského knížectví. V roce 1239 bylo město zničeno Tatary.

Ve 14. století se oblast stala součástí Litevského velkoknížectví a město centrem Starodubského okresu. Na počátku 16. století oblast získalo Ruské carství.

V roce 1616 ho dobyla polská vojska a v souladu s podmínkami Děulinského příměří v roce 1618 město přešlo pod správu Republiky obou národů. Následně v roce 1620 městu bylo uděleno magdeburské právo a znak.

V roce 1648 v průběhu Chmelnického povstání vedeného Bohdanem Chmelnickým ukrajinské vojsko osvobodilo město. Podle sčítání lidu v roce 1654 v Starodubu žilo 538 kozáků. Od roku 1663 se město stalo vojensko-administrativním centrem Starodubského regimentu. V roce 1666 na prosbu starodubských obyvatel získalo město carský list, který potvrdil práva městské samosprávy.

Za Kozáckého hetmanátu se v okolí Starodubu těžila železná ruda a vyrábělo se z ní železo. Hejtman Ivan Mazepa od 9. května 1690 povolil starodubskému plukovníkovi Michalovi Myklaševskému zřídit dva doly na těžbu rudy.

Ukrajinské ženy města Starodub kolem r. 1900

V roce 1781 se Starodub stal krajským městem Novgorodsko-Siverské gubernie a od roku 1802 Černigovské gubernie.

Mezi lety 19171918 byl Starodub součástí Ukrajinské lidové republiky (podle zákona z 2.-4. března 1918 se měl stát centrem Siverského kraje) a později Ukrajinského státu.

V roce 1919 bylo město násilně začleněno do RSFSR.

Po druhé světové válce se ruská komunistická moc uchýlila k odstraňování zděných budov z dob hejtmanátu. Zejména byl zničen kostel svatého Jana, postavený v roce 1720 prostředky hejtmana Jana Skoropadského, a dále katedrála Proměnění Páně, postavená ve stylu ukrajinského baroka, a kostel svatého Mikuláše.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Ve městě je rozvinut především potravinářský průmysl (továrny na sýr a konzervy a také pekárna).

Památky[editovat | editovat zdroj]

  • Katedrála narození Páně (1677, obnovena v roce 1744 po požáru). Kozácké baroko s prvky naryškinského stylu.
  • Kostel sv. Zjevení, z let 17701789, provinční baroko.
  • Kostel sv. Mikuláše, z let 18021802, klasicismus.
  • Budovy bývalé duchovní akademie a mužské gymnázium

Slavní lidé[editovat | editovat zdroj]

  • Josif Izrailevič Vorovič — ruský matematik, akademik Ruské akademie věd
  • Semjon Jakovyč Haličský  — ukrajinský voják a státník. Starodubský plukovník.
  • Petro Jurijovyč Datlev — ukrajinský politikrevolucionářpřekladatel, editor a publicista.
  • Mikola Zajcev — ukrajinský voják a veřejný pracovník; kornet armády UNR .
  • Osip Kirillovič Kameněckij — ruský zdravotník
  • Georgij Vasiljevič Metělskij — ruský spisovatel, prozaik.
  • Michail Andrijovyč Miklaševskyj — ukrajinský voják a státník.
  • Nikolaj Stěpanovič Nikitčenko — sovětský generálmajor.
  • Anatolyj Volodymyrovyč Ohijevskyj — ukrajinský hydrolog, doktor technických věd.
  • Roman Onysymovyč Rakuška — ukrajinský státní a církevní pracovník, pravděpodobný autor Kroniky Samovědce.
  • Pavlo Andijovyč Rastohujev — běloruský lingvista-dialektolog.
  • Olexandr Ivanovyč Rubec — ukrajinský etnograf, folklorista, sborový dirigent a pedagog.
  • Ivan Iljyč Skoropadskyj — ukrajinský hejtman
  • Pavlo Petrovyč Skoropadskyj — hejtman Ukrajinského státu (studoval na starodubském gymnáziu).
  • Mykola Filipovyč Toločynov — porodník-gynekolog.
  • Michail Stepanovyč Tkačenko — člen ukrajinské Centrální rady a Malé rady, generální tajemník soudní správy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Стародуб na ukrajinské Wikipedii.

  1. 26. Численность постоянного населения Российской Федерации по муниципальным образованиям на 1 января 2018 года. Dostupné online. [cit. 2019-01-23]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VORTMAN, D. J. Енциклопедія історії України. Díl 9. [s.l.]: Інститут історії України, 2012. 944 s. Dostupné online. ISBN 978-966-00-1290-5. Heslo Стародуб, s. 816. (ukrajinsky) 
  • ŽELIBA, Olexandr. ГЕРАЛЬДИКА СТАРОДУБЩИНИ. Український вимір. 2006-05-09. Dostupné online [cit. 2019-02-23]. (ukrajinsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]