Stanko Kristl
| Stanko Kristl | |
|---|---|
| Narození | 29. ledna 1922 Ljutomer |
| Úmrtí | 18. ledna 2024 (ve věku 101 let) Lublaň |
| Povolání | architekt, vysokoškolský učitel, designér a urbanista |
| Ocenění | Prešerenova cena Župančič Award |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Stanko Kristl (29. ledna 1922, Ljutomer[1], Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, dnes Slovinsko – 18. ledna 2024[2]), byl slovinský architekt.
Kristl vystudoval po skončení druhé světové války střední školu ve městě Maribor. Poté pokračoval na Technologické univerzitě v Lublani, kde byl žákem známého jugoslávského architekta Edvarda Ravnikara. Po dokončení studií (v roce 1954) působil jako Ravnikarův asistent. V 70. letech realizoval projekt stavby univerzitní nemocnice, kterým se především proslavil. Jednalo se o první moderní stavbu tohoto typu na území Jugoslávie.[3] Pro její výstavbu musel Kristl navštívit tehdejší Západní Německo, studovat koncept moderních nemocnic a později jej přenést se svým týmem do Jihovýchodní Evropy. Po dokončení budovy pokračoval v projektování obdobných staveb na území SFRJ i v zahraničí, inspirován byl tehdy populárním brutalismem. Mezi některé z jeho staveb patří např. nemocnice ve městě Izola na pobřeží Jaderského moře, základní škola F. Prešerena v Kranji[4] nebo školka na sídlišti Novi Beograd v srbské metropoli. Od roku 1982 přednášel na Univerzitě v Lublani. Celkem podle jeho návrhů vzniklo 70 projektů. Získal Prešerenovu cenu za životní cenu a stal se členem Slovinské akademie věd a umění.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Stanko Kristl. Architectuul [online]. [cit. 2024-01-30]. Dostupné online.
- ↑ G, P. V 102. letu starosti se je poslovil Stanko Kristl, eden najvidnejših slovenskih arhitektov. rtvslo.si [online]. [cit. 2024-01-30]. Dostupné online. (slovinsky)
- ↑ SLOVENIJA, Polona Balantič, TV. Stanko Kristl: arhitektu so nekoč zaupali in zato so bili veliki projekti možni. rtvslo.si [online]. [cit. 2024-01-30]. Dostupné online. (slovinsky)
- ↑ Stanko Kristl. Mladina.si [online]. [cit. 2024-01-30]. Dostupné online.
