Stanislav Mečl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Stanislav Mečl
Stanislav mecl01.jpg
Narození 28. září 1972 (46 let)
Havířov
Československo Československo
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání advokát
Zaměstnavatel Mečl Legal advokátní kancelář
Web www.mecllegal.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Mečl (* 28. září 1972, Havířov) je český právník, advokát, bývalý náměstek nejvyššího státního zástupce a bývalý vrchní státní zástupce v Praze.

V současné době je vlastníkem advokátní kanceláře Mečl Legal, zaměřené generálně na trestní právo, mj. kriminalitu bílých límečků, oblast práv k nehmotným statkům, drogovou trestnou činnost. Specializuje se na trestnou činnost korporací (včetně oblasti compliance a otázek vyvinění právnických osob), hospodářskou a majetkovou trestnou činnost, oblast korupce, praní špinavých peněz a odčerpávání výnosů z trestné činnosti, ale také na interní a přeshraniční investigace související s minimalizací trestně právních rizik.

Kancelář se komplexně zabývá oblastí podmíněných propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, podmíněných upuštění od výkonu trestů a navazující penitenciární a postpenitenciární problematiky.

Je členem Unie obhájců ČR a Jednoty českých právníků a je členem redakční rady odborného časopisu Právní rádce. Externě působí na Ministerstvu spravedlnosti ČR v Komisi pro nový trestní řád.[zdroj?] Je držitelem osvědčení Národního bezpečnostního úřadu pro stupeň utajovaných informací Tajné.[zdroj?]

Externě přednáší na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.[1] Je spoluzakladatelem Společnosti na obranu nespravedlivě stíhaných. [2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Profesní život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval obor právo na Právnické fakultě Univerzity KarlovyPraze (1998). V roce 2001 získal na této fakultě titul doktora práv. V současné době je externím doktorandem katedry trestního práva tamtéž. Od roku 1998 působil v soustavě státního zastupitelství. Profesní dráhu zahájil u Okresního státního zastupitelství Plzeň – jih. Byl činný také u Krajského státního zastupitelství v Plzni. Od roku 2008 vykonával funkci státního zástupce u Nejvyššího státního zastupitelství. V roce 2010 byl pověřen vedením Oddělení korupce a ochrany zájmů Evropských společenství odboru závažné hospodářské a finanční kriminality. Působil jako kontaktní státní zástupce pro Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF).

V lednu 2011 byl jmenován náměstkem nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana pro sekci kabinetu nejvyššího státního zástupce, legislativně analytické a mimotrestní agendy a vnitřní správu. Současně působil jako národní korespondent pro boj s korupcí, praním peněz a pro odčerpávání nelegálních výnosů. Vedl pracovní skupinu nejvyššího státního zástupce pro přípravu nového zákona o státním zastupitelství. Od listopadu 2011 do března 2012 byl pověřen řízením Vrchního státního zastupitelství v Praze. Funkce státního zástupce se vzdal v roce 2013 a v témže roce se stal členem České advokátní komory.

V době svého působení v soustavě státního zastupitelství byl členem Rady Justiční akademie (2011–2013), věnoval se metodické a vzdělávací činnosti uvnitř soustavy veřejné žaloby i navenek. Předsedal zkušební komisi Ministerstva spravedlnosti pro odborné závěrečné zkoušky justičních a právních čekatelů (obor trestní právo, 2012). Byl členem redakční rady odborného časopisu Státní zastupitelství. Byl členem Poradního sboru místopředsedkyně vlády a předsedkyně Vládního výboru pro boj s korupcí Karolíny Peake (2011–2012), členem pracovní skupiny ministryně spravedlnosti profesorky Heleny Válkové pro Strategii pro obnovení důvěry ve výkon spravedlnosti. Působil jako interní poradce ministra spravedlnosti Roberta Pelikána pro oblast trestního práva a justice (2014–2015). 

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2008 žije trvale v Praze, kam se přestěhoval z Plzně. Je svobodný a bezdětný. Sleduje současnou výtvarnou scénu a podporuje umění. V mládí hrál házenou za HCB Karviná.[zdroj?]

Lobbování za ruského hackera Jevgenije Nikulina[editovat | editovat zdroj]

Stanislav Mečl byl angažován koncem roku 2017 jako advokát/lobbista pro tehdy v Česku zadrženého Jevgenije Nikulina podezřelého z hackerských útoků. Nikulin byl zadržen na území České republiky a o jeho vydání žádaly Spojené státy americké a Ruská federace. Přestože meritorně bylo vydání do USA pravděpodobnější, docházelo k velkým snahám[3][4], aby byl Nikulin vydán do Ruska. K tomu měl podle Českého rozhlasu pomoci i Stanislav Mečl, který se znal s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem, jelikož mu svého času dělal poradce. Mečl měl díky svému vztahu s ministrem zařídit, aby byl Nikulin vydán do Ruska, pročež s Pelikánem komunikoval přes SMS a samotného Nikulina navštívil ve věznici. Plnou moc, kterou k jeho zastupování potřeboval, od hackera ovšem nezískal.

Stanislav Mečl byl o zastupování požádán gruzínskou podnikatelkou působící v Česku skrze prostředníky – venezuelského novináře a marockého občana. Navzdory tomu, že byl ve svých snachách neúspěšný, vyúčtoval gruzínské podnikatelce za své služby 511 tisíc korun, z čehož 300 tisíc bylo za konverzaci s ministrem spravedlnosti.[5] Ministr spravedlnosti Pelikán, který hned v zárodku konverzace s Mečlem dohodu o vydání do Ruska kategoricky odmítl, se proti jednání Stanislava Mečla ohradil a odmítl s ním dále komunikovat.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. [2](Mečl, Kalvoda, Vorlíčková a spol. zakládají Společnost na obranu nespravedlivě stíhaných (SONS)
  3. Putin se Zemana v Rusku vyptával na vydání údajného hackera Nikulina. iDNES.cz [online]. 2017-11-27 [cit. 2018-04-05]. Dostupné online. 
  4. Tajné jednání: hradní kancléř Mynář se sešel s advokátem hackera Nikulina. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-04-05]. (česky) 
  5. Odtajněná hra o Nikulina: peníze z Ruska měly zajistit lobbing u Pelikána. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-04-05]. (česky) 
  6. Vydání Nikulina do Ruska Mečl zařídit nemohl. Nedělám takové obchody, řekl Pelikán. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-04-05]. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]